1971 Hnutí v době normalizace

Z thewoodcraft.org
Verze z 1. 1. 2023, 23:05, kterou vytvořil FuzzyBot (diskuse | příspěvky) (Stránka aktualizována, aby odpovídala nové verzi zdrojové stránky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Jiné jazyky:

Musketaquid Havlíčkův Brod

Picture from p. 178 1. Letní tábor na Lužnici u Rožmberka, 1978. ~z~ RK
Picture from p. 178 2. Klubovna kmene Musketaquid. ~z~ RK
Picture from p. 178 3. Táboření v Tatrách u pramene Petrušky 1971. Nahoře zleva: Jirka Pulcr, x, Hehun, Kagas, Jarmila s Lídou v náručí. Prostřední řada zleva: Milena Kafková, P. Šimánková, Marcela Poubová, Petr Pouba, Dole zleva: Jindra Kysilková, Marek Kysilka, Jiří Kafka, Slávka Šimánková, pod Slávkou Radana, vedle Bohunka Šimánková, Jana Poubová, Bětka Kysilková. ~z~ RK
Picture from p. 179 4. Musketaquid na Lužnici, 1978. Zleva nahoře: Jindra Kysilková, Jarmila K., Los, Jirka Kafka. Uprostřed: Milena Kafková, Pavel Dosoudil, Marek K., Helena Havlíčková, pod ní Petr Tichý. Dole: Bětka K., Slávka Šimánková drží Romíra K., Eva Tichá, Lída K., Kuře. ~z~ RK
Picture from p. 179 5. Iglú na zimním táboře, 1970. ~z~ RK
Picture from p. 179 6. Stavba pícky, 1970. ~z~ RK
Picture from p. 179 7. Výroba rohože z trávy, 1979. ~z~ RK
Picture from p. 179 8. Losův oběžník k táboru na Lužnici. ~z~ RK
Picture from p. 179 9. Losův překlad knihy o Setonovi, 1986. ~z~ AW

Dne 22. 2. 1969 založil Vladimír Kysilka - Los kmen Musketaquid a vstoupil s ním do ČTU. Po zákazu organizace kmen na svém sněmu 12. prosince 1970 změnil název na Nezávislá trampská osada Musketaquid a vstupuje do organizace, která byla zaměřena především na ochranu přírody – do TISu. Svou činnost kmen ukončil roku 1981.

~a~ AA

Woodcraft mezi rovery

Picture from p. 180 1. Linoryt Netnokwy, 1976. ~z~ AW
Picture from p. 180 2. Netnokwa v klubovně, 1971. ~z~ AW
Picture from p. 180 3. Sněm kmene Peřej u Albrechtic, 1978. ~z~ PM
Picture from p. 180 4. Roveři ze Suchdola nad Odrou, Javoříčko 1978. ~z~ AW

Rozmach woodcrafterských prvků mezi roverskými kmeny souvisel s hledáním náplně pro tuto věkovou skupinu junáků a s novou metodickou příručkou Služba, kterou vydal Ivan Makásek roku 1969. O rok později vydává Olympia překlad Setonovy Knihy lesní moudrosti v úpravě skauta a tělocvikáře Miloše Zapletala. Roverské kmeny začaly nalézat ve woodcraftu smysl činnosti. Ve stopách Makáskovy Dakoty se postupně vydávají: Šavani Praha, Netnokwa Praha, Midewin Praha, Mawaden Praha, Peřej Plzeň, roveři ze Suchdola nad Odrou (vedl Dan Říčan), roveři z Liberce (vedli Miloš Zapletal a Míla Nevrlý), roveři z Olomouce (vedl Lubomír Kantor) a další.

Mnohé z kmenů měly svoje vlastní Zápisníky orlích per a využívaly v činnosti také příručku Kult ohně, kterou vydal v roce 1969 Junák v nákladu 3 tisíce kusů.

~a~ AA

Skryti v TISu

Picture from p. 181 1. Registrační kartička studánky v rámci Akce Aqua. ~z~ AW
Picture from p. 181 2.–3. Brigáda Taraxaca v Radotínském údolí – výroba a instalace hraničních sloupků rezervace. ~z~ IM
Picture from p. 181 4. Samizdat, který vydalo Taraxacum, 1979. ~z~ AW
Picture from p. 181 5. Willy při kontrole studánky u Mrazírny v rámci Akce Aqua. ~z~ MKL

TIS – svaz pro ochranu přírody a krajiny vznikl jako samostatná organizace v roce 1969 díky přírodovědci Otakaru Leiskému - Ralfovi, odštěpením od Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze, která byla založena v roce 1958. Po zákazu Junáka, ČTU a dalších mládežnických organizací využilo mnoho oddílů možnosti členství v TISu, který umožňoval relativně svobodnou činnost. Také junáci pražského Neskenonu a jejich příznivci trampové a woodcrafteři, vstoupili do TISu, aby vytvořili v říjnu 1974 svou 68. ZS Taraxacum. Mezi nimi byli kromě Hiawathy také kluci z Mawadenu či Brdské smečky a děvčata z Netnokwy. Spolupracoval s nimi dále Biminiji, Řešetlák, Owígo, Mirko Vosátka či Jan Čáka. V TISu byly rovněž zaregistrovány kmeny Musketaquid, Peřej ad.

