Woodcraft je původní anglické slovo pro myslivost.^[1] Ta má na starém kontinentu dlouhou tradici a je, na rozdíl od woodcraftu, dodnes spojená s lovem. Zatím co woodcraft má dnes, ve 21. století, významů více. Je to mimo jiné jedna z příčin, proč Setonovo pojetí woodcraftu, nemělo takový ohlas, jako woodcraft v Baden-Powellově podání.

Následující text, který rozebírá jak, kdy, proč a kam se význam anglického slova woodcraft posunul, je klíčem k pochopení kořenů woodcrafterského hnutí.

Až do konce 19. století Vždy byla spojená s lovem, ale od 10. století, v důsledku postupující kolonizace si začala území, které původně nemělo žádného vlastníka, nárokovat šlechta.^[2] Ta považovala za svůj majetek nejenom pozemky „vyrvané ze spárů divočiny” ale i vše co na nich žilo.^[3]

Kolonizované území – panství, pro ni bylo zdrojem moci. Ten, kdo chtěl mít moc a bohatství, se musel starat a k tomu potřeboval kvalifikované pracovníky. O pole se tak starali sedláci. O sady zahradníci. Vodní toky spravovali mlynáři. Rybníky měly své baštýře. A o zvěř se starali myslivci – profesionální lovci. Lovit ale mohli jen vybrané druhy zvěře, považované za škodnou. Na lov vysoké zvěře měla právo pouze vrchnost. Proto si vydržovala myslivce, kteří měli za úkol hájit zvěř před škodnou, odtud také výraz hajný^[4]. Za škodnou se považovali i zloději – pytláci.^[5] Mnohý z nich zaplatil za ulovenou zvěř svým životem. Není tedy divu, že tam kde byla chudoba, neměli panské myslivce moc rádi.

Hlavním úkolem myslivce však bylo, krom lovu pro panskou kuchyni, udržovat stavy zvěře na takové úrovni, aby panstvo mělo stále co lovit, ale zároveň nevznikaly škody v sadech a na polích. Proto v zimě přikrmovali zvěř, aby ji hlad nenutil vyhrabávat sadbu na polích či v sadech ohryzávat kůru na stromech a pupeny.

Každý myslivec věděl, že vybitím predátorů by se uvolnil prostor pro přemnožení jiných škůdců, např. myší, a to by zas mohlo ohrozit úrodu na polích. I tzv. „škodná” pokud není přemnožená tak hraje v přírodě důležitou roli, neboť loví (na rozdíl od pytláků) přednostně kusy slabé, staré a nemocné. A bez důkladné znalosti potravinového řetězce a symbiózy v přírodě by to jen těžko zvládnul.

Finanční odměna myslivce nebyla velká, protože jeho benefitem bylo bydlení na hájovně a svůj životní standard si mohl vylepšit jak prodejem ulovené drobné zvěře tak chovem domácího zvířectva.^[6]. Musel být mistrem improvizace, protože šlo většinou o stavení na odlehlých místech, kde se musel i s rodinou obejít bez cizí pomoci. A to i v případě nemoci či úrazu. Jeho úkolem bylo také doprovázet panstvo na lovu a zajistit jeho bezpečnost, pokud je zastihla noc, či nepřízeň počasí.

Sportsmen (woodcrafter) versus Backswoodman (zálesák)

Stará angličtina rozlišovala mezi lovem individuálním a kolektivním (angl. hunt, česky honba či též štvanice). Kolektivní lov nekladl na lovce žádné velké nároky. Honci, za pomoci psů, zahnali zvěř na místo ze kterého nemohla uniknout, a tam ji shromáždění lovci ubili.

Lov individuální, při kterém lovec pronásledoval oběť dokud nedostal příležitost ji skolit, se nazýval sport. K tomu nestačila pouhá vytrvalost. Musel to být všímavý stopař, který se uměl vžít do mysli oběti a zároveň dobrý střelec. Právě to byly woodcrafterské schopnosti, které neměl každý. Richard H. Hobson, v předmluvě své knihy o lukostřelbě roku 1830, zmiňuje u svého předchůdce sira Williama Wooda^[7], že byl do rytířského stavu povýšen právě za tyto woodcrafterské dovednosti:

After the restoration^[8], Charles II. made efforts to reinstate the bow in the favour of the people. He was a frequent attendant on the performance of the archers, and actually knighted Sir William Wood for his skill in wood-craft. ^[9]

Z předmluvy The archer's manual, psané v květnu 1830^[10]

Pád monarchie v polovině 17. století vedlo k tomu, že vysoká zvěř, která nebyla pod ochranou panovníka jako na starém kontinentu, byla v Anglii prakticky vyhubena. Zbyla jenom škodná, kterou mohl lovit každý majitel půdy. Proto žádná omezení lovu zavedena nebyla.

Ani za oceánem v koloniích, kde platilo anglické právo, žádné omezení ohledně lovu neexistovalo. Kolonisty ale zajímala jen půda. Jejich život se točil hlavně kolem chovu dobytka a pěstování obilí. Les byl pro ně pouze zdánlivě nevyčerpatelný zdroj surovin, za které nemuseli nic platit. Lov jenom způsob, jak z lesa vytěžit maso a jejich woodcrafterské dovednosti se omezily víceméně jen na práci se dřevem.

Zajímavé svědectví o stavu zvěře v USA během první poloviny 19. století podal ve své knize Jan Slavomír Tomíček. Bylo jí prý už tak málo, že se výhradně lovem živit nedalo. Opravdových lovců tak zbylo jen velmi málo v odlehlých horách (1847).^[11] Není divu, protože se zvěř, která díky zálesákům a jejich “woodcrafterské” činnosti ztratila klid i útočiště, stahovala na indiánské území.

