Indiánské zkazky a písně, 1925
O knize
Anglický originál knihy Indiánské zkazky a písně, 1925 vyšel poprvé roku 1900 pod názvem Indian story and song, from North America.[1] Šlo o unikátní knihu – de facto předchůdce dnešních multimediálních publikací, protože autorka Alice C. Fletcher doplnila své vyprávění o vzniku indiánských písní také jejich notovým zápisem, upraveným pro piano, takže si zdatnější pianista mohl jejich melodii přehrát. V reálu se tím ovšem ani náhodou nedalo přiblížit dojmu z originálu. Většina američanů, zvyklá na evropské pojetí hudby by ji jen stěží dokázala transponovat zapsanou melodii do ječivého indiánského zpěvu.
Většinu písní přepsal do not John Comfort Fillmore. Podle pianisty Arthura Farwella[2], kterým se knihou nechal inspirovat, usiloval Fillmore o maximální věrnost zápisu. Je ale otázkou na základě čeho to usoudil, protože ten, kdo pro tuto knihu noty ryl při tom nadělal chyby.[3] Alice C. Fletcherová sama, nejspíš nerozuměla notám natolik, aby je byla schopna od pohledu odhalit a John Comfort Fillmore který kdysi ty notové zápisy pro ni udělal, již byl po smrti.[4] Tyto chyby umožnilo odhalit teprve zřístupnění její starší knihy … kde jsou i některé zde použité písně.
Další zdroje
- O Alici C. Fletcher (angl.) – https://transcription.si.edu/articles/alice-cunningham-fletcher-and-francis-la-flesche-transcription-center
- Stránka o kmeni Omaha (angl.) – http://omahatribe.unl.edu/etexts/oma.0001/
- Nejstarší notace indiánských písní (angl.) – https://www.flutopedia.com/ethrec_nat.htm
- Archív knihovny amerického kongresu, kde jsou dostupné digitalizované nahrávky indiánských písní z let 1895 a 1897, které pořídila Alice C. Fletcher s Francisem La Flesche, převedené z originálních voskových válečků – https://www.loc.gov/collections/omaha-indian-music/?sp=1
Seton a indiánské písně
Díky Setonovi, který tyhle písně integroval do pravidel své „hry na indiány” zpívají „Modlitbu kmene Omaha” členové LLM při ukončení sněmu dodnes. Seton použil – se svolením Alice C. Fletcher, i jiné písně z této knihy. A poslal ji také Miloši Seifertovi - Woowotannovi, aby ji mohl přeložit do češtiny. Svolení k tomu dala jeho prostřednictvím sama Alice C. Fletcher.
Knihovna Walden
Zaneprázdněný Seifert, který se chtěl věnovat především překladům woodcrafterské literatury, předal knihu Nekovaříkovi, se kterým měl dohodu. Seifert od Setona zjistil kdo spravuje jeho autorská práva, a Bohumil Z. Nekovařík – který měl zájem tyhle knihy vydávat – je měl zaplatit. Knihy měl vydávat Nekovařík, pod hlavičkou Knihovna Walden a Seifert mu dal na oplátku volnou ruku ohledně překladů všech knih, co se bezprostředně netýkaly woodcraftu.
Jenže chamtivý Bohumil Z. Nekovařík autorská práva nikdy nezaplatil a ještě vodil Miloše Seiferta - Woowotannu za nos. A v okamžiku, kdy už bylo jasné, že se to provalí, vrhnul na trh ty největší „špeky”:
- Zvířata hrdinové, 1925
- Ptačí příběhy, 1925
- Wahb, 1925
- Rolf Zálesák, 1925
- Dva divoši 1925, 1925
- Arktickou prérií, 1925
- U pravěkých ohňů, 1925
- Indiánské skazky a písně, 1925
Množství „jeho” překladů z let 1923–1926 svědčí o tom, že chtěl Bohumil Z. Nekovařík co nejrychleji vrhnout na trh co nejvíc lukrativních titulů a prásknout do bot. Kolísavá úroveň překladu ukazuje na to, že překlady za něj nejspíš dělali za pár korun studenti. Ostatně, je to vidět i zde – že překladatel neměl nejmenší tušení o původu knihy, takže vycházel z toho A. C. Fletcher není žena, ale muž!
Nebýt Seifertovy složité životní situace, nejspíš by to skončilo soudem, protože ho Nekovařík připravil o nemalý zisk, ze kterého chtěl Seifert dotovat rodící se woodcrafterské hnutí. Zabránilo tomu jen to, že roku 1927 Bohumil Z. Nekovařík „prodal” překlady knihovny Walden nakladatelství J. Otto, a zmizel z Prahy.[5] To se ovšem týkalo jen autorských práv Setona. Práva na tuto knihu zaplacena nebyla, proto ani nemohlo dojít k její reedici.
Nekovaříkův překlad
Nekovaříkovo české vydání je jiné, než originál. Svévolně přehodil pořadí kapitol, přičemž jednu píseň zcela vypustil a doplnil knihu ilustracemi – ty udělal kreslíř s pseudonymem „Frank”, o jehož identitě se však Bohumil Z. Nekovařík nikde nezmínil.[6]
- ↑ Alice C. Fletcher: Indian story and song, from North America. Boston: Small, Maynard & Co. 1900. – https://hdl.handle.net/2027/uc2.ark:/13960/fk9n29ps2r?urlappend=%3Bseq=8
- ↑ Arthur Farwell, kterému se kniha Alice C. Fletcherové dostala do rukou, se jí nechal inspirovat k tomu, aby některé z melodií uvedených písní zpracoval zcela novým způsobem. Své variace publikoval v knize American Indian melodies. Newton Center, Mass.: The Wa-Wan pres. 1901 – https://hdl.handle.net/2027/mdp.39015020335496?urlappend=%3Bseq=12%3Bownerid=13510798899394736-16
- ↑ V knize Indian games and dances with native songs, arranged from American Indian ceremonials and sports, vydané roku 1915, k nim přibyly chyby další.
- ↑ Zemřel 14. srpna 1898
- ↑ Je otázkou, jestli vůbec něco Bohumil Z. Nekovařík za ten prodej dostal, protože nakladatelství J. Otto, za něj zaplatilo ta autorská práva. „Prodej” zprostředkoval Jan Svatopluk Procházka - Chigawha. (Poznamenal Keny)
- ↑ „Frank” ilustroval i druhou Nekovaříkem vydanou doporučenou knihu, U pravěkých ohňů od Hanforda M. Burra. Vzhledem k tomu, že v ilustracích hojně používal symbolu lesní moudrosti, muselo jít o někoho z okruhu tehdejších woodcrafterů. A tak se domníváme se, že se za touhle přezdívkou skrýval František Sládek - Mistrná ruka, který pracoval jako úředník. (Poznamenal Keny)