~a~ AA

Liga Irokézů – Haudenosaunee

Picture from p. 182 1. Akvarel Tábor Tuscarory na camrátku (tzv. placka), 1974. ~z~ AW
Picture from p. 182 2. Tábor Tuscarory, 1973. ~a~ PP
Picture from p. 182 3. Obálka časopisu Ajagu č. 7/1973–74. ~z~ AW
Picture from p. 182 4. Tábor Tuscarory 1974 v Loganově deníku. ~z~ MKL
Picture from p. 183 5. Sněm Bílého Orla, 1973. ~a~ PP
Picture from p. 183 6. Pepa Přech filmuje na táboře Bílého Orla, 1973. ~a~ PP
Picture from p. 183 7. Trofeje Wyandotů, 1973. ~a~ PP
Picture from p. 183 8. Tábor Neskenonu. ~z~ IM
Picture from p. 183 9. Brko, náčelník Wyandotů, 1975. ~a~ PP
Picture from p. 183 10. Šakoh s vlajkou a neskenonci. ~z~ IM

Léto 1973 přineslo myšlenku k utvoření společenství Liga Haudenosaunee. Náčelníci a ohnivci pražských kmenů Neskenon (Roman Splítek - Šakoh, Jiří Macek - Čiksika), Tuscarora (Jiří Kafka - Owígo, Pavel Dőllinger - Minewakan) a Bílý Orel (Jiří Červinka - Brko, Martin Senger - Tulák) dlouhodobě spolupracovali při pořádání lakrosových turnajů na Brdech či společně tábořili (Sedlo, Horní Studénky). Turistický oddíl Bílý Orel se dokonce v té době začal zabývat etnografii Huronů a používal název kmen Wyandoti. Jednání probíhala celý podzim, ale nakonec k ničemu nevedla. Nemalou negativní úlohu sehrálo v přílišném sbližování oddílů i bezpečnostní hledisko. I tak to odnesla nakonec Tuscarora, asi proto, že ji vedl Owígo, který už měl u Státní bezpečnost (STB) škraloup jako skautský mukl z let minulých.

~a~ AA

Mawaden

Picture from p. 184 1. Kmenový znak Mawadenu. ~a~ MKL
Picture from p. 184 2. Odznak se Setonem, 1978. ~a~ MKL ~z~ PV
Picture from p. 184 3. Kresba z Loganova deníku, 1976. ~a~ MKL
Picture from p. 184 4. Zakládací listina kmene, 1974. ~z~ MKL
Picture from p. 184 5. RK Mawaden 1975, Zleva: Logan, Tom, Willy, Miše-mokwa. ~z~ PV
Picture from p. 184 6. Dekret lesních titulů Mawadenu, 1975. ~z~ MKL
Picture from p. 185 7. Zimní tábor Mawadenu na Šumavě, 1979. ~z~ MKL
Picture from p. 185 8. Obálka III. kmenové kroniky, 1977. ~a~ MKL
Picture from p. 185 9. Stránka z kroniky Mawadenu, ~a~ MKL
Picture from p. 185 10. Velký vandr Mawadenu v Orlických horách, 1979. ~z~ MKL
Picture from p. 185 11. Sněmovní oheň 1981. ~z~ MKL
Picture from p. 185 12. Pozvánka na akci Bílou nocí, 1981. ~a~ MKL

Původně založen jako Roverský kmen Mawaden (RKM) v roce 1974. Později přejmenován na Kmen lesní moudrosti Mawaden. Název kmene vybrán z knihy A. C. Fletcherové – „Indiánské zkazky“ podle legendy O písni nesmrtelného hlasu. Symbol kmene – černý bizon. Inspirace pro založení – samizdatová literatura o Neskenonu a Zapletalův překlad Knihy lesní moudrosti. Místo působnosti – Praha a hlavně Brdy. Úzká spolupráce s Ivanem Makáskem – Hiawathou a společně s kmenem Neskenon, brdskými trampy, skauty, woodcraftery. Členství v ochranářské skupině TARAXACUM, nejprve v TISu a později v ČSOP. Spousta ochranářských a lesních brigád, exkurzí a „Akce aqua“ – několikaletý hydrologický průzkum Brd, vydávání časopisu Taraxacum.

Činnost kmene – kombinace lesní moudrosti, skautského roveringu a ochrany přírody. Pro tento druh činnosti přijali členové kmene na návrh Willyho složený znak – symbol lesní moudrosti (woodcraft), uvnitř stylizovaná lilie (skauting) s čtyřcípou hvězdou (symbol ochrany přírody) a to vše podloženo poutnickou holí (rovering). Heslo – pokřik: „Pod modrou oblohou na věky žít, s roverskou holí kupředu jít!“

Program – pravidelné kmenové schůzky a výpravy během celého roku, letní putování po Slovensku, zimní tábory, hraní lakrosu, rozvíjení znalostí o přírodě a ochranářské brigády v duchu hesla „Poznej a chraň!“, šití vlastních týpí a další pestrá rukodělná činnost, plnění orlích per – vytvoření vlastní Knihy orlích per, sněmy a vybudování sněmoviště na Brdech. Kmen používal woodcrafterská roucha, vlajku, kmenový štít a wampum. Založil tradici těchto oblíbených akcí: Bílou nocí – zimní noční přechod zasněžených Brd na trase Praha – Jince (50 km), Kiwendotha – Memoriál E. T. Setona – dodnes pořádaný Ligou lesní moudrosti. Zakládající členové: Vladimír Oborský - Wabimatto, Martin Kupka - Logan, Petr Vilhelm - Willy, Jan Slíva - Miše-Mokwa, Tomáš Frantík - Tom. Později prošlo kmenem minimálně dalších deset osob.