Slovo zálesák^[12], coby synonymum svobodného lovce z amerického zálesí^[13] se do češtiny dostalo doslovným překladem anglického slova backwoodsman – tak hovořili Angličané o amerických milicionářích během války o nezávislost USA. Šlo tedy původně o hanlivou přezdívku pro zaostalé křupany ze zálesí.^[14] Němci zpočátku dokonce tohle slovo ani nepřekládali, jelikož neznali správný kontext.^[15]

V Čechách byl až do druhé poloviny 19. století zálesák synonymem cizince – někoho kdo bydlel za lesem^[16]. Těm, co žili na okraji lesa či v údolích pod zalesněnými stráněmi se říkalo podlesáci (též podlešáci)^[17] a těm co žili v lese lesňáci^[18]. A významový posun tohoto slova způsobily až první překlady knih Jamese Fenimoora Coopera.

Jen pro zajímavost, slovník Václava Hanky z roku 1833 uvádí coby latinský ekvivalent podlešáka slovo lucarius, které latinsko-anglický slovník z roku 1589 překládá do angličtiny slovem a woodman – lesní muž.

(Poznamenal Keny)

Woodcrafterské (myslivecké) dovednosti tak, kromě indiánů pro které to byla otázka přežití, mělo v USA jen několik profesionálních lovců, co si přilepšovali tím, že se nechali najímat jako průvodci rekreačních lovců^[19] a bylo jich tak málo, že se navzájem znali. Zálesáci jejich služeb nevyužívali, protože si mohli zalovit kdy chtěli. Jejich klientelu tvořili zámožní muži z východního pobřeží, pro které to byla forma rekreace. A protože měl východ poměrně silnou vazbu na Anglii, považovali se za sportsmeny – podobně jako angličtí lovci. Také jejich spektrum zájmů bylo širší a neomezovalo se jen na lov.

České slovo myslivost je mnohem starší. Narazíte na ně již v německo-českém slovníku Karla Ignáce Tháma z roku 1788^[20]. Thám ho uvádí jako český ekvivalent německého slova weidwerk^[21], případně jagdwesen^[22]. Ovšem slovo weidwerk, se časem z obecné němčiny vytratilo. V česko-německo-latinském slovníku Jiřího Palkoviče z roku 1820 se již uvádí pouze jagdwesen^[23]. A pro lovce i myslivce je uveden jeden a týž německý výraz – jäger (lovec).

Zajímavé je, že stejné slovo, ve stejném významu zná také polština – myśliwstwo.

Woodcraft do konce 19. století

Ve střední evropě, zhruba od tereziánské éry začali mít hajní krom výkonu myslivosti na starosti i péči o les jako takový. Nový obor – lesnictví, sebou přinesl také nové synonymum pro jejich povolání – lesník. Rostoucí hospodářský význam těžby dřeva vedl k tomu, že již během 18. století začaly v zemích rakouské koruny vznikat první specializované lesnické školy. Naopak původní výraz myslivec, začal být používán ve zcela jiných souvislostech^[24]. Až do císařského patentu Františka Josefa I. ze 7. března 1849, byla v Rakousko-Uhersku myslivost záležitostí pouze šlechty, resp. jí pověřených poddaných. Od vydání tohoto patentu mohl vykonávat právo myslivosti na svých pozemcích každý, kdo měl víc jak 115 hektarů^[25]. Až donedávna šla myslivost ruku v ruce s lesnictvím. Obecně se dá říct, že každý lesník může být myslivcem (lovcem), ale naopak to nejde.

Počátkem 19. století se objevily i první odborné publikace v němčině. První, čtyřdílná lesnická encyklopedie je z roku 1810^[26] a od roku 1811 vycházela i ročenka Annalen der Forst- und Jagd-Wissenschaft.^[27] – první česky napsaná publikace o myslivosti v češtině se objevila roku 1882.^[28].

Filosofie woodcraftu v anglosaských zemích

Filosofie woodcraftu, která během 19. století zcela zásadním způsobem ovlivnila anglosaský systému myslivosti^[29], začala pronikat do Anglie a USA až po napoleonských válkách. Jaký byl její vliv odráží následující text z roku 1846:

„Hunting is not the solemn priggish business it seems to have been, or was destined to have been, had the philosophy of woodcraft, as set forth by its professors, found obedient disciples. To kill the fox is not the sole object of your hunter now.”^[30]

Pro lovce ovlivněné filosofií woodcraftu již nebylo cílem honu na lišku vyčerpané zvíře zahnané do úzkých zabít^[32], ale ukázat během honu vlastní loveckou zdatnost.

se zrodila se v době, kdy skončilo neklidné období válek. Až do 20. let 19 století totiž byla Evropa i lesy východního pobřeží USA místem neustálých bojů.

V Americe se válčilo už dávno před tím, než přistáli na východoním pobřeží první kolonisté. Indiánské kmeny odedávna válčily mezi sebou o svá loviště, ale k zásadnímu narušení rovnováhy sil došlo, až poté, co kolonisté dali spřáteleným kmenům k dispozici dokonalejší zbraně.

Ernest Thompson Seton, ve svém románu Rolf zálesák zmínil jeden z prvním masakrů téhle krvavé historie. Indiáni kmene … tehdy zaútočili s osadníci z … na osadu, kterou totálně zdecimovali. Místní kolonisté … na tom sice podíl neměli, ale pravdou je, že masakru svých sousedů nezabránili. Na území, které bylo vymezené smlouvou … tak přežila jen hrstka původních obyvatel, až do konce 19. století, kdy ji vláda spojených států o tohle území zákonem … okradla^[33]. Na vylidněná území začali přicházet noví přistěhovalci a záhy se za oceán začaly přelévat i konflikty jejich panovníků, co si dělali na zámořské kolonie nárok. 17. a 18. století tak bylo obdobím neustálých válek, kdy jedni štvali proti druhým a v konečném důsledku na to doplatilo původní obyvatelstvo, které bylo nuceno ustoupovat stále víc a víc na západ.

