Stránka:vatra-22-9.djvu/12

Z thewoodcraft.org
Verze z 28. 10. 2020, 12:31, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky) (→‎Nebylo zkontrolováno: Založena nová stránka s textem „své pravě podstatě a nedá se zakrýti žádnou konvenčností a sug- gescí jako v městech. Jak důležité proto bude, až budeme miti své stálé…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka nebyla zkontrolována

své pravě podstatě a nedá se zakrýti žádnou konvenčností a sug- gescí jako v městech. Jak důležité proto bude, až budeme miti své stálé tábory, kde z jara začne se pěstoval zelenina, která bude živit tábor v létě, I z ohledu úsporných bude to znamenité To všecko je věcí tábora. Ale studium rostlin nesmí utkvěti na sobeckém cili léčení a živení se rostlinami, jak si skauti někdy myslí, kteří chtějí „být připraveni“, Nejprve musíme myslet na Zemi, které vděčíme za vše. A proto v létě v táboře studujme rostiiny, kde ro- stou, které druhy a kde by kterým svědčilo — aklimatisujme je! K tomu účelu si především založte v táboře sbírku semen. Už koncem května mnoha lučních květin odkvětlo, už jste měli začíti, Sbirejte pilně semena. Sbírejte ve velkém množství a pak — rozsévejte. Rozsévejte a vysazujte, aby stráně naše kvetly z jara nejpestřejšími barvami a nepřestaly kvést až do podzimu Vysazujte keře a stromy, aby země oděla se zase rouchem míru a nebyla zpu- stošenou plání obývanou barbary a lupiči Kéž by táboření vaše stalo se požehnáním umučené matičce Zemi! Balú. SLOVANSKÉ JUNACTVÍ Junáctví ryzí a čisté, nekoketující s nikým a ničím, oddané jen svému ideálu, jest povoláno, aby národ náš — jeho mládež pře- devším — vrátilo své vlasti. Jen z lůna vlastní hroudy může vyrůst krásný květ jeho a být užitečný. Přesazené rostlince se nedaří, A smutné by bylo, abychom nepěstili domácí štěpy, když jsou tak krásné. Junáctví přímo vyvolává, přímo křísí z hrobu mrtvého ducha slovanství. A právě proto, že my, Liga Lesní Moudrosti, snažíme se tak věrně jíti za Setonem a nikdy jsme nepřestali a nepřestaneme věřit, že Seton v junáctví ukázal správnou cestu, nám ještě ani zplna nedoceněnou, cestu tak hlubokou a jemnou, že jen opravdovým úsilím o uskutečnění její možno postřehnouti všechny zlaté nitky, které propétají osnovu jeho dila, právě proto jsme my tak blízcí slovanskému junáctví, Není třeba už než sáhnout po pravdě a budeme je tu miti, Setona nikterak nezradivše Je u nás mnoho takých, kteří už předem křičí: nechceme kopí- rovat, nebudeme přísahat na osoby, musíme mít svůj český skauting, a zatím odmítajice bez porozumění cizí, netvoří ani vlastního. Není třeba obracet se zády k Setonovi, ale je třeba jej studovat, Je třeba sklonit se s úctou před jeho obrovským dílem i vznešenou jeho osobou. A až budeme prožívat, co on káže, pak procítíme to svými smysly 4 naplníme svým duchem — i není vyloučeno, že dojdeme k ještě krásnějším formám a ještě hlubším zavěrům. Seton nás odvádí do přírody, učí nás ji poznávat a milovat ji. Jeho laska k přírodě je tak vroucí, že si ji oživuje mythy a bájemí, uezapiraje, Že i největšímu vědci nutno zatajiti často dech před jejími tajemstvími. Nebojíme se říci, že v táboře Setonově se junáci modlí. Modli se na sněmu, oslavujíce oheň a odevzdávajíce se Velkému Duchu, modlí se tichými meditacemi při vigiliich, sám a sám každý 158