Pokračování textu ze strany 10
VLČEK: Však zabijí jednou i tebe.
JANOŠÍK: A já umru jako poctivý chlap!
VLČEK: A snad se nechceš jako poctivý chlap vrátit s hor dolů? Už se nevrátíš! Už jsi zbojník a na zbojnickou poctivost ti nikdo nikdy neuvěří! — Hej — s bohem tedy, kamarádi — a na shledanou! I ty, Janošík, octneš se jednou v mé koži, vzpomeň si na mne a nezapomeň mne zavolat! Sbohem! (Odejde.)
JANOŠÍK (klekne u mrtvého Garaje): Garaj — jsem dnes chudší o dva kamarády. I ty buď s bohem a na shledanou!
OSTATNÍ (klekli vedle Janošíka).
JANOŠÍK: A do hlav jedličku mu zasadíme! (Smekne širák.)
VŠICHNI (smekli a tiše zpívají):
Boly časy, boly, ale sa minuly —
a po malej chvíli — minieme sa i my!
A keď sa minieme — minie sa krajina,
ako by odpadol vrštok z rozmarína.
A keď sa minieme — minie sa celý svet,
ako by odpadol s červenej růže kvet!
SOCHAŘ IVAN MEŠTROVIČ.
Dnešní lidé tápou v nepřátelství a závisti. Apoštolé míru a lásky jsou nepochopeni. Umění má však velkou moc, která dovede vše překlenouti, dovede spojit lidi celého světa, stojí nad malodušností a špinavostí dneška, jest měřítkem duševních sil jednotlivých národů.
Slované neměli ve světě cestu pohodlnou. A bylo to opět umění, kterým ruští spisovatelé upozornili svět na hlubokou slovanskou duši, její prostotu a na vše objímající ryzí srdce, které pláče a krvácí, když trpí jeho bližní. Za Tolstojem a Dostojevským přinesli do světa slovanskou kulturu na poli hudebním Chopin, Čajkovský a Musorgský. Ve výtvarnictví je to zemřelý ruský malíř Ilja Rjepin a jihoslovanský sochař Ivan Meštrovič.
Po zemřelém Rodinu, který byl ve svém hlubokém a čistém umění zcela mezinárodní, nastoupil Ivan Meštrovič. Jako desetiletý hoch byl na horách v Dalmácii pasákem ovcí a koz. Při tom si zpíval, řezal píšťalky a hračky. Záhy však dostal se na umělecké školy a tam rozvinul se jeho talent, takže je počítán dnes mezi nejlepší sochaře světa. Jeho umění je duchovní a čisté víry. Jeho díla vystavují se dnes v Římě, Paříži, Londýně. Pro Ameriku, která záhy postihla vzácné umění Meštrovičovo, vytvořil Meštrovič velkolepou sochu „Přátelství bílé a rudé Americe”, kterou přinášíme v reprodukci a přejeme si, aby naši junáci věnovali zvýšený zájem božskému umění sochařskému.