Až po druhé americké válce za nezávislost, která skončila roku 1815, bylo možné vyrážet do lesů východního pobřeží aniž by při tom hrozilo, že lovec přijde o život. Lesy a řeky byly tehdy plné zvěře a ryb. Indiánů, co je dřív lovili pro svou obživu zbyla jen hrstka a farmáře víc zajímal dobytek ve stáji, než zvěř, kterou bylo nutné nahánět po lesích.

Zvěř, kterou nikdo nelovil, začala lákat rekreační lovce z Anglie – sportsmany. Ti nelovili zvěř pro to aby ji snědli. Lov byl pro ně adrenalinovým sportem a hlavním cílem pro ně bylo získat trofej – jako důkaz jejich lovecké zdatnosti. Podnikali lovecké výpravy nejenom za oceán, ale i do zemí střední a východní Evropy, kde si najímali zkušené místní lovce. Obzvláště obdivovali lesy a honitby v Německu a Rakousku, kde měla myslivost hluboké kořeny.

Frances Milton Trollope, ve své knize^[34] napsal o lesích ve Švábsku:

… I never remember to have seen a more perfect specimen of park scenery than this place affords : the trees are magnificent, and the numerous herds of superb stags, many of them snow-white, with the wild-looking coverts amidst which they are seen, form a picture that every lover of wood-craft; would dearly like to look upon.

Zatím co ve střední evropě je historicky kladen velký důraz na kvalifikaci myslivců, spojený s jejich vzděláváním a etickým kodexem. V anglosaském světě nic takového není.

Abych zjistil, co vlastně ona woodcrafterská filosofie obnáší, bylo nutné jít ještě o kus dál do minulosti a zjistit, v jakém kontextu se vlastně tehdy slovo woodcraft používalo.

Nejstarší zmínky v anglicky psané literatuře co jsem našel, jsou z roku 1830 a plynou z nich následující poznatky:

1. Šlo o činnost úzce spjatou se sportem
2. Měly ji v oblibě i ženy
3. a jedinci, kteří v ní vynikali byli obdivováni již v 17. století

První outdoorové časopisy pro příznivce tohoto typu sportu začaly vycházet už před občanskou válkou.

Jako první začal vycházet The American Turf register (1829), ke kterému krátce na to přibyl Spirit of the Times (1831), který ho později pohltil. Nebo American Monthly (1833), který začal vydávat jeden z nejvýraznějších propagátorů tohoto typu sportu – Henry William Herbert.

Bratrstva v USA

https://en.wikipedia.org/wiki/Improved_Order_of_Red_Men

https://en.wikipedia.org/wiki/Neighbors_of_Woodcraft

Američtí sportsmeni a hnutí za zachování divočiny

Po skončení občanské války (1861-1865) přišlo období hospodářské prosperity, kdy stoupal počet dělníků a úředníků, zaměstnaných od rána do večera v továrnách a úřadech, kde měli jen minimální možnost oddechu. Neexistovala osmihodinová pracovní doba ani volné víkendy – obojí se podařilo prosadit díky odborům až v průběhu první poloviny dvacátého století. A živelně rostoucí městské aglomerace vytlačily divočinu daleko za hranice měst. Pro většinu městských obyvatel tedy bylo nereálné strávit neděli procházkou po lese.

Neustálý pracovní zápřah a jen minimální možnost rekreace vedly k tomu, co dnes nazýváme – syndromem vyhoření. Pobyt ve městě nebyl – stejně jako dnes – možný bez trvalého příjmu, ale v USA byly stále oblasti, kde byl ráj divočiny. Stačilo dát v práci výpověď, pořídit základní vybavení a vyrazit na západ. Tam neexistovala žádná omezení. Každý mohl volně lovit zvěř jak se mu zachtělo a toulat se divočinou třeba i několik měsíců. Woodcraft – lov, spojený s tábořením v divočině – se tak stal populární a relativně lacinou formou rekreace.

Začaly vycházet další outdoorové magazíny Turf, Field and Farm (1865) a od r. 1873 také Forest and Stream. Mezi jeho stálé přispěvatele patřil také George W. Sears, užívající pseudonym "Nessmuk". A ten v roce 1884 vydal, pravděpodobně na základě objednávky nakladatelství magazínu do kterého psal, první outdoorovou příručku s názvem "Woodcraft".

Podle Searse byl woodcraft ideální lék na syndrom vyhoření – jak dokládá úvodní kapitola jeho knihy. Kniha obsahovala základní sumu informací pro začínající rekreační lovce, co nebyli dost majetní na to aby si pro svůj pobyt v divočině mohli najmout zkušeného průvodce.

Zároveň se začaly zvolna osamostatňovat i různé formy stávajícího sportu.

Rostoucí popularita rekreačního lovu ve spojení s technologickým pokrokem zbraní, ovšem vedly k tomu že lovné zvěře začalo citelně ubývat. Lovu se totiž náruživě věnovali nejenom praví sportsmeni, ale i takoví, co si svoji frustraci léčili pouhým zabíjením. Svým dílem k tomu pochopitelně přispěla i expanze osadníků a komerční lov.

Lovné zvěře začalo citelně ubývat a mezi sportsmeny se objevili první vlaštovky, které cítily potřebu s tím něco udělat. Jako první do toho šlápnul budoucí prezident Theodore Roosevelt, který společně s vydavatelem magazínu Forest and Stream založil The Boone and Crockett Club. Spolek, který sdružoval asi stovku vlivných osob, loboval na federální úrovni za vytvoření rezervací, ve kterých by měly divoká zvířata šanci přežít a dál se množit.