~a~ PV

Klenovy tábory v Kanadě

Picture from p. 186 1. Yvonne, Klen a Peter, Kananaskis 1967. ~z~ AW
Picture from p. 186 2. Tábor Crowchild pod Skalistými horami, 1974. ~z~ PM
Picture from p. 186 3. V táboře bylo množství dětí původních Američanů, 1973. ~z~ PM
Picture from p. 186 4. Keramická dílna, 1973. ~z~ PM
Picture from p. 186 5. Táborová jídelna, 1973. ~z~ PM

V letech 1972–74 pořádají český emigrant Zdeněk Fišera - Klen s Ivankou (jak Klen láskyplně oslovoval svou ženu Yvonne Louise Redhead, rozenou Angličanku) woodcrafterské letní tábory pro mládež různých národnostních skupin, včetně indiánů s podporou náčelníka kmene Sarcee Davida Crowchilda (1899–1982). Ten se stává patronem všech tří tamějších táborů, překřtěných na „Camp Crowchild“. Tábory mají podporu v organizacích Canadian Citizen Council a v Československém národním sdružení. Svá týpí postavili Fišerovi na pozemcích, které ležely asi 28 km na sever od řeky Pocaterra Creek (Alberta). Fotografie z táboření poslal Klen také svým kamarádům v Československu, takže si je možné udělat z nich určitou představu, jak to zde vypadalo. Z pohledu na týpí s pozadím monumentálních Skalistých hor jistě zaplesá srdce každého příznivce lesní moudrosti.

~a~ AA

Huascaran

Picture from p. 187 1. Huascaran s kmenovým štítem. ~z~ AW
Picture from p. 187 2. Huascaran na setkání kmenů lesní moudrosti. Raksha vlevo s válečnou palicí, 1980. ~z~ MKL
Picture from p. 187 3. Raksha s pochodní, 1980. ~z~ MKL
Picture from p. 187 4. Rod Divoké kočky na sněmu, 1980. ~z~ MKL
Picture from p. 187 5. Náčelnice Raksha v rouchu. ~z~ AW

Kmen Huascaran byl založen Ludmilou Zikuškovou - Rakshou v září roku 1977 ve Veselí nad Moravou jako pionýrský oddíl mladých ochránců přírody. Jméno kmene Huascaran si vybrali podle své první celoroční hry Expedice Peru, která vrcholila na prvním táboře Huascaranu v Bílých Karpatech 1977. V té době se již intenzivně zajímali o Setonův woodcraft a snažili se stoupat na horu podle Orlích per. Velký význam mělo pro jejich cestu seznámení s kmenem Mawaden z Prahy a setkávání se starými woodcraftery, Černým Losem, Osamělým Bobrem, Norkem samotářem, Minehahou…

Už od prvního tábora na Bílých Karpatech byl kmen nasměrován vzorem ideálního indiána, čestného, pravdomluvného, tělesně zdatného se smyslem pro krásu, pravdu, sílu a lásku. Od roku 1980 se registrovali jako turistický oddíl mládeže při TJ Veselí n. Mor. Roku 1985 se Raksha s Wamdym přestěhovali z Veselí do Velatic a kmen ve Veselí zaniká. Začali znovu pracovat s dětmi v Brně a všechny Huascaránské tradice znovu ožily. V roce 1990 kmen Huascaran vstupuje do obnovené LLM, kde funguje dodnes.

~a~ AA

Ilegální srazy woodcrafterů

Picture from p. 188 1. Dekret na březové kůře pro čestného woodcrafterského náčelníka Fedora, 1971. ~z~ PM
Picture from p. 188 2. Dekret pro Minehahu, 1980. ~z~ LA
Picture from p. 188 3. Na Samechově, zleva: Bobr, Zářka, Šaman, Minehaha, Atahualpa a Hudžin, 1980. ~z~ AW
Picture from p. 188 4. Setkání na Střele, 1984. ~z~ AW
Picture from p. 188 5. Setkání na Bobřím hradě, 1983. ~z~ PV
Picture from p. 188 6. Sněm na Ujmisku, 1987. ~z~ AW
Picture from p. 188 7. Pieta pro Woowotannu, Bechyně 1987. ~z~ JB

V průběhu 70.–80. let se konají několikrát do roka ilegální sněmy a setkání woodcrafterů. Hlavním organizátorem srazů je nejprve Míla Vavrda, posléze Zdeněk Teichman. V roce 1971 je jmenován čestným náčelníkem Ferdinand Krch, roku 1980 jmenují woodcrafteři svým čestným náčelníkem Mílu Vavrdu. Místa setkání jsou směřována převážně na soukromé chalupy woodcrafterů (Střela, Samechov, Jeseníky, Sklené nad Oslavou). Vladimír Oborský vydává samizdatem časopis Vatra a zpravodaj Ondaqua. V roce 1987 sestavil Zdeněk Teichman samizdatový almanach Hrstka vzpomínek na Miloše Seiferta.

~a~ AA

Kiwendotha

Picture from p. 189 1.–2. Loganovy pozvánky na Kiwendothu. ~a~ MKL
Picture from p. 189 3. Na Bobřím hradě, 1986. ~z~ MKL
Picture from p. 189 4. Diplomek od Smíška, 1986. ~a~ RB
Picture from p. 189 5. Kiwendotha ve Skleném, 1987. Vlevo Vokoun se Strunkou, uprostřed Bobr s bubínkem. ~z~ MKL

Soutěže jednotlivců i kmenů mají svou dlouhou tradici. Kluci z Mawadenu začali své Kiwendothy pořádat na Brdech roku 1975. Šestý ročník se konal ve Skleném nad Oslavou u Bobřího hradu a stal se zároveň možností velkého setkání woodcrafterů a kmenů. K tomu poté docházelo každoročně po celá 80. léta. Dnes jde o tradiční akci LLM.

~a~ AA

Čeplaghani od Benova jezera

Picture from p. 190 1. Kmenová nášivka. ~z~ JB
Picture from p. 190 2.–4. Fotografie z táborů Čeplaghanů na Rolfově ostrově u Benova jezera. ~z~ JH
Picture from p. 190 5. Obálka časopisu Březová kůra č. 1/1987. ~z~ JB

V Mariánských lázních roku 1964 založil Jan Harvánek - Havran oddíl Strážci pokladu. V průběhu desítek let oddíl změnil svůj název na Čeplaghani a je postupně registrován jako hlídka ochrany přírody či kroužek městského domu dětí a mládeže. Od roku 1974 jsou Čeplaghani evidováni pod CHKO Slavkovský les, mají svůj Zápisník orlích per a vydávají časopis Březová kůra, který svým vzhledem i obsahem ovlivňoval v 80. letech woodcraftery v celém Československu.

