Pokračování textu ze strany 26
… dívky – ale nejen pro ně – obdobným světlým vzorem, jako sv. František z Assisi.
JAN AMOS KOMENSKÝ je svým pohnutým životem a svým rozsáhlým dílem dalším možným předchůdcem hnutí Lesní moudrosti.
Málokdo prožil tolik osobního i rodinného utrpení a neštěstí, jako on. To, že se nevzdal po tolika ranách i prohrách, při nichž ztratil členy rodiny i pracně sestavená díla, že musel prchat, skrývat se, emigrovat, bloudit Evropou a dožít v daleké cizině (je pohřben v holandském Naardenu), dělá z něj příklad člověka, který se nevzdává.
Hluboké vzdělání, široký rozhled a příkladná pracovitost daly vzniknout světově uznávanému pedagogickému dílu. Jeho “škola hrou” je dokonale akceptovatelná právě ve skautské i woodcrafterské výchově, jeho pedagogické a didaktické zásady, např. postup od jednotlivin ve výuce k systetickému celku[1], je plně v souladu s těmi principy poznávání přírody, jak tomu učí Lesní moudrost: poznej rostlinu, kámen, jednotlivý přírodní jev a odtud postupuj k chápání celku a pochopení smyslu všeho – v přírodě i v životě.
Zde není místo k vylíčení složitého a dlouhého života J. A. Komenského. To vše lze najít v četných knihách odborných i v beletrii; zde uveďme alespoň názvy některých jeho důležitých spisů: Česká didaktika, Didaktika velká, Informatorium školy mateřské, Brána jazyků otevřená (na svou dobu neuvěřitelně “moderní” učebnice), Svět v obrazech, Labyrint světa a ráj srdce (kritika doby a mravů společnosti) a jiné.
Komenský položil základy moderních vyučovacích metod; sám vodil své žáky (například v Přerově a ve Fulneku) do přírody, kde je učil poznávat názorně byliny, stromy i zvířata – do jeho doby to bylo sotva kde obvyklé. Sám putoval tisíce mil povětšinou pěšky, překonal nesčetné překážky a strádání fyzické i psychické, nevzdával se ani po smrti svých nejbližších.
Jeho pedagogický přínos je tak obrovský, že ho skutečně zde nelze ani zkratkovitě uvést, natož docenit. Nás, kteří hledáme v minulosti vzory junáckých hnutí, zaujme jistě i fakt, že Komenský se zabýval i kartografií, a že jeho mapa Moravy patřila ve své době k nejlepším. Oceňoval i význam kreslení pro celistvost výchovy člověka; pokládal práci za rovnocenného činitele vedle rozumu a řeči; doporučoval pobyt na zdravém vzduchu a denní dobu radil dělit na třetiny: 8 hodin práce, 8 hodin odpočinku, 8 hodin péče o zdraví, tělesných cviků, her a zájmů. Byl to muž práce, víry a touhy, jenž daleko předstihl nejen svou dobu, ale dokonce i dobu naši. Lze říci, že ztělesňuje daleko všestranněji než sv. František z Assisi ideály Lesní moudrosti a její zásady Čtyřnásobného ohně. Nesmí chybět mezi našimi životními vzory. Už proto, že stejně jako sv. František může i Komenský být vzorem nejen pedagogickým a mravním, ale i duchovním.
JEAN-JACQUES ROUSSEAU, francouzsko-švýcarský filosof a výchovný reformátor, hlásal osvobození člověka návratem k přírodě. Řekněme však hned, že na rozdíl od sv. Františka z Assisi i našeho Komenského byl více mužem teorie, který ve vlastním životě uskutečnil pramálo z toho, co sám hlásal ve svých spisech.
Žádal přirozenou individuální výchovu i osvobození člověka co největším návratem k přírodě (zvláště v pedagogickém románu Emil). Sám žil v mládí pohodlně na zámku Mme de Waren[2], která se ho ujala poté, co ho opustil otec – matka zemřela ..text pokračuje
- ↑ systetický
- ↑
Madam Françoise-Louise de Warens (31.3.1699 – 29.7.1762) se narodila ve švýcarském městečku Vevey do protestantské rodiny, jako Louise Éléonore de la Tour du Pil. Matka zemřela při porodu, takže vyrůstala jen s otcem. Jako mladá byla provdána za barona M. de Warens, od kterého roku 1926 utekla do Savojska, pod ochranu sardinského krále Viktora Amadea II. Konvertovala ke katolické církvi a tím dosáhla anulování svého manželství. Viktor Amadeus II. z ní pak udělal speciální agentku, s ročním platem 2000 franků, která měla v okolí Ženevy, bašty protestantismu, podporovat katolickou menšinu a tam k ní, na květnou neděli 1728, přivedl farář 16 letého mladíka J. J. Rosseaua (28.6.1712, Ženeva – 2.7.1778 Ermenonville, Francie), co čerstvě utekl z domu a tehdy 29 letá Françoise-Louise de Warens se ho ujala.
Stala se jeho učitelkou a později (roku 1734), se jejich vztah změnil na milenecký. Roku 1741 Rosseau stárnoucí a finančně vyčerpanou milenku opustil a odešel do Paříže, ale ta mu i přes to zachovala svou přízeň. Když ji roku 1754 naposled navštívil, spolu se svou ženou Terezou, věnovala jí Françoise-Louise de Warens svůj prsten, a tím symbolicky završila svou roli “Mamá” – jak jí J. J. Rosseau říkával. Zemřela osm let na to, v chudobě, ve věku 63 let a v jejím domě je dnes muzeum J. J. Rouseaua.
