Kmen Černých medvědů (Užhorod)

Kmen Černých medvědů (Užhorod) - orig. forma: Чорні Ведмеді (Ужгород) založil se svými středoškolskými studenty Miloš Seifert - Woowotanna počátkem roku 1923.

Pobyt v Užhorodu (únor–srpen 1923) je pro Seiferta velmi trpký. Nemá ani vlastní byt, bydlí v hotelu Berčeni. Aby přišel na jiné myšlenky, tak se věnuje překladům i své původní tvorbě. Ze svých studentů zakládá woodcrafterský kmen Černí Medvědi (Чорні Ведмеді) z Užhorodu, který zaregistruje v Lize. Zanedlouho o tom píše i Gammovi: „Ještě, že jsou zde lesy a stráně plné vinic už se začínají rozehřívat jarem. Chodím do lesů se svou třídou, kterou jsem si zorganizoval junácky. Ale už povstala proti mně zase saň a velmi nebezpečná – pan rada Pešek, zde nejvyšší pán ve školství. Je zpravodajem Svojsíkova Svazu a prý nepřipustí, aby zde vznikal jiný skauting než Svazový, který má ochranu Národních demokratů. Je člověku úzko z té „svobody“, ale p. Pešek mj. prohlásil, že účel světí prostředky!“

Teprve koncem března získává Miloš Seifert samostatné bydlení, ale je jaro a probouzející se příroda zahání jeho chmury: „Dnes v prvý den odstěhoval jsem se do domečku opuštěného za městem ve veliké zahradě a vinici. Chci mu říkat „Walden“, aby ožilo ve mně všechno, co dal mi Thoreau a Eeden. Už od 1. března zde trávím všechna odpoledne a zapomínám na všechno trpké, jen krásné vzpomínky naplňují mou duši, když se dívám do mohutných stromů a poslouchám ptactvo všeho druhu. Večery jsou zde malebné. Je odtud úchvatný rozhled na zasněžené Poloniny a západně do roviny uherské, a když zapadá slunko, rdí se krvavě nad těmi dálkami. Dívám se do něj a sním o tropech, pralesích a tygrech, o člověku svobodném a šťastném uprostřed bující přírody.“

Přes tyto dílčí úspěchy nesnáší náčelník LLM odloučení od své organizace a přátel dobře: „Já zatím žiji a dýchám krásný vzduch Karpat, mazlím se s květinkami a ptáčky ve stromoví kolem mého domečku – ale to odkopnutí cítím, hrozně cítím a bývá mi někdy úzko.“ Co si však odnáší jako nezapomenutelnou vzpomínku, jsou výlety s Černými Medvědy po překrásné krajině Ukrajiny, završené letním tábořením pod Vihorlatem. O táboře píše Seifert ve Vatře: „Tábor na Vihorlatu pod Mořským okem měli junáci ‚Černí Medvědi’ z Užhorodu koncem června. Prvně asi indiánské týpí slavnostně vzpínalo se v černém lese na nejvýchodnějším pomezí Slovenska! A večer u táborového ohně zněly písně Podkarpatských junáků velmi jímavě! Škoda, že život jejich je stále rdoušen zběsilou nenávistí tzv. skautů v Užhorodě.“ Chlapci ovlivněni woodcraftem, komunikují se svým oblíbeným profesorem pomocí korespondence ještě po zbytek svých středoškolských studií do konce 20. let. Máme tak letmé zmínky o jejich činnosti a táboření v Karpatech.

• Korespondence M. Seiferta Gustavu Jarošovi z 25. 8. 1923, fond Gustav Jaroš, LA PNP
• Korespondence M. Seiferta Gustavu Jarošovi ze 4. 3. 1923, fond Gustav Jaroš, LA PNP
• Korespondence M. Seiferta Gustavu Jarošovi z 21. 3. 1923, fond Gustav Jaroš, LA PNP
• Korespondence M. Seiferta Gustavu Jarošovi z 26. 4. 1923, fond Gustav Jaroš, LA PNP
• Vatra 2. roč., 1/1923, s. 15
• Hlasatel Moudrosti lesa 1927–1928, roč. 1 a 2