Svitek

Stránka byla naposledy editována 13.4.2023

Svitek březové kůry (dále označovaný pouze jako svitek), je základní příručkou woodcraftera.

Na samém počátku to byla série článků, která měla přitáhnout zájem dospívající americké mládeže k woodcraftu. Její autor, Ernest Thompson Seton, názorně ukázal jak si najít zábavu v pozorování okolní přírody, a představil motivační systém orlích per, který dává možnost dosáhnout úspěchu a uznání všem, co splní předem stanovená měřítka. Nikoliv jen těm nejlepším – právě v tom byl jeho novátorský, do té doby neobvyklý, přístup!

Setonův svitek postupně měnil formu, obsah i název. Ovšem nejvíc zamotal hlavu budoucím generacím číslováním jednotlivých revizí.

Až moderní doba, umožnila sepsat zevrubný přehled, jak se jeho text postupně vyvíjel a ten naleznete právě zde!

Jak odkazovat na jednotlivé edice v rámci následujícího textu

Tato stránka obsahuje přehledný soupis všech vydání Setonovy základní woodcrafterské příručky, známé pod názvem The Birch Bark Roll, a to včetně překladů, od prvního vydání v časopise Ladies’ Home Journal 1902 (série_článků), až po současnost. Proto, abyste mohli odkazovat přímo na jednotlivé edice na této stránce, jsou do textu vloženy tzv. kotvy, díky nimž lze skočit odkazem i z jiných webových stránek na konkrétní vydání, a to nejenom podle čísla vydání, ale také na základě roku, kdy došlo k vydání či reprintu.

Chcete-li tedy ze svých stránek odkázat například na text o českém vydání, které vyšlo r. 1970 jako součást Knihy lesní moudrosti, použijte následující URL:

https://www.thewoodcraft.org/wiki/index.php/Svitek#cs1970

Pokud byste chtěli odkázat na Setonův originál, který vyšel roku 1908 (The Birch-Bark Roll of the Outdoor Life) jako 7. vydání, můžete použít v URL buď rok vydání:

https://www.thewoodcraft.org/wiki/index.php/Svitek#1908

nebo číslo vydání s předponou 'ed':

https://www.thewoodcraft.org/wiki/index.php/Svitek#ed7

Poznámka: Výjimkou je poslední vydání Setonova originálu z roku 1948, tzv. memorial edition, které má kotvu 'edme' – poslední číslované vydání z roku 1932 má kotvu 'ed30'. Na pozdější reedice lze odkazovat pouze letopočtem.

Webová verze Svitku březové kůry

Prvním pokusem o vytvoření woodcrafterské verze Wikipedie byla wooki, spuštěná v říjnu 2007. Byla to rovněž instance MediaWiki, stejně jako TheWoodcraft.org, jenže měla zásadní vadu. Anonymní uživatelé neměli k obsahu žádný přístup a přihlašování bylo svázáno s registrem Orlích per. To byla z mého pohledu zásadní chyba, protože byl určen jen pro členy LLM a tak bylo vyloučeno, aby se ke stránkám wooki mohl dostat i někdo jiný, než člen české LLM se zaplacenými příspěvky. A přístupu veřejnosti k obsahu nedávalo žádny smysl do ní něco psát. Snažil jsem se na to upozornit, ale marně a tak po dvou (možná třech) letech skomírání tenhle projekt tiše a bez fanfár skončil. Také elektronická verze Svitku březové kůry, kterou dnes najdete na webových stránkách české Ligy lesní moudrosti, vznikala dlouhá léta jen pro interní potřebu registrovaných členů české LLM – mezi členy ÚROP totiž dlouhou dobu panovala poněkud absurdní obava, že veřejně dostupný obsah aktuálního zpřístupněný na webu, vedl k poklesu zájmu o jeho tištěnou verzi.

Podle našeho názoru je základem osobní svobody poznání a svobodný přístup k informacím. Proto má TheWoodcraft.org tyto cíle:

1. Veřejně zpřístupnit veškeré existující verze svitku, aby se mohl každý, kdo má o to zájem, seznámit i s originálními verzemi Setonova The Birch Bark Roll of Woodcraft.
2. Zpřístupnit veřejně také woodcrafterskou literaturu, včetně archiválií, aby si nikdo nedělal monopol na informace.
3. Identifikovat každé jméno co se zde objeví, spojit ho s konkrétním člověkem a založit pro něj stránku s medailonem, aby bylo jasné o koho jde.
4. Vytvořit stránky pro činy a mistrovství, které bude moct každý registrovaný uživatel rozšiřovat dle vlastního uvážení o další užitečný obsah.
5. A udělat je tak, aby šlo jejich obsah překládat i do jiných jazyků.