Populární spisovatel 80.tých let 19. století George O. Shields šel ještě dál. Založil další outdoorový magazín s názvem Recreation, jehož prostřednictvím chtěl lovce motivovat k tomu, aby vyměnili svoje pušky za fotoaparáty.

Právě s tímto mužem Seton spojil svoje jméno. Shields nejprve na popud ředitele zoologické zahrady v New Yorku Williama T. Hornadaye oslovil přispěvatele svého magazínu, aby společně založili podobný klub, jako měl Rossevelt – The Camp Fire Club of America (1897). A o rok později rozjel mnohem ambicióznější projekt. Chtěl vytvořit organizaci, která by sdružovala všechny odpůrce bezduchého zabíjení a na úrovni jednotlivých států tlačila na vytvoření příslušné legislativy, která by zajistila lovné zvěři takové podmínkym, aby vůbec mohla přežít.

The League of American Sportsmen byla organizací, která na počátku 20. století sdružovala téměř 200 tisíc členů ze všech států Unie. Což byla ohromná síla. Jejím prezidentem byl George O. Shields, jeho prvním zástupcem byl Ernest Thompson Seton a druhým zástupcem William T. Hornaday – všichni byli zároveň členy The Camp Fire Club of America.

Bylo velkým vítězstvím Shieldsovým vítězstvím, když se v roce 1900 podařilo prosadit první zákon, který umožnil ochranu divokých zvířat, na federální úrovni. Do té doby žádný takový zákon neexistoval.

Woodcraft v Anglii

V Anglii napsala počátkem 20. století celou řadu knih o woodcraftu (myslivosti) autorská dvojice Marcus Woodward a jeho přítel, hajný Owen Jones. Marcus Woodward, který se dal do služeb skautingu, byl v březnu 1912 přítomen Setonově přednášce pro britské skauty. Jeho reportáž se stala jedním z výchozích zdrojů informací v kapitole o Setonovi, v první česky psané příručce o skautingu Základy junáctví Antonína Benjamina Svojsíka, vydané v červnu 1912.

Woodcrafterské hnutí Ernesta Thompsona Setona

Pro Ernesta Thompsona Setona byla příroda a její studim (woodcraft) od dětství zdrojem poznání a inspirace. Jeho snem bylo mít vlastní kus země, kde by mohl provádět své experimenty a zblízka pozorovat zvířata a ptáky ve volné přírodě. A do nového tisíciletí vstupoval s pocitem, že se mu jeho sen konečně splnil. Netušil, že se tím zároveň otevírá zcela nová kapitola jeho života. Seton, se narodil v době, kdy začal, pod vlivem tzv. “filosofie woodcraftu” (philosophy of woodcraft) měnit v Anglii vztah k přírodě a ke zvířatům.^[1] Woodcraft – který v původním slova smyslu znamenal loveckou dovednost – byl odjakživa spojena se studiem přírody. Dobrý lovec, krom fyzické zdatnosti a zručnosti, vynikal dokonalou znalostí zvyků a života lovné zvěře, ale i schopností improvizace a logického úsudku. A logika, je základem filosofie – touhy po nabytí moudrosti. Soustavného, racionálního a kritického zkoumání skutečnosti, okolního světa, zvířat a lidí. I toho, co je přesahuje (metafyzika).^[2] Woodcraft tedy není Setonův původní myšlenkový konstrukt a správné by bylo hovořit spíš o Setonově aplikaci „filosofie woodcraftu” při výchově adolescentní mládeže.

Pilíře tzv. Setonova woodcraftu tvoří motivační systém orlích per, kmenové zřízení, 9 hlavních zásad a woodcrafterský zákon – nebyly vymyšleny Setonem „ad hoc” najednou na samém počátku^[3], jak si mnozí mysleli a pravděpodobně stále myslí.^[4] Ve skutečnosti Seton postupoval metodou pokus-omyl. To co se osvědčilo ponechal. A co ne, to vypustil.^[5]

Seton dosáhl ve své době, především u mládeže, velké popularity. Dosáhl toho tím, že si začal více všímat přirozených pudů a instinktů, a využil jejich sílu pro výchovu ve woodcrafterském duchu.

Palčivým problémem USA na přelomu 19. a 20. století, byla kriminalita mládeže.

Byl to důsledkem legislativních opatření, co měly zamezit zneužívání dětí pro námezdnou práci. Jenže tento na první pohled chvályhodný krok ze strany úřadů již neřešil, jakým způsobem by měla mládež trávit čas mimo školu.

Důsledné dodržování zákazu dětské práce navíc komplikovalo situaci přistěhovaleckých rodin s malými dětmi. {{Vsuvka| Je třeba si uvědomit, že až do roku 1921 neexistovalo prakticky žádné omezení migrace.^[12] První opatření (z roku 1885) mělo omezovat pouze migraci z Číny. Migrace z Evropy byla vítaná, protože nově příchozí kolonizovali bývalá indiánská území, které vláda USA přivlastnila na základě … . Problémy s migranty začaly mít hustě zabydlené aglomerace východního pobřeží až poté co se za vidinou lepšího živobytí začaly do USA hrnout statisíce přistěhovalců ze střední, jižní a východní Evropy, co si za poslední peníze koupili ten nejlevnější lodní lístek, ale na vlak, který by je odvezl dál na západ už neměli.

Jejich cesta končila v New Yorku. Na rozdíl od Irských migrantů zde byla jazyková bariéra. Tím vznikl přetlak v oblasti nekvalifikovaných pracovních sil, který tlačil dolů mzdy. Pokud někdo přicestoval sám, jakž takž se uživil. Horší to bylo pro ty, co přijeli s dětmi^[13] a neměli sebou nikoho, kdo by na ně dohlédnul po škole.