~a~ AA

Kamzíci z Železných Hor

Picture from p. 191 1. Zpravodaj Krok č. 25, 1986. ~z~ AW
Picture from p. 191 2. Výroční sněm Kamzíků, 1984. ~z~ FC
Picture from p. 191 3. Šem se synem Kimorim v týpí, 1979. ~z~ FC
Picture from p. 191 4.–5. Pohlednice Kamzíků. ~z~ FC
Picture from p. 191 6. Tábor Kamzíků, 1982. ~z~ FC
Picture from p. 191 7. Indiánské hry Kamzíků, 1981. ~z~ FC

V září 1974 zakládá František Cestr - Šem v Cholticích turistický oddíl Kamzíci z Železných hor. Oddíl si plní odznaky Mladý turista, 100 jarních km a odborné zkoušky. V celostátní tábornické soutěži získají hlavní cenu – indiánský stan týpí. Junácký vůdce Miloš Zapletal jim věnuje výtisk Knihy lesní moudrosti, kterou přeložil (Olympia, 1970). Na třetím táboře na řece Jizeře v roce 1977 vystavěli Kamzíci poprvé pouze stany týpí a pořádají první sněmy s udílením činů. Kamzíci se vydali na stezku lesní moudrosti a v průběhu 80. let udržují kontakt s dalšími woodcrafterskými skupinami v Československu.

~a~ AA

Indiancraft (Indiánská moudrost)

Picture from p. 192 1. Obálka Winaminge č. 5/1984. ~z~ AA
Picture from p. 192 2. Setkání ve Višňové, vpravo Ekstein, 1980. ~z~ MKL
Picture from p. 192 3. Pes a Sam, Višňová 1980. ~z~ MKL
Picture from p. 192 4. Samizdatový překlad Deník Frederika Kurze. ~z~ AA
Picture from p. 192 5. Setkání na Severu, zleva: Sid, Eky, Pes, Tatanka, Jezevec, Dal. cesta. 1985. ~z~ AW
Picture from p. 193 6. Návštěva plzeňských indiánů na Kepelském potoce, 1984. ~z~ LL
Picture from p. 193 7. Red Twilight z Plzně. ~z~ AW
Picture from p. 193 8.–9. Setkání na Západě, 1987. ~z~ AW
Picture from p. 193 10. Příručka maďarského indiancraftera, 1985. ~z~ AA

Poprvé toto slovo použil E. T. Seton již v roce 1903, později se stalo synonymem pro bílé příznivce životního stylu, kultury a filozofie Původních Američanů. V předválečné LČSW se tímto směrem pustili mladí členové kmene Wahpeton v roce 1936 a kmen Ranné svitanie ze Zvolena. O čtyřicet let později se objevují noví příznivci indiancraftu mezi českými trampy. V roce 1973 založí v Jizerských horách Jiří Šimberský a Jiří Sokolíček kmen Severní Šajeni, o šest let později založí Miloš Ekstein kmen Oglalla a roku 1980 vznikne na Brdech kmen Bílý Wampum. V roce 1982 začíná Taraxacum vydávat časopis Winaminge, který je oficiálně zaměřen na studium ekologie přírodních národů. V roce 1990 na něj obsahově navazuje časopis Indian Hobby Courier, dnes se časopis jmenuje Poselství světa v kruhu. V 80. letech pořádají indiancrafteři pro příznivce stejných myšlenek velká setkání v lesích – Setkání na Severu, Setkání na Západě, Pow wow atd.

Příznivci indiancraftu měli velmi blízko k hnutí woodcraft a mnozí z nich pomáhali v roce 1990 při obnově LLM – zde je nutné především vyzdvihnout Daniela Hoffmanna - Wanblitanku a kmen Bílý Wampum. Dnes se většina ctitelů indiancraftu sdružuje v organizaci Indian Corral, ale stále je silná skupina příznivců i v dnešní LLM.

~a~ AA

Bílý Wampum

Picture from p. 194 1.–5. Z činnosti Bílého Wampumu v letech 1985–1989. ~z~ PV
Picture from p. 194 6. Razítko se znakem kmene, 1983. ~z~ FK

Kmen Bílý Wampum založili roveři 80. skautského oddílu Praha v dubnu 1980. Náčelníkem a vůdčí osobností byl po celou dobu existence Daniel Hoffmann - Wanblitanka. Kmen pozdvihl úroveň indiancraftu na mimořádnou úroveň, která neměla konkurenci v celé Evropě. Svým charismatem a skvělými organizačními schopnostmi dokázal náčelník strhnout celý kmen pro myšlenky indiancraftu, který mnozí zaměňovali za woodcraft. V roce 1990 členové Bílého Wampumu obsadili mnoho důležitých pozic v obnovené LLM a v podstatě určovali ráz celé organizace. O pět let později kmen zaniká. Z bývalých členů kmene je dnes členkou LLM pouze Waštewin.

~a~ AA

Sinawa

Picture from p. 195 1. Kmenový štít na kožené nášivce, 1982. ~a~ MKL ~z~ PV
Picture from p. 195 2.–5. Fotografie z táborů Sinawů na Kepelském potoce, 1983-84. ~z~ MKL

Na podzim 1980 začíná Martin Kupka - Logan realizovat vytvoření dětského rodu kmene Mawaden. První výpravy do Prokopského údolí se zúčastní čtyři chlapci, kteří spolu s Loganem zakládají 12. října klan Sinawa. Zpočátku mají výpravy a akce společné se staršími kamarády z Mawadenu (např. ZT nových tváří na Tetřeví chatě), ale již o rok později má Sinawa šestnáct bojovníků a samostatný kmenový tábor u Stálkova v Jižních Čechách. Vedení kmene se společně s Loganem ujímá Zrzek (později Adjidaumo). O rok později Sinawové na radu Ladislava Vodáka - Letícího Sokola táboří u Kepelského potoka na Šumavě – tradičním místě táboření příznivců woodcraftu po dlouhá léta. Kmen Sinawa zde táboří ještě následující dvě léta, ale jak členové postupně odrůstají, kmen na podzim 1984 zaniká.

