Stránka:vatra-25-2.djvu/10

Z thewoodcraft.org
Verze z 1. 11. 2020, 00:12, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky) (→‎Nebylo zkontrolováno: Založena nová stránka s textem „PIERRE HAM: SVA TO ST PRÁ C E V práci jako v náboženství je svalost. Její podstatou je se- heobětování. Zbožní mohou jí dosáhnout rozjimán…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka nebyla zkontrolována

PIERRE HAM: SVA TO ST PRÁ C E V práci jako v náboženství je svalost. Její podstatou je se- heobětování. Zbožní mohou jí dosáhnout rozjimáním nebo dílem; je však třeba pro ni trpěl. Kdo irpěl zbožněji nežli Bernard Palissy, který v dějinách práce ve Francii je světcem hrnčířství ? Byl vytrvalý a nezoufal a lim převyšuje Vatela, který nesl v svém srdci smrtelný smulek a přestal doufat... Aby vynalezl keramický email, spálil Palissy svůj nábytek a zničit svůj klid. Považován za blázna svými sousedy, pronásle- dován hádkami své ženy prodlužoval svou trpělivou soustředěnost a zemřel čekaje na vypálené hrnce, Hle, světec a mučedník, veliký vírou a Irpělivostí! „Horko, mráz, vítr, deště, okapy kazily mí největší část mého díla dřív, než bylo dokončeno. Po tolik roků neměl jsem, čím bych ochránil své ohniště. Celé noci jsem byl vydán dešťům a vichrům, bez pomoci, bez útěchy. Jen noční zpěv koček a štěkot psů: někdy se zdvihl vítr a bouře tak divoká, že jsem musil opuslit vše za cenu ztráty své práce; a kolikrát se stalo, že opustiv vše, na kůži promoklý, šel jsem si lehnout o půlnoci anebo kránu a kdybych se byl vláčel všemi stokami města, ne- vypadal bych hůř. A jda k odpočinku tápal jsem bez svíčky a padal se strany na stranu jako člověk opilý vínem; byl jsem naplněn velkým smutkem; a nejhorší, že jsem po dlouhé práci viděl své dílo zničené. Vráliv se domů ušpiněn a zmáčen, našel jsem ve své svělnici druhé pronáledování horší prvního: ještě dnes se divím, že jsem nezahynul smutkem. V katolických životopisech světců čteme o sv. Vinceniu de Paula, klerý se nespokojil modlitbami za bližního, ale vlastníma rukama pracoval pro jeho záchranu. Tato svatozář Práce je ko- lem obličeje Bernarda Palissyho. Cnost tohoto hrnčíře je nej- větší ze cnosfí, jež dávají lidské povaze známku šlechtictví. Ne- mě! útočné energie, netrápil svých bližních pro svůj zisk nebo pýchu. Nechtěl vůbec býl pánem druhých, jen sebe sama... Byl sám proti sobě ivrdý a nemilosrdný, čerpaje ze svých zubo- žených koslí všechny síly, které jsou v ubohém lidském těle, až se ovitlona pokraji hrobu, ale nikdy se nevzdal Měl proti sobě chudobu, posměch, urážky. Pro své dilo ničil malý majetek, na kterém Ipěla jeho žena. Jak žít v míru se ženou, když všechno v domě by mohlo živit oheň. Keramik potřebuje žáru k roztavení emailu ale nemá již dříví; ještě několik plamenů a hladká sklovina, tak dlouho hledaná, se objeví tato stará Zidle, tam- hleto víko truhly může jít do ohně. Rychle nebo plamen pohasne, email se zalemní Palissy vzdoruje svému utrpení i cítění ženy. | ona má pravdu. Jsou chudí a všeho je třeba v domácnosti. Ne, tuto starou židli nemůžeš dát spálit, Jednoho dne budou, rádi, že mají kam si sednout. Jaké hláznovství, toto ničení! Je moudré spálit ten kousek. 2