Bezprizorná mládež bez peněz a bez dozoru se potloukala ulicemi a z nedostatku jiné zábavy vybíjela nevyužitou energií činností, která v mnoha případech sklouzla ke zločinu. Seton, který sám zakusil jako přistěhovalec bídu v ulicích velkoměsta, vůči tomu nebyl lhostejný. Přemýšlel co s tím a když se mu naskytla v září 1900 příležitost, podnikl vlastní sociální experiment.

Využití přirozených pudů

Jako znalec přírody věděl, že chování každého živého tvora ovlivňují od první minuty na světě vrozené instinkty. Proto se jich rozhodl využít k motivaci mládeže.

1. woodcrafterská generace - apoštolská

Součástí první woodcrafterské generace byli přímí Setonovi spolupracovníci a následovníci – ti, co se jím nechali inspirovat a následně do své vlastní činnosti implementovali woodcrafterské prvky. Nejde o generaci v genealogickém smyslu. Přesnější by asi bylo slovo kohorta^[1], ovšem to působí (alespoň tedy na mne) dost negativně.

Jako jedna z prvních začala Setonův woodcrafterský program propagovat Katherine N. Birdsallová (Bald Eagle), která začala již roku 1904 prostřednictvím novinové rubriky organizovat woodcrafterské čtenářské kluby.

Dále sem můžeme zařadit Edgara M. Robinsona, kterého zaměstnávala Y.M.C.A. v rámci Mezinárodní komise na pozici tajemníka oddělení pro práci s chlapci^[2], kterého roku 1905 kontaktoval Seton, jenž následně propagoval Setonův woodcrafterský program u letních táborů pro mládež, co organizovala Y.M.C.A.

The Boy Scouts

Patří sem i zakladatel skautské organizace Robert Baden-Powell, který ovšem použil jen některé prvky Setonova programu, protože měl svůj vlastní, progresivnější organizační model který ten původní Setonův v USA prakticky převálcoval. Baden-Powellův skauting organizační model založený na hierarchii diktované shora, kde nadřízený jmenuje svoje podřízené byl z principu mnohem flexibilnější, než těžkopádný demokratický model založený na všeobecném volebním právu. Jenže přesně to bylo cílem Setonova programu – učit dospívající mládež respektovat demokratické postupy.

Camp Fire Girls

Setonem byl inspirován také Luther H. Gulick, kterého však zaujala hlavně rekreační a edukační stránka woodcraftu. Rozhodně nebyl woodcraftem tak silně zainteresován jako Edgar M. Robinson.^[3]

Junák – Český skaut

A můžeme sem zařadit i další následovníky ze zámoří, byť se setkali se Setonem jen letmo, a někteří vůbec. Leč byli jeho současníky a přinášeli jeho myšlenky do zemí kde nikdy nebyl.

Jako jedni z prvních si ho všimli čeští skauti. Antonín Benjamín Svojsík o něm napsal ve své skautské příručce Základy junáctví, a tím upoutal pozornost mladého učitele Miloše Seiferta - Woowotanny, který neváhal a ještě před 1. světovou válkou si nechal z Anglie poslat Setonovy knihy, aby se mohl podrobněji seznámit s jeho programem.

Baden-Powell, Setonův nástupce?

Svojsík ještě nezačal psát své Základy junáctví a ve Varšavě, která tehdy byla součástí ruského záboru Polska, vyšla kniha Bronisława Bouffałła^[4] (1912). Bouffałł, povoláním právník, pečlivě prostudoval Setonovy knihy aby zjistit v čem tkví rozdíl mezi Baden-Powellovým skautingem a jeho woodcraftem – bohužel, musíme konstatovat, že Seton udělal sám sobě medvědí službu tím, jak neustále zdůrazňoval svoje prvenství.

Bouffałł usoudil, že pokud má Baden-Powellova organizace tak velký úspěch, musí být vývojově dál než původní Setonův organizační model. Ani ho nenapadlo, že právě organizační model založený na důsledné aplikaci demokratických principů je u Setonova woodcraftu zcela zásadní. Baden-Powellův skauting měl woodcraftem společný pouze jeho motivační systém založený na plnění různých zkoušek. Jinak nic.

Nelze mu to zazlívat, protože žil v absolutně nedemokratickém prostředí ruské monarchie, kde se o všeobecném volebním právu nikomu ani nesnilo.

2. woodcrafterská generace - učednická

Druhá generace, kterou jsem nazval generací učedníků, si našla k woodcraftu těsně před tím, než vypukla světová válka. Patří do ní budoucí zakladatelé woodcrafterských organizací:

• Středoškolský profesor berounského gymnázia Miloš Seifert - Woowotanna, budoucí zakladatel Ligy lesní moudrosti v na území budoucího Československa, který se na Setonův woodcraft přeorientoval z Baden-Powellova skautingu na přelomu let 1912/1913
• John Hargrave - White Fox, budoucí zakladatel organizace Kibbo Kift, který chtěl, prostřednictvím své knihy Lonecraft (1913) a článků v časopise The Scout protlačit do Baden-Powellova skautingu víc woodcrafterské činnosti, která by nahradila bezduchý militarismus.
• Ernest Westlake, geolog a paleontolog, který poté, co byl Seton odstraněn ze své funkce v BSA založil v Anglii Order of Woodcraft Chivalry (1916) – organizaci, která měl v Anglii dál působit v Setonově duchu.
• A v neposlední řadě široký okruh Setonových známých, který stála u zrodu The Woodcraft League of America

24. April 1910 – Cesta anglického sekretáře Y.M.C.A. W. B. Wakefielda do USA.

4. května 1910– Propagační akce Y.M.C.A., při které Seton na sebe strhnul pozornost.

září 1910– Společné foto Setona, Baden-Powella a Bearda v New Yorku (USA)

únor 1911– Seton v Anglii.