~a~ AA

Lenapové

Picture from p. 196 1.–2. Kmenové kroniky Lenapů. ~a~ MKL, ~z~ AM
Picture from p. 196 3.–7. Fotografie z činnosti kmene Lenapů, 1985–1989. ~z~ MKL
Picture from p. 196 8. Lenapové na Kiwendotě, Bobří hrad 1987. ~z~ MKL

Svou činností kmen Lenapů přímo navazoval na Sinawy. Martin Kupka - Logan kmen založil 24. 10. 1985 jako stanici mladých přírodovědců při JZD Orion Davle. Lenapové se scházeli v přírodopisné učebně místní základní školy a každoročně táboří na Kepelském potoce. Kmen navazoval tradicí i na Mawaden, když převzal pořádání akcí typu Kiwendotha. Ještě počátkem roku 1989 uskuteční literární besedu s Jaroslavem Foglarem a o rok později se stávají zakládajícím kmenem obnovené LLM. O několik let později se kmen přejmenovává na Mawadan a pod tímto názvem funguje dodnes.

~a~ AA

Slovenský woodcraft

Picture from p. 197 1. Kmen Woodcraft Indians Košice, 1980. ~z~ PSB
Picture from p. 197 2. Stránka z kroniky T. O. Orionu o Sněmu, 1980. ~z~ PSB
Picture from p. 197 3. Sněm kmene Ojibway Bratislava, kterého se zúčastnil i brněnský Bobr. ~z~ RP

Zatímco v Čechách a na Moravě fungovalo v době normalizace poměrně velké množství kmenů a oddílů vyznávajících myšlenky hnutí Lesní moudrosti, na Slovensku byl dlouhá desetiletí osamocený bratislavský kmen Ojibway. Přesto nelze hovořit o tom, že by slovenští woodcrafteři zcela vyhynuli – Ojibwayci mají několikrát do roka pravidelné výpravy, sněmy i tábory. Myšlenky E. T. Setona také získaly živnou půdu mezi trampy – v Košicích dokonce členové trampské osady Orion zakládají roku 1980 kmen Woodcraft Indians, který funguje do roku 1986. V kronice můžeme číst jména účastníků zakládajícího Sněmu: Amaru, Števo, Bobor, Charlie, Peter Šiška - Brčo, Ben a Davy.

~a~ AA

Kepelský potok

Picture from p. 198 1. Akvarel „Kaplička na Kochánově”, 1987. ~a~ RB
Picture from p. 198 2. Akvarel „Kepelský potok“, 1984. ~a~ FCI
Picture from p. 198 3. Akvarel „Studánka na tábořišti na Kepelském potoce“, 1987. ~a~ RB
Picture from p. 198 4. LT Kepelský potok 1984, zprava: Willy, Letící Sokol, Lída L., Hudžin, Sýc, xx, Strunka, Vokoun, Los. Smíšek. ~z~ LL
Picture from p. 198 5. LT Kepelský potok 1985, zleva: Ink, Los, Racek, Kraťas, Věra, Evžen - Bobr, Smíšek, Lída K., Atahualpa, Romír, Atalafa, Bertík, Lída L., Willy, Jarmila a Bobr s bubínkem. ~z~ LL
Picture from p. 199 6. Kresba „Woodcrafterský rodinný tábor na Kepelském potoce“, 1984. ~a~ RB
Picture from p. 199 7. Biminiji na Kepeláku předává zprávu posunkovou mluvou, 1988. ~a~ LZ
Picture from p. 199 8. Orlík na koni, 1989. ~z~ LL
Picture from p. 199 9. LT Kepelský potok 1987, vpravo s vousy Šem. ~z~ FC
Picture from p. 199 10. Tábor na Kepelském potoce 1988, v popředí zleva: Helenka (dcera Sýce), Toník (syn Atalafy), Atahualpa a Romír, v pozadí zleva: Racek, Bertík a Lída. ~z~ LL

Malebné místo u Petrovic na Šumavě zajistil v roce 1982 pro tábory kmene Sinawa šumavský woodcrafter Ladislav Vodák - Letící Sokol. V roce 1983 tábor navštíví Bobr s Losem a Jarmilou Kysilkovými a domluví se s Loganem na pořádání rodinných woodcrafterských táborů, které by se zde uskutečnily po táborech Sinawů. Organizaci těchto táborů si vezmou na svá bedra manželé Laitovi (Hudžin s Lídou). Tábory si získají všeobecnou oblibu a pomohou připravit půdu pro obnovu LLM.

Na Kepelském potoce později tábořil také Loganův kmen Lenapové, který si dnes říká Mawadani.

~a~ AA

Watra Wroclaw

Obrazový materiál poskytnul web Thewoodcraft.org s laskavým svolením Wojciecha Kucharského, autora publikace Dzieci, młodzież i studenci na Ziemiach Zachodnich po II wojnie światowej z roku 2012, kde je také psáno o kmeni Watra Wroclaw.

