Psohlavci

Vytvoření Skautského odboru Psohlavci, zaštítěného na podzim 1913 spolkem Záchrana, bylo určitým symbolem nevyjasněných názorů na edukaci středoškolské mládeže. Humanitární spolek Záchrana, založený roku 1909 jako Ústřední sdružení ženské pro mládež, v té době vedla Anna Marie Němcová (1855–1927) – snacha slavné spisovatelky Boženy Němcové. Tato organizace nabízela a poskytovala pomoc a ochranu učnicím, dělnicím, služebným, studentkám i nezaměstnaným. Během první světové války vedení Záchrany předala Anna své dceři Marii Záhořové. Ve 20. letech už aktivní spolek vlastnil „palác sociálních služeb“ – šestipatrový dům v Praze, který nazval Ženským domem Charlotty G. Masarykové.

U zrodu nové skautské organizace stála trojice středoškolských profesorů v Praze - Jan Hořejší, Emil Pelunka a Bořivoj Müller. Není známo jak dlouho Emil Pelunka u Psohlavců vydržel, ale existují listiny ze 4. 12. 1913, kde triumvirát vůdců společně podepsal dekrety o složených rádcovských zkouškách. Podle dochovaných listin, kronik a fotografií je jasné, že minimálně v počátcích se Psohlavci ničím výrazněji nelišili od Svojsíkových Junáků. Teprve příchod berounského oddílu Děti Živěny přináší nové impulzy, zejména důrazem na vztah k přírodě prostřednictvím woodcrafterských idejí.

Přestože však Děti Živěny již od počátků udržovaly s pražskými Psohlavci přátelský kontakt, k oficiálnímu vzniku berounských Psohlavců dochází až o dva roky později v rámci založení Obce Psohlavců.