Již během října 1910 byla v novinách nastolena otázka „Kdo je otcem skautingu?”

Toho využil Daniel Carter Beard, který bezprostředně po Baden-Powellově odjezdu začal tvrdit, že inspirací pro „Boy Scouts” byla jeho organizace „Synové Daniela Boona”

Jeho pletichy vedly k tomu, že byl Seton 11. února 1915 zbaven funkce „Chief Scout”, protože neměl občanství USA. Bez toho, že by se mohl hájit, jelikož byl tou dobou na cestě do Anglie.

únor 1912– Baden-Powellův pobyt v USA.

březen 1912– Setonova londýnská přednáška.

únor 1913– Pobyt Setonových v Evropě od února až do května.

4. srpna 1914 – Obsazení neutrální Belgie Německem. Vstup Velké Británie do 1. světové války.

březen 1915– Setonův poslední předválečný pobyt v Anglii.

Potopení Lusitanie 7.5.1915

Sněm 28. října 1915, na kterém bylo dohodnuto spojení všech kmenů do WLA

1. ledna 1916 – oficiální založení The Woodcraft League of America

5. prosince 1915 Seton oficiálně vystoupil z BSA.

6. dubna 1917 – Zapojení USA do 1. světové války

listopad 1917 – Odjezd Grace Gallatin Seton do Francie s Woman´s Motor Unit of Le Bien-Être du Blessé.

11. listopadu 1918 – Konec 1. světové války

ed8

ed9

ed10

ed11

ed12?

ed13?

ed14

ed16

ed15

ed17

ed18

V listopadu roku 1915 se dohodly existující woodcrafterské skupiny v USA že založí vlastní organizaci.

The Woodcraft League of America

The Woodcraft League of America byla normativním typem organizace^[6], sdružující jednotlivce a woodcrafterské skupiny, bez ohledu na jejich sociální a společenskou příslušnost. Seton nijak nepřeháněl, když psal že „ … woodcraft je pro všechny od 4 do 94 let.”^[7]. Sdružovala kmeny organizované jak v rámci sekulárních či církevních institucí, tak kmeny zcela nezávislé i kmeny sezónní, organizované v rámci letních rekreačních táborů pro mládež.^[8]. Mezi členy byla i řada významných osob, které dodávaly Lize společenskou váhu svojí autoritou.

Liga, na rozdíl od BSA, kde dominoval izolacionismus^[9], nebyla apolitická. Její členové aktivně podporovali boj Francie a Velké Británie proti Německu. Bylo tedy zcela samozřejmé, že se po vstupu USA do války řada z nich zapojila také do bojů ať již na moři, nebo na evropské frontě. Vstoupit do armády či námořnictva, bylo otázkou cti. Také mnohé ženy odpluly za ocenán, kde pracovaly jako zdravotní sestry, kantýnské^[10], nebo řidičky sanitek.

Doma zůstali jen ti, co je odmítla armáda – např. z důvodu pokročilého věku, jako Setona. A ti nejmladší se pod jeho vedením snažili přispět alespoň tím, že pěstovali brambory. Jakkoliv se nám to může zdát z dnešního pohledu banální, i to bylo tehdy projevem vlastnectví.^[11]

Liga lesní moudrosti – The Woodcraft League of Czechoslovakia

Vyhlášením války v červenci 1914 se dostali do izolace všichni příznivci skautingu v zemích ústředních mocností (Německo, Rakousko-Uhersko). A když 28. října 1918 došlo k převratu, byla pro české skauty důležitější otázka morálního kreditu jeho zakladatele, Antonína Benjamina Svojsíka, než to co v Baden-Powellově skautingu pochází od Setona. Svojsík usiloval o apolitický skauting, aby nedal sebemenší záminku pro zákaz svého spolku. Udělal by vše pro to, aby jej ochránil, vždyť to bylo „jeho dítě” takže byl vždy servilní vůči těm co byli zrovna u moci, a právě kvůli své servilitě byl po říjnovém převratu 1918 obviněn z tzv. „rakušáctví”.^[12] Z pohledu radikálních skautských vůdců – kterým již po převratu nehrozilo žádné nebezpečí – tím morálně selhal, takže bojkotovali jeho úsilí, aby se základem jednotné skautské organizace zaštítěné autoritou hlavy státu, jako tomu bylo v Anglii či USA, stal jím založený^[13] a vedený spolek Junák – Český skaut. A založili spolky vlastní, které se sdružily do konkureční Federace čs. skautů.

Nejpočetnější skupinou v rámci Federace byli Psohlavci a vůdčí roli hrál bývalý Svojsíkův spolupracovník Miloš Seifert - Woowotanna, který neřešil Svojsíkovu autoritu. Jeho cílem bylo, aby český skauting následoval skutečného zakladatele – Setona, táborníka, přírodovědce, umělce a spisovatele. A nikoliv britského generála ve výslužbě Baden-Powella.

Seifert, který po válce hledal čerstvé informace o Setonovi a jeho woodcrafterském hnutí navázal kontakt s komisařem pro woodcraft a tábornictví v Baden-Powellově hlavního stanu, kterým byl od r. 1916 veterán od Galipoli John Hargrave - White Fox. Od něj pravděpodobně získal 17. vydání svitku^[14] ze kterého se jako první český skaut dozvěděl že Seton již není náčelníkem amerických skautů a od roku 1916 stojí v čele vlastní organizace The Woodcraft League od America.