Vyžadovalo to hodně práce a trvalo několik let, než jsme mohli přistoupit k realizaci elektronická verze Knihy orlích per, která…

• má vlastní fulltextové vyhledávání,
• využívá šablony, což umožňuje efektivně redukovat opakující se texty,
• má efektivní systém kategorizace
• podporuje widgety, co umožňují do stránky vkládat multimediální obsah i stránku z jiného webu
• počítá s multijazyčným obsahem, proto nabízí rovněž efektivní pomocné nástroje pro překladatele.

Kodifikace činů a mistrovství

Wiki TheWoodcraft.org byla spuštěna v listopadu 2013, ale k intergraci aktuálního obsahu elektronické verze svitku české LLM bylo možné přistoupit až v březnu 2015, kdy začal být (konečně) poskytován veřejně. Byly připraveny kategorie pro stránky činů, ale zhruba po půl roce bylo nutné práci přerušit, protože se ukázalo, že je nutné nejprve vyřešit systém kodifikace mistrovství.

Kodifikace mistrovství

Mistrovství na rozdíl od činů žádné kódové označení do té doby neměly. Navíc se ukázalo, že…

• již u setonem redigovaných vydání došlo ke zkomolení některých původních indiánských názvů, a fonetický přepis na stránkách LLM to nevylepšil.
• V minulosti se také udělovala mistrovství, která byla Setonem u vydání z roku 1925 vypuštěna.
• A po roce 1990 se zas objevila mistrovství nová, kterým chyběly odpovídající indiánské názvy.

Naštěstí jsou od roku 2015 on-line dostupné slovníky, s jejichž využitím byly vytvořeny indiánské názvy mistrovství v roce 1912. Vyšel jsem tedy při kodifikaci z původních indiánských názvů mistrovství, zapsaných anglickou transkripcí. Ovšem s kodifikací činů to rovněž nebylo jednoduché.

Kodifikace činů

je nezbytná především proto, aby bylo možné do kódu stránek pomocí šablony … vkládat kotvy, na které lze odkazovat nejenom z jiných stránek této wiki, ale také z internetu – to je nutný základ pro to, aby bylo možné srovnávat jaké podmínky pro splnění činu byly platné u předchozích vydání svitku.

Výchozí kódový systém je identický s tím, co používá průběžně aktualizovaný el. svitek, se kterým pracuje Registr Orlích per české LLM. Díky tomu lze na něj odsud odkazovat. Ovšem současný systém kódů, používaný českými woodcraftery, je už natolik odlišný od českého překladu The Birch Bark Roll of Woodcraft – COUPS and DEGREES, 1930 (book) z roku 1990 ze kterého se vyšlo, že je zcela nemožné vyhledat původní podmínky pro splnění činu za základě jeho kódu.

Bylo tedy nutné vymyslet systém kodifikace, který by byl použitelný i pro starší verze The Birch Bark Roll of Woodcraft, které žádné kódové označení činů a mistrovství nepoužívaly.

Vyhledání aktuálního znění činu (mistrovství) u této wiki

Tato wiki používá tzv. responzivní design. Díky tomu je dobře čitelná i na mobilních zařízeních.

obrázek

Sám toho hojně využívám.

Základním nástrojem je fulltextové vyhledávání. K aktuálnímu znění podmínek činu se tam můžete dobrat několika způsoby:

• Pokud znáte kód činu nebo názvu mistrovství, můžete dojít na jeho stránku tím, že ho uvedete přímo v URL.

To je také ideální způsob, jak na konkrétní čin či mistrovství odkazovat z jiného webu.

• Pokud kód činu neznáte, můžete využít vyhledávací pole. Wiki TheWoodcraft.org má tzv. fulltextové vyhledávání, takže vám s velkou pravděpodobností vrátí odkaz na aktuální znění vámi hledaného činu.
• Také se k němu můžete proklikat přes kategorie (viz Kategorie:Svitek).
• Nebo si ho najít přes rozbalovací menu na stránce Kategorie:Woodcraft

Aktualizace znění a podmínek činů a mistrovství

Přihlášení uživatelé mohou…

• vést diskuze ohledně plnění činů, přímo u konkrétních činů.
• psát vlastní stránky a z nich odkazovat nejenom na aktuální znění podmínek pro splnění činu či mistrovství, ale i na jejichů původní znění u starších verzí svitku.
• k aktuálnímu znění činů přidávat odkazy na stránky, které mohou ke splnění podmínek činu nějakým způsobem pomoci. A nemusí to být jen odkazy platné v rámci této wiki.