Picture from p. 200 1. Tábor v Lubniewicích, 1967. ~z~ VJ
Picture from p. 200 2. Kluci z Watry před totemem indiána, 1967. ~z~ VJ
Picture from p. 200 3.–4. Wyrwalského publikace. ~z~ KO
Picture from p. 201 5. Tadeusz Wyrwalski - Wilk Tropiciel v náčelnickém křesle, Kosarzyn 1973. ~z~ AK
Picture from p. 201 6. Harceři s totemem. ~z~ VJ
Picture from p. 201 7. Watra ve skalách, Bielice 1968. ~z~ VJ
Picture from p. 201 8. Odznak polského woodcraftera. ~z~ RL
Picture from p. 201 9. Watra na pramici během výletu do Německa, 1973. ~z~ AK

Duchovním otcem a zakladatelem vratislavského kmene lesních harcerů Watra byl lékař a celoživotní harcer Tadeusz Wyrwalski - Wilk Tropiciel (Stopující Vlk). Za symbolický počátek můžeme považovat rok 1965 kdy Wyrwalski převzal vedení 35. družiny harcerů. Na táboře v Gliśnie roku 1966, se prvně objevila woodcrafterská symbolika, a v průběhu následujících let se objevily v činnosti družiny i další woodcrafterské prvky, včetně udílení titulů a lesních jmen. Oficiálně byl kmen založen po táboře roku 1967. Od 2.1.1968 byly velitelem střediska pro Wrocław IV. do kmene družin lesních harcerů Watra začleněny tři družiny. 34. družina harcerů při základní škole č. 33, 35. družina při základní škole č. 82 a experimentální družina při základní škole č. 57. Ale ve vedení harcerské organizace byli i tací, kterým se odlišná forma činnosti nelíbila, takže zpočátku dělali problémy. Nicméně nadšení chlapců je dokázalo přesvědčit a tak počátkem roku 1969 dostal kmen k dispozici starý bunkr, který si postupně chlapci vlastními silami adaptovali na klubovnu.

Hlavním těžištěm činnosti kmene byly letní tábory, kde měli chlapci příležitost získat lesní jméno a titul bojovníka. První kmenový tábor se konal v roce 1968 v Bielicích, kousek od hranic s Československem, ale v důsledku invaze (na které se podílela i polská armáda) byl o několik dní zkrácen. Ale jak sám Wyrwalski později napsal, trvalo tři roky, než se objevili první bojovníci a tábory začaly vypadat podle jeho představ. Kmen se dál rozrůstal a místo původních tří družin, jich bylo jeho součástí zanedlouho osm. Roku 1975 se Wyrwalski vrátil do Żywce, aby se mohl starat o svou téměř osmdesátiletou matku, ale nadále zůstal s kmenem v kontaktu.

Kmen Watra již fungoval samostatně, a to až do r. 1989, kdy byl na letním táboře jmenován poslední bojovník. Na podzim došlo v Polsku k radikální změně politického kursu, která tak jako v Československu způsobila společenské změny, a ty vedly v průběhu 90 let k pozvolné stagnaci kmenové činnosti.

~a~ KO

Midewiwin

Picture from p. 202 1. Kmen Sihasapa, 1988. ~a~ JM
Picture from p. 202 2. Kmen Alcatraz táboří u Kamenice, 1981. ~a~ JM
Picture from p. 202 3. Hledači – Konestoga, 1983. ~z~ JB
Picture from p. 202 4. Midewiwinská svatba Soewaha a Činkapi, 1983. Za nimi obřadníci – šamani Tokeito a Lelašikah. ~z~ PJ
Picture from p. 202 5. Dakotský kříž – symbol Midewiwinu. ~z~ AA
Picture from p. 203 6. Dívčí kmen Meherin, členky se seznamují s novými štíty a vlajkou, Rejčkov 1981. ~z~ HK
Picture from p. 203 7. Sněmoviště Oswega připraveno na slavnostní oheň. ~z~ JB
Picture from p. 203 8. Bojovníci Neskenonu v rouchách. ~z~ IM
Picture from p. 203 9. Náčelnictvo Neskenonu, zleva: Sinamatha, Tagayutah, Tarha, Kanozewa, x, Sahwa, 1982. ~z~ SI
Picture from p. 203 10. Společná zimní výprava kmenů Oswego a Konestoga, náčelníci zleva: Susquehanna, Soewah, Řešetlák. ~z~ JB
Picture from p. 204 11. Tábor Sihasapy, 1986. ~z~ JM
Picture from p. 204 12. Kmenové lístečky Konestogy od Cimbury. ~z~ JB
Picture from p. 204 13. Táborová brána Čerokí. ~z~ PJ
Picture from p. 204 14. Čerokí v rouchách, 1982. ~z~ PJ
Picture from p. 204 15. Huroni v klubovně s Hombrém a Soewahem, 1984. ~z~ PJ
Picture from p. 204 16. Roucho Pandy, náčelníka Huronů. ~z~ HK

Midewiwin vznikl roku 1982 na Manádách v Brdských lesích jako neoficiální společenství několika kmenů, které se inspirovaly symbolikou a ohniveckým systémem kmene Neskenon. Tato symbolika mnohým nahrazovala symboly woodcraftu či skautingu, k nimž tehdy nebylo možno se otevřeně hlásit. Kmeny Midewiwinu měly například svůj společný systém evidence titulů a činů – jakýsi předchůdce dnešní elektronické evidence Ligy. V 80. letech byla Praha zastoupena kmeny: Neskenon, Alcatraz, Ishi, Huroni, Meherin, Konestoga, Sihasapa, Oswego a Tussilago. Za moravské kmeny ze Zábřehu jmenujme: Cherokee, Shawnee a Žáby. Později společenství rozšířily ještě kmeny: Sacagawea Mělník, Mazaskazi Wanča Zábřeh, Ksigudan Žatec, Hvězda Severu Brno a Mohawk Příbram.