Krátce na to, 13. ledna 1921 Hargavea z Boy Scouts vyloučili, protože otevřeně kritizoval vedení organizace za to, že se nepoučilo z tragických následků skautské výchovy, která vedla ke zbytečné smrti desetitisíců skautů během 1. světové války, a dál hodlalo vést anglickou mládež v duchu imperiálních tradic, kde smrt za krále a jeho zájmy byla vrcholem loyality.

Nevíme kdy přesně se o tom dozvěděl Miloš Seifert - Woowotanna, ale na květnovém sjezdu Obce Psohlavců bylo rozhodnuto o odeslání přihlášky do The Woodcraft League^[15]. Nejspíš na základě toho byly během léta osloveny i ostatní organizace sdružené ve Federaci, aby posečkaly se vstupem do Svojsíkova Svazem skautů RČS^[16], dokud nedorazí odpověď z USA.

Kibbo Kift

Události 1. světové války vedly ke krizi ve skautském hnutí. I když se Baden-Powell distancoval od toho, že by jeho skauting měl být formou předvojenské výchovy, realita byla jiná protože skauting, se svou bezvýhradní poslušností vůči národu a jeho autoritám, je přímo předurčen k tomu, aby jeho prostřednictvím byla dospívající mládež zneužívána pro nacionální cíle.

V Anglii John Hargrave - White Fox,

3. woodcrafterská generace - žákovská

Jugendbewegung

Hnutí, které vyšlo z hnutí Wandervoglů a bylo cáknuté vlivem Johna Hargrave

Wolne Harcerstwo

Začalo se rozvíjet jako frakce Harcerstwa, ovlivněná několika proudy. Z Německa přicházely pravicové myšlenky, které vypouštěl Hargrave (princip osvíceného vůdce). Z Čech dostával podporu umírněný sociálně demokratický proud orientovaný na woodcrafterskou výchovu v demokratickém duchu (Ciołkosz). A z Ruska přicházel radikálně revoluční levicový proud který je strhával ke komunismu (diktatura většiny).

Poslední zvítězil a tím přispěl k rychlému konci všech ostatních.

Pionýři

• Western Rangers
• Indian Wisdom College
• Camping Movement
• Order of Woocraft Chivalry
• Woodcraft Folk
• LLM
• ISAW
• LČSW

Tuto generaci ovlivnili Seifertovi odchovanci Jaroslav Šimsa - Sůva, Viliam Valovič - Manoki, aj.

Milouš Stárek - Mahykan, Zdeněk Pouba - Hehun

4. woodcrafterská generace - smířená

Bedřich Homola - Bobr

• Nezažili Setona
• Obnova Ligy lesní moudrosti v Československu a její rozpuštění roku 1951
• Neúspěšný pokus o obnovu československé LLM na přelomu 60. a 70. let

5. woodcrafterská generace - obnovitelská

• Spory o podobu Ligy lesní moudrosti
• Renesance Setonova woodcraftu

Martin Kupka - Logan, Petr Vilhelm - Willy, Miroslav Polášek - Poly

Zájem woodcrafterů z obnovené LLM následně evokoval oživení zájmu o Setona v zahraničí.

6. woodcrafterská generace - budovatelská

Aleš Sedláček - Tokahea

Řezbářství? Rozhodně ne!

Ačkoliv slovo woodcraft bylo součástí anglického jazyka od dávných dob^[20], hojněji na něj narazíme v anglické literatuře až od 30. let 19. století. Drobná, až nepatrná zmínka o woodcraftu je ve trojdílném románu Anny Marie Porter The Barony z roku 1830:

When they met afterwards at dinner, Colonel Trevanion appeared to have forgotten the incident, for he allowed Sir Fulk to question her kindly enough upon what damage she had done his old Spaniards, for so he called the sweet-chesnut trees, without taking a part in the discourse; but, upon the withdrawal of the servants, he began, as if in mere sport, rallying his fair cousin, upon his discovery of her taste for wood craft; …

Tento text dokládá, že woodcraft, kterému v té době holdovaly i mladé urozené ženy, neměl v minulosti nic společného s řezbářstvím – tenhle významový posun nastal až ve druhé polovině 20. století^[22].

Co znamená craft?

Slovo craft, se obvykle do češtiny překládá jako řemeslo, ale to není jeho přesný význam. Ve skutečnosti slovo craft (a v němčině kraft) označuje to, čím se liší dobrý řemeslník (fachman) od špatného (fušer). Proto také Miloš Seifert - Woowotanna, jakmile se blíže seznámil se Setonovým woodcraftem, začal překladádat tuhle část slova woodcraft překládat jako moudrost.

… a wood?

Také slovo wood, původní staroanglické slovo pro les které se do latiny překládalo jako sylva, za uplynulých 200 let prošlo vývojem co jeho význam posunul úplně jinam.

Angličan 12. století si pod tímto slovem nevybavil dřevo, jako dnes, ale les tvořený mohutnými stromy, jejich koruny se slétaly do neprostupné klenby, v jejímž stínu se podrostu moc nedařilo. Tohle ponuré přítmí budilo u těch co nežili v lese strach, proto se slovo wood tehdy stalo také také synonymem divočiny^[23]. S objekty vyrobenými ze dřeva se začalo tohle slovo spojovat až od 14. století.

Pro menší lesy, háje (lat. nemus) se ve 12. století používalo slovo grove, které označovalo mensí les bez podrostu.^[24] Toto slovo však není původní. Vyvinulo se ve střední Anglii ze staroanglického slova grāf, které přišlo z germánštiny.

