… válkami. Profesor Miloš Seifert, kterého na fotografii z táboření při slovenském Waldenu r. 1929 vidíme s “indiánskou” čelenkou z velikých “orlích” per na hlavě, hlásal už tehdy ve svých knihách potřebu čerpání zkušeností i z odkazu našich vlastních slovanských předků. Zdá se, že tento jeho zrající názor, toto jeho moudré, prohlubující se poznání narazilo na odpor některých členů tehdejší Ligy LM. Hledání pravdy nejlépe dokumentuje dochovaný záznam otázky, položené samotnému E. T. Setonovi při jeho významné – a jediné – návštěvě v Praze na konci r. 1936. Časopis Hlasatel z ledna 1937 (vydaný tedy bezprostředně po návštěvě ETS u nás) o tom říká na str.68-71:
“Čemu dát přednost – indiánským nebo slovanským prvkům? – U mladších chlapců je větší zájem o indiánské prvky, ale starším je pak vhodnější pozdější studium folkloru vlastního národa. Váš program musí být pružný – kde je víc smyslu pro slovanské prvky, nedělejte jim potíže, ale naopak.”
Je zvláštní, že mnozí ortodoxní vyznavači a vykladači Setona toto jeho jasné prohlášení přeskakují a ve své praxi suverénně potírají. V časopisech najdeme povětšinou jen návody a popisy indiánských zvyklostí, folkloru a výrobků – o cenných přírodních zkušenostech a znalostech našich vlastních předků víme toho daleko méně. I naši předkové byli znamenitými lovci, stopaři, i oni vyráběli dokonalé a krásné předměty, která jim usnadňovaly a zkrášlovaly život – proč se neučit i od nich? Je smutné, když mladý český “woodcrafter” odmítá naše národní písně – protože jsou “jen” naše; je jeho věcí, chce-li zpívat při dunivém zvuku bubnu jen a jen písně Indiánů – tak málo nám srozumitelné řečí i melodií; je to nejen smutné, ale i pobloudilé. Ale horší je, jestliže toto programově prosazuje jako jedině správné pochopení Setonova woodcraftu. Nemá pravdu a zavádí tím mládež do slepé uličky pseudowoodcraftu, s čímž by Seton nemohl souhlasit!
Nechť je mi správně rozuměno: naprosto nevolám po vyškrtnutí vhodných, inspirativních a cenných prvků indiánské Lesní Moudrosti z výchovných programů mládeže! Sám od dětství Indiány obdivuji a jejich vzor považuji za dobrý. Ale je třeba čelit zřetelně programovému odmítání našich vlastních tradic! Sám Indián by se pohrdavě podíval na člověka, který by odmítal tradice vlastního rodu a písně vlastních předků… Jde o to, nalézt správnou proporci různých zdrojů poučení a nebát se rozšířit inspiraci Lesní moudrosti i o vzory nejbližší, o hlasy vlastní krve.