Výhodou wiki je i to, že používá verzování. Díky tomu se může každý registrovaný uživatel podívat, jak se v průběhu času obsah stránky měnil. Tedy i jak se měnila stránka činu či mistrovství. To je funkcionalita, kterou Registr Orlích per nemá. A není problém na starší verzi stránky udělat i přímý odkaz (diff).

Příprava stránek činů a mistrovství na překlad

V současné době probíhá intenzivní příprava obsahu stránek činů a mistrovství na překlad do jiných jazyků.

Nejvyšší prioritu má polština, ale neméně významný je překlad do angličtiny, protože poslouží jako referenční překlad do dalších jazyků. Mezi další jazyky do kterých plánujeme činy a mistrovství přeložit patří slovenština, němčina a španělština. Ovšem to bude možné až bude existovat překlad anglický.

Pomocné šablony

Práce byla v plné síle obnovena teprve nedávno po uploadu The Birch Bark Roll of Woodcraft – COUPS and DEGREES, 1930 (book) – vydání, ze kterého vyšel český překlad z roku 1990, od něhož začala geneze současného elektronického svitku české Ligy lesní moudrosti.

Každý, kdo je ochoten přispět byť jen drobnou pomocí při zpracování Knihy orlích per je vítán! Korektoři, překladatelé do cizích jazyků – každý, kdo je ochoten přispět svým dílem k propadaci woodcraftu bez ohledu na věk či státní příslušnost. TheWoodcraft.org není žádná oficiální organizace. Je to svobodný projekt woodcrafterů, který není žádným způsobem podmíněn členstvím v LLM.

Souhrný přehled Setonem redigovaných vydání

Když Seton v roce 1921 napsal, že vydával:

…after all, and then every year for eighteen years the “Birch Bark Roll”, now the “Manual of the Woodcraft League”, tak budoucím badatelům pěkně zamotal hlavu.

Obsahově totiž 18. vydání z r. 1918 vypadalo úplně jinak než série článků z časopisu Ladies’ Home Journal z roku 1902, kterou označil jako vydání první.

Zpočátku Seton psal svitek pro potřebu svých chlapců. Pak ho zkusil nabídnout jako základní manuál pro vznikající organizaci Boy Scouts of America (1910) a tím pádem svitek přestal být jeho one man show, ale změnil formu na rozsáhlé dílo kolektivu autorů, které Seton zastřešil svým (a Baden-Powellovým) jménem.

(Odkazovaný článek tvoří základ sborníku Duch lesů, 1922).

Poté co byl odstaven v BSA na vedlejší kolej opět změnil svitek svoji podobu a stal se součástí „The Book of Woodcraft“ – návodné příručky, která měla být protiváhou vůči oficiální příručce amerických skautů.

Se vznikem The Woodcraft League of America opět změnil podobu. Jednak byla významně rozšířena organizační část, ale především vyšly samostatné edice – jedna mutace zvlášť pro chlapce a druhá pro dívky. Ale obě byly označené jako 15. vydání. Ovšem jejich následné revize z r. 1918 už počítal jako samostatná vydání.

V roce 1925 už nastal v číslování revizí naprostý chaos. Ke zmatku přispělo také to, že znovu vycházely i reedice starších revizí. Později Seton dokonce označil za samostatné revize i jednotlivé části svitku. A nejspíš mezi ně započítal i každý jednotlivý svazek ze souborného vydání svých knih „The Library of Pioneering and Woodcraft“ r. 1925.

Nepochybně poslední revizí byla tzv. „Memorial edition“ z r. 1948 – která vyšla 16 let po poslední meziválečné edici The Birch Bark Roll z r. 1930 (30. vydání) – ovšem na počátku 90.tých let, kdy se obnovila činnost československé LLM měli českoslovenští woodcrafteři tak silnou pochybnost o Setonově autorském podílu, že raději sáhli pro nový překlad svitku po 28. vydání z r. 1930 (část „Coup and Degrees“).

Následující přehled lze považovat za první chronologický soupis, který vznikl na základě získaných digitalizovaných kopií a dostupných informací. Jedním z pramenů byl také bibliografický soupis Setonových článků a knih z r. 1925

1. vydání

Za první vydání Svitku (The Birch-bark Roll) označil Seton sérii pěti návodných článků, která vycházela v magazínu The Ladies’ Home Journal, vydávaném nakladatelstvím The Curtis Publishing Company od května do září 1902.Najdete ji zde celou na stránce The Ladies’ Home Journal, 1902 (series). Ohlášena byla v dubnovém čísle na straně 4, na stránce s titulkem Some Good Things to Come.