Forest, slovo kterým se rozumí v angličtině lesy dnes se objevilo v angličtině až v průběhu 13. stol. Původně s lesem nesouviselo. Přišlo z latiny kde forestis [silva] znamenalo nekonečný [les] a angličtina ho začala používay jako synonymum rozlehlého lesa s podrostem, co pokrývá rozsáhlé území^[25]. Nicméně latinský překlad saltus, napovídá že se jednalo o les, který se táhnul přes kopce a údolí^[26]. Čeština se pro takový typ lesa používá slovo hvozd. Počátkem 19. století ale nastal významový posun, protože po roce 1828 se tímto slovem rozumí kus zalesněné země, náležející panovníkovi, vyhrazené výhradně pro chov lovné zvěřem, což je v češtině honitba^[27]

Jak vidno, také pojem „les” ani „divočina” nebyl vždycky stejný a v průběhu času se měnil. Například v polském jazyce, je synonymem divočiny opuštěný, odlehlý kraj – pustina (polsky puszcza).

V současné době se místo hlubokého lesa, plného majestátních stromů (angl. wood) stalo synonymem husté, nízké neprostupné křoví, angl. bush. Odtud také slovo, které dnes významově v angličtině nahradilo slovo woodcraft – bushcraft. Přitom jde o slovo, které se dostalo do angličtiny až v průběhu 14. století ze skandinávštiny, přes latinskou formu boscus^[28], které nahradilo původní výraz thickets, jímž se nazýval lesní podrost.

V prostředí rozsáhlých americký lesů byli za nejlepší znalce woodcrafterského umění považováni indiáni, jenže tak jak zmizely tyto lesy, zmizeli i oni. Ale domorodci v Africe či Austrálii, kde takové lesy nejsou, přežívají v nehostiných podmíkách, které jsou spíš zápasem o přežití, dodnes. Takže i když se bushcraft, dnes používá v původním významu slova woodcraft, nemá s filosofií woodcraftu o níž bud psát za chvíli absolutně nic společného, jelikož se zaobírá pouze technickou stránkou života v nehostinném prostředí a zcela postrádá etickou stránku woodcraftu.

Umění přežití? Také ne.

Ještě méně toho má společného s woodcraftem takzvaný survival – z anglického survive, česky přežít. Smyslem woodcrafterského hnutí totiž není a nebylo připravit člověka na přežití v mezní situaci, která může (ale nemusí) přijít. A nemá nic moc společného ani s bushcraftem, protože v případě živelné či přírodní katastrofy uplatníte spíš jiné dovednosti, než to že umíte vyřezat dřevěnou lžíci či rozdělat oheň třením dřev.

Jsou v USA woodcrafteři?

Jsou, jenom si tak neříkají.

Ostatně, Setona s tím začal mít problémy už na samém počátku. Použil slovo woodcraft, aby nemusel použít slovo sport, které v té době už dostávalo jiný význam. Jenže v USA v té době již na jiném místě působila náboženská společnost Neighbors of Woodcraft.

Jenže s posunem významu slova craft začala

Sport

Podobný významový posun prodělalo v minulosti slovo sport. Sportem 19. století byl lov, ke kterému nepatřilo jenom ovládání loveckých zbraní, ale také umění plavby na lodi, jízda na koni, pobyt v divočině spojený s tábořením – woodcraft. Lovec (sportsmen) musel naučit vnímat svět v souvislostech pokud měl mít úspěch.

Ke sportu ale patřily i činnosti, jimiž se lovci (sportsmeni) bavili, když se jich sešlo více pohromadě – a z těch se časem vyvinuly sportovní disciplíny jak je známe dnes. Tehdy ještě nebyla cílem bezduchá honba za vítězstvím, ale zábava a osvěžení těla i ducha v přírodě.

V Evropě ovšem nebyl lovecký sport zábavou pro každého. Na zvěř si činili nárok majitelé pozemků a šlechta. A zalovit si bylo možné jen s jejich svolením. A pytláci nebyli jen zkušení a odvážní lovci, ale zároveň i lovná zvěř.

Ovšem v Americe tomu bylo jinak. Rozlehlá divočina a zdánlivě nekonečné množství lovné zvěře a na kterou si nikdo nečinil nárok. To byly podmínky, které umožnily aby se mohl stát sportsmanem každý.

Woodcraft - volnočasová aktivita mládeže

První tábory pro mládež s woodcrafterským programem se v USA objevily v polovině 80. let 19. století. Jeden z nejstarších, je dodnes existující Camp Dudley. Také první woodcrafterský kmen roku 1902 vzniknul v rámci dětské ozdravovny "The Childrens Fresh-Air Home" v Hadonfieldu (New Jersey).

Roku 1910 se ředitelé těchto táborů sdružili v organizaci Camp Directors’ Association of America a byla mezi nimi řada lidí, co se roku 1916 octla i v řadách The Woodcraft League of America.

V prostředí těchto táborů načerpal inspiraci také průkopník Setonova skautingu v Čechách František Hofmeister, který v Rožmitále pod Třemšínem založil Americkou skautskou kolonii, která jela podle jejich vzoru.

Svůj podíl na tom, že woodcrafterské hnutí zakořenilo v Českých zemích má i zakladatel české skautské organizace a učitel tělesné výchovy na žižkovské reálce^[29] Antonín Benjamín Svojsík – a to tím, že se Setona zmínil ve své příručce Základy junáctví (Svojsík, 1912, s. 19-22). Ale především středoškolský učitel Miloš Seifert - Woowotanna, který se s woodcraftem seznámil těsně před 1. světovou válkou, a jeho podpoře a propagaci zasvětil celý svůj život.

• O základních principech woodcrafterského hnutí, a organizačním schématu woodcrafterské organizace se více dočtete v kategorii Kategorie:Organizační schéma
• Články z historie woodcrafterského hnutí u nás i ve světě naleznete v rámci níže uvedených podkategorií.
• A ve čtení souhrnného článku o historii woodcrafterského hnutí můžete pokračovat na stránce Šablona:Přejít na/obsah