Pokračování textu ze strany 134
Tak se to také vše stalo. Začátkem srpna slyšíme je všude, a ke konci srpna řehtají ještě hlasitěji. V září pokračují a v říjnu sbor jejich umlká, avšak příležitostně uslyšíte je ještě v »babím létě«, a já slyšel v předvečer Dušiček ještě posledního cvrčka a ve dne, jako by chtěl překonat kobylky. A tak se zdá, že všechna sláva toho vynálezu přece jen patří cvrčkům, ač já vím, že napřesrok se zas o to mezi sebou budou hádati a zase bude pro to tolik rámusu jako letos.
Když se podíváte na podobenky Cvrčka nebo Kobylky, neuvidíte jejich hudebních nástrojů; ale věřte mi, mají je; a můžete je slyšeti v pozdní léto, když je teplo, vždycky ve všech krajích Evropy.
A dovolte, abych skončil prozrazením tajemství. Kobylka, která hraje na housličky, není vůbec dáma, avšak pán přestrojený do hedvábných zelených punčošek a zeleného nepromokavého pláště.
Kutilka, jež zavraždila Cvrčka.
Podivné věci se dějí v říši Matky Starosti, podivné a kruté. Aspoň se nám takovými zdají býti, neboť neznáme úmysl, jenž se skrývá za nimi. Víme pouze, že láska musí někdy býti ukrutná. Povím vám o podivné události, které jsem byl svědkem v jižnějších krajích než vy žijete, avšak za horkých dnů srpnových můžete viděti podobné příhody. Takto se to stalo:
Za onoho sněmování v lese, kdy Cvrček a Kobylka se přihlásili jako hudebníci, zatím co ptáci stávkovali, silný jeden hmyz hněvivě vyrážel své bzučení, jež znělo jako ..text pokračuje