~a~ JM

Publikace Midewiwinu

Picture from p. 205 1.–15. ~z~ AA

V době normalizace vydalo Společenství Midewiwin desítky různých samizdatových publikací. Rozmnožování se provádělo průklepem, na xeroxu či cyklostylem. Využívalo se také známostí v tiskárnách, a tak se některé brožurky mohly vytisknout i ofsetem. Předkládáme obálky patnácti z nich.

~a~ AA

Velké Hry

Picture from p. 206 1. Kmenová nálepka Konestogy od Cimbury. ~z~ JB
Picture from p. 206 2. Velké Hry na Křečovickém potoce, 1985. ~z~ JB
Picture from p. 206 3. Čerokí na Velkých hrách, 1986. ~z~ SV
Picture from p. 206 4. Velké hry na Moravě, 1989. ~z~ SV

Indiánské hry začala pořádat už Dakota roku 1958. Po nich převzal štafetu Neskenon a v roce 1984 se uskutečnily Velké indiánské hry Midewiwinu. Ty se pořádaly každoročně na různých místech republiky a sloužily k pravidelnému setkávání kmenů i náčelníků společenství a utužování vzájemných přátelství. Poslední Velké hry uskutečnil Midewiwin roku 2008 na Drozdovské pile.

~a~ AA

Woodcraft mezi trampy

Picture from p. 207 1. Moucha a Sam Indián na potlachu T. O. Fort Sill, Hřebeny 1980. ~z~ JB
Picture from p. 207 2. Red Twilight, Stříbro 1976. ~z~ JB
Picture from p. 207 3. Strunka a Vokoun na campu Vánočka, Krty 1980. ~z~ JB
Picture from p. 207 4. Loganovo trampské tvoření, 1973. ~a~ MKL
Picture from p. 207 5. Obálka časopisu Brdské smečky, který věnoval lesní moudrosti velký prostor. ~z~ JB
Picture from p. 207 6. Brdská smečka a Mawaden na společném vandru po Slovensku, 1976. ~z~ TF

Volnost trampingu vždy přitahovala přátele přírody, kteří se nechtěli nechat svazovat pouty pravidel rozličných organizací. Počátkem dvacátých let rozšířili řady divokých skautů (jak si tehdy trampi říkali) i takové osobnosti jako A. S. Batěk - Heliar, Jaromír Bělor - Bengál, A. E. Včelička - Géza. Velmi výrazně ovlivnili tramping rovněž isawané počátkem let třicátých. V 50. letech rozšiřoval lesní moudrost nejen na Brdech Ivan Makásek - Hiawatha a Dakoťáci. Doba normalizace je opět plná zajímavých trampských osobností i celých osad, které šířili lesní moudrost v trampském hnutí.

~a~ AA

Spolek LLM „Hořící srdce“

Picture from p. 208 1. Zakládací listina spolku, 1986. ~z~ OS
Picture from p. 208 2. Hořící srdce na Malém Waldenu, 1988. ~z~ RP
Picture from p. 208 3. Táboření na Rokytnu, 1987. ~z~ RP
Picture from p. 208 4. Narozeninový list na březové kůře. ~z~ OS
Picture from p. 209 5. Vlajka s vyšitým znakem spolku, 1986. ~z~ OS
Picture from p. 209 6. Na Trenkově rokli, 1986. ~z~ RP
Picture from p. 209 7. S Bobrem ve Skleném, 1988. ~z~ RP
Picture from p. 209 8. Kronika spolku. ~z~ OS
Picture from p. 209 9. Obálka časopisu Ozvěny. ~z~ CO
Picture from p. 209 10. Druhá generace Hořících srdcí na Kozlovských skalách. ~z~ RP

Tajný spolek Hořící srdce v roce 1986 založili absolventi Lesnické fakulty VŠZ Brno: Jiří Svoboda - Čoby, Oldřich Stejskal - Padík, Eva Stejskalová, Petr Šperer - Brácha a Jan Štykar. Brzy se připojili i další přátelé a počet členů Hořícího srdce narostl na tři desítky. Pro potřebu spolku vydávají strojopisný občasník Ozvěny.

Jejich profesorem byl mj. Jindřich Chmelař - Rys Ostrovid, bývalý kronikář kmene Ohně. Další brněnský woodcrafter Bedřich Homola - Osamělý Bobr jim zapůjčoval tábořiště na Malém Waldenu u Skleného nad Oslavou. Vazby na bývalé členy LČSW měl spolek rovněž přes Aleše Pacla – syna Migisiho, někdejšího náčelníka Ojibwayů z Bratislavy.

~a~ AA

Čej-ka-leška

Picture from p. 210 1. Wanahea při plnění činu z turistiky, Javorníky 1989. ~z~ FK
Picture from p. 210 2. Titulní list kmenové kroniky, 1989. ~z~ FK
Picture from p. 210 3. Z kroniky o LT 1989. ~z~ FK
Picture from p. 210 4. Biminiji a Wanahea na II. kmenovém sněmu, 1989. ~z~ FK
Picture from p. 210 5. Malý velký muž s dcerkou Terezkou, 1989. ~z~ FK
Picture from p. 210 6. Bratři Majerovi na zakládacím sněmu, 1989. ~z~ FK

Kmen Čej-ka-leška založili na jaře 1989 František Kožíšek - Biminiji, Yveta Kožíšková - Wanahea, Petr Majer - Malý Velký muž, Jiří Majer, Petr Vaništa - Sinamatha a Jiří Doležal. Kmen je v roce 1990 jedním z prvních kmenů obnovené LLM a Biminiji jejím jednatelem. Pro pozdější rozpory s ohnivcem a tehdejším náčelnictvem koncem roku 1991 celý kmen opouští LLM a dále se věnuje woodcraftu mimo tuto organizaci. Kmen existuje dodnes.

