Pokračování textu ze strany 13
… jež má být tábořištěm a ochranou před bouří. Jak jen možno zde usnouti? Snad jsou na blízku i medvědi? Vyčerpáni napětím, ve zvířecím teple ploché stanové stavby tlačí unavené hlavy do pichlavého mechu a upadají do těžkého snění, protože nápor větru zhasil zapáchající svíčku, zápalky jsou rozmočeny, a pranic jim už nezbývá pro tuto noc. Časně ráno suší jim studený horský vítr mokré šaty na těle a oni spěchají po příkrých balvanitých svazích do údolí Revúce.
A později po mnoho dlouhých večerů vyprávějí si hoši, jak v sněhové bouři na Ďumbíru, v parném žáru pusty a vysilujících pochodech přes rumunské hranice tehdy zakázané, vyrostli v tlupu, kterou už nikdy nemůže rozdvojiti ani smrt ani ďábel.
Po stísněné jízdě přicházejí družiny s mnohabarevnými vlajkami na oštěpech do tábora na velké lesní louce. Teď mohou se pěkně a trvale ve stanech zařídit, zpestřit je malováním a oplotit.
Podle pravidel volného a přec zákonem vázaného života v lesích, kterým žije mládež mnoha národů, jsou zřízena společná tábořiště a stanoven denní pořádek. Zde se nesetkává junák s osudnými obtížemi, které musí řešiti rychlým rozhodnutím, zde musí se společně uložiti dobře promyšlené úkoly, aby plynuly dni plné síly a krásy.
Zde je říše volného vyprávění pohnutých dnů, ušlechtilé hudby a veselých her. Všechny síly klidu, jinak namáhavou cestou spoutané, se uplatní a po- ..text pokračuje
