Stránka:vatra-22-9.djvu/13

Z thewoodcraft.org
Verze z 28. 10. 2020, 12:32, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky) (→‎Nebylo zkontrolováno: Založena nová stránka s textem „v noci uprostřed lesa, Seton zavedl do tábora obřady, slavnosti a svátky, kterými dny stávají se obětí Velikému Duchu a únikem z všednosti, S…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka nebyla zkontrolována

v noci uprostřed lesa, Seton zavedl do tábora obřady, slavnosti a svátky, kterými dny stávají se obětí Velikému Duchu a únikem z všednosti, Seton s povděkem vzpomíná zbožnosti Indiánů, Jak my tu želíme slovanského pohanství, kdy svatyně byly uprostřed lesů, kdy stromy byly posvátné a lidé chodili do přírody jako do chrámu s čistými myšlenkami, slavnosti zde slavíce? Dnes ovšem jsme daleci toho býti tak naivními, jako naši před- kové a věřiti, co oni věřili, ale není-li právě věda přírodní tak obsáhlá, tak velkolepá, aby nás neučila ještě větší moudrosti, úctě a velebení tvůrčího díla Neznámého? CČitem se musíme vrátit k dobám, kdy hory řeky a lesy byly milovány, kdy báje a písně lidu je se srdcem " jeho sbližovaly, kdy člověk dovedl žít se zemí. Jak krásně to dovedl Slovan, dokud kláštery „křesťanské“ nevyrvaly z kořene všechnu prostotu a bezprostřednost pohanství, Z hrobu vyhrabat staré zkazky a znova v jejich duchu tvořit dál. Škoda, že jich najdeme málo. Škoda, že naše bájesloví nám nikdo nevykládá! Junák náš stojí často překvapen a rozradostněn, shledá-li, že Indián se svým smyslem pro krásné obydlí a krásné vyzdobení před- mětů denní potřeby jest v mnohém tak blízký našim předkům, Vždyť totemové kůly jsou „bunčuky“ a „baby“ starých Slovanů, V Polsku lesní „harceři“ nazývali je „stavice“ podle Kraszewského, Náš malíř J. Krs nám na loňském sjezdu v Plzni ukázal, jak krásně tyto stavice by bylo možno po slovansku řešit. Na Slovensku svastika jest někde nejobyčejnějším ornamentem na vyšíváních. Je to symbol prastarý, Slované rozdělávali oheň třením dřeva, ještě dnes se tak v některých krajích Bulharska děje! A slovanské zpěvy, tance, báje, zkazky, epopeje! Mohou-li se chlubiti Američani svou Hiawathou, máme my Byliny o ruských bohatýrech a srbské zpěvy junácké! Čím byste mohli krásněji oživit tábor? Myslet, zpívat, tančit, vypravět v duchu slovanském — Pro hrdiny svoje nemusíme chodit daleko. Ještě dnes žije na jihu národ srbský, v němž hrdinská tradice dosud nevymřela a v písních srbských „dobrý junák“ značí junáka dobra, bojovníka a šířitele dobra, Slovo Srb znamená u lidu také „dobrý člověk“, Výborně píše náš Holeček: Až se svědomí u Srbů spojí s upřímnou a silnou jejich láskou, dopne se srbský národ té mravní výše, jež jej učiní nejen přirozeným, nýbrž i vítaným vůdcem národů balkánských“ Nezapo- meňme, že ideál junáka byl od počátku hledán pro naše hnutí zde, poněvadž Srb spojuje to, čeho obého tolik potřebujeme, t sílu i lásku. Zvyky národů slovanských dosud primítivnějších než jsme my a památky dávnověkosti slovanské vůbec, nám přinášejí krásné slo- vanské prvky pro to, co americká „wooderaft“ učinila tak samo- zřejmým výrazem života v lese, Na př. totem sám a jeho jméno jsou právě tak slovanské zjevy jako indiánské, Čí neslyšeli jste o býku Radegastu, koňovi Svantovítově, o plemenech Luticů, Vlkův, Tuřanů atd,? A jména našich předků dávala se jistě zprvu jen za zásluhy a odměnou, nebo také potupou když někoho nazvali Jaroslavem, Vladimírem, Božetěchem, Spytihněvem a Drahomírou, U Srbů osla- 139