~a~ AA

Další kmeny…

Picture from p. 211 1. Obálka časopisu, který vydával kmen z Kyjova, 1987. ~z~ AW
Picture from p. 211 2. Kmen Mamuti Praha založili a vedli manželé Červinkovi a Hombré, 1989. ~a~ PP
Picture from p. 211 3. Kronika kmene Ondatra Spálov u Ostravy, 1984. ~z~ KO
Picture from p. 211 4. Kmen Děti slunce Brno založili Rikki a Tapi, 1989. ~z~ KG
Picture from p. 211 5. Kmen Jilm Holoubkov založil Sokol (Škarman), 1985. ~z~ JB
Picture from p. 211 6. Stopaři Brno později kmen Wallowa, 1986. ~z~ JKT

Fotografie z činnosti dalších woodcrafterských kmenů, na něž bychom neměli zapomínat. Jde samozřejmě o pouhý výběr, podobných kmenů existovalo mnohem víc…

~a~ AA

Martin Kupka - Logan, František Kožíšek - Biminiji

Picture from p. 212 M. Kupka, 1980. ~z~ MKL
Picture from p. 212 Logan s Wenonou a dětmi. ~z~ AL
Picture from p. 212 F. Kožíšek, 1988. ~z~ LZ
Picture from p. 213 Biminiji přednáší o Setonovi, 2010. ~z~ AW
Picture from p. 214 Akvarel „Kluci z Neskenonu“, 1998. ~a~ JHM

Martin Kupka - Logan
(* 28. února 1958, Praha)

Pedagog, překladatel, woodcrafter a ekolog.

Řekl mi svými stopami mnoho, co jsem doposud nevěděl, ale mrzelo mě jedno: nikdy jsem ho na vlastní oči nespatřil, nikdy jsem ho nedohonil. Jeho stopy mi řekly, že je příliš daleko přede mnou. Jmenoval se totiž Ernest Thompson Seton. Tohle vyznání Martin Kupka napsal do časopisu Ajagů pražského kmene Tuscarora, když mu bylo 16 let. Svoji cestu woodcraftu nastoupil v roce 1970 v klubu Černých vlků, ve kterém ilegálně navázali na svou činnost bývalí členové zakázaného Junáka. V Junáku prožil dva roky a v roce 1970 ještě stihl složit junácký slib, ale tenhle klub se již orientoval na woodcraft. Stalo se tak díky staršímu klukovi (Vladimír Oborský - Wabimatto), který nás vedl. Ten si dokázal najít knihy a materiály o woodcraftu a také navázal kontakty s generací předválečných woodcrafterů, vzpomíná Logan na své woodcrafterské začátky. Klub se později přejmenoval na Tecumthu, která ve stejném složení existovala do roku 1972. Na své další cestě ve sboru stopařů Tisu – svazu pro ochranu přírody a krajiny potkal Willyho (Petra Vilhelma) a Toma (Tomáše Frantíka) s nimiž později založil kmen Mawaden. Kmen existoval až do sametové revoluce. Podle jeho slov se v programu kmene snoubil již plnokrevný a nefalšovaný woodcraft s dobrovolnou ochranou přírody. „Na konci sedmdesátých let a v létech osmdesátých se v celých Čechách a na Moravě setkávali nejrůznější lidé a různorodé skupiny, vzájemně se obohacovali zkušenostmi a inspirací, a to navzdory husákovské normalizaci. Bylo to neobyčejně vzrušující, protože to bylo proti režimu a bylo to naplněno nádhernými ideály a zároveň potlačovanou touhou.“

Po zkušenostech s vedením dětského kmene Sinawa (1980–1985, Kunratice) založil kmen Lenapa jako Stanici mladých přírodovědců při JZD Orion Davle.

Logan byl zvolen prvním náčelníkem obnovené LLM, tuto funkci zastával do roku 1995. Jako činovník pro zahraniční styky byl členem náčelnictva do roku 1997 a organizoval několik mezinárodních woodcrafterských setkání.

~a~ AA
František Kožíšek – Biminiji
(* 1. ledna 1963)

Woodcrafterské jméno Biminiji (Ten, který se nebojí jít sám). Občanským povoláním vědecký pracovník v oblasti hygieny vody. V letech 1980–1982 byl členem trampské osady Santeken, v letech 1982–1983 členem kmene lesní moudrosti Santeken, v roce 1983 členem kmene lesní moudrosti Bílý Wampum, se kterým později udržoval styky jako stráž lesní moudrosti a na jehož sněmu mu byly přiznávány pocty (orlí pera, mistrovství, titul Sagamor).

Koncem 80. let se podílel na připravované obnově ilegální Ligy lesní moudrosti, na jaře 1989 založil kmen lesní moudrosti Čej-Ka-Leška. Po listopadu 1989 se angažoval při obnovení Ligy lesní moudrosti a byl jejím jednatelem. Na podzim v roce 1991 z Ligy vystoupil, ale dál zůstal členem kmene Čej-Ka-Leška, který po zrušení ze strany LLM působil dál, bez toho, že by byl zapojen v nějaké organizaci. Je manželem woodcrafterky Yvety Kožíškové - Wanahey.

V letech 1990 až 1991 spolupracoval s časopisem Bizoní vítr, v letech 1992 až 2004 s časopisem Wampum Neskenonu. Vedle studie Seton v Praze je autorem či spoluautorem i jiných publikací o woodcraftu či jeho historii (např. Česká knižní bibliografie E. T. Setona, Kniha o woodcraftu, Úvahy nad woodcrafterským zákonem). V roce 1996 navštívil Seton Castle v Seton Village u Santa Fé. Dodnes patří k největším znalcům E. T. Setona a historie woodcraftu.

Pokud bychom parafrázovali často užívané úsloví „skautský historik“, tak o Biminijim by bylo možné prohlásit, že je „woodcrafterský historik“, což je úzká skupina znalců, do které můžeme zařadit jen několik woodcrafterů.

~a~ AA