Součástí této série, byl i článek o návštěvě prvního kmene Setonových Indiánů, který vzniknul na jejich základě. Tento kmen si vytvořily během svého letního pobytu děti ze dětské ozdravovny (Fresh-Air Home) v Summitu (New Jersey), pod záštitou její ředitelky Lydie Crane, o níž se článek rovněž zmiňuje.

2. vydání

Sešitové vydání, které pod názvem How to Play Indian, 1903 (book) vydalo ho nakladatelství The Curtis Publishing Company – původně mělo jít o dva samostatné “pamflety” z nichž každý měl stát 25 centů, jejichž vydání bylo ohlášeno v květnovém čísle magazínu The Ladies’ home journal (1903), v poznámce za pravidelným pokračováním románu Dva divoši. K samotnému vydání došlo pravděpodobně tak, aby ho měli zájemci k dispozici již počátkem července 1903. Obě části nakonec vyšly v jednom sešitu nejspíš proto, že si asi zájemci stejně chtěli nechat poslat obojí najednou.

Protože zde máme k dispozici digitální kopii tohoto vydání, můžeme vidět že část o týpí je víceméně shodná s obsahem článku ze září 1902 (viz The Ladies’ Home Journal, 1902 (series)).

Ale organizační část už lze v podstatě považovat za jejich rozšíření. Zde se poprvé hovoří o totemu woodcrafterského národa – bílém bizonu, který byl později transformován do symbolického bílého štítu s modrými rohy – tehdy měl ale ještě podobu stříbrné brože, kterou bylo možné zakoupit spolu s dalšími woodcrafterskými atributy (skalpy) u zásilkového obchodu Abercrombie and Fitch, který tehdy sídlil na Broadwayi v čísle 316 v New Yorku.

Také se zde poprvé uvádí woodcrafterské tituly, ale očíslovaný přehled činů ještě není uveden!

3. vydání

Mělo stále ještě formu sešitového vydání. Seton je vydal vlastním nákladem roku 1904 pod názvem The Red book. Digitalizovaný originál najdete ve zdejším archívu.

Red book, 1904 (book) již obsahuje – poprvé v kompletním znění – očíslovaný přehled udělených činů.

4. vydání

Za čtvrté vydání, byl v tiráži 5. vydání Svitku označen článek článek, který vyšel v červnovém čísle čtvrtého ročníku magazínu “Association Boys” roku 1905. Redaktorem tohoto magazínu, který vydávala Y.M.C.A., byl tehdy 38 letý Edgar M. Robinson.

5. vydání knižní

Vydala roku 1906 pod názvem “The Birch-Bark Roll of the Woodcraft Indians” společnost Doubleday, Page & Company; Index:roll 1906.djvu

Identické vydání vyšlo v témže roce také v Anglii, pod hlavičkou společnosti Archibald Constable & Co. Ltd. na 10. James Street, Haymarket S.W. (viz obálka vpravo)

6. vydání knižní

Šlo do tisku v prosinci 1906, ale vročeno je 1907. Nese název “The Birch-Bark Roll of the Woodcraft Indians”, vydala společnost Doubleday, Page & Company a jde o první vydání, které mělo pevnou vazbu; Index:roll_1907.djvu

7. vydání knižní

Údajně vyšlo v roce 1908 pod názvem “The Birch-Bark Roll of the Outdoor Life” v nákladu společnosti Doubleday, Page & Company. Ovšem podle snímků signovaného exempláře s odpovídajícím názvem na titulním listu, který se objevil v nabídce na aukčním serveru ebay.com, jde o pouhou reedici 5. vydání vročenou do roku 1907, která se od 6. vydání liší mimo jiné tím, že nemá pevnou vazbu.

8. vydání knižní

Vyšlo až 2. června 1910. I když u pozdějších vydání Svitku Seton v tiráži uváděl i rok 1909, ve skutečnosti v letech 1908 a 1909 žádné další vydání Svitku nevyšlo. Nejspíš proto, že v té době Seton intenzivně pracoval na knize Life-histories of northern animals; an account of the mammals of a Manitoba která vyšla až 6. listopadu (dotisk 9. listopadu) 1909. Mimo tuto monumentální knihu vydal mezi tím pouze The biography of a silver-fox (vyšlo 13. března 1909, The Century co. New York. 1909 p. 209 20cm)

I když má toto vydání na deskách uvedeno The Birch-Bark Roll, nese uvnitř oficiální titul The American Boy Scout - The Official Hand-Book of Woodcraft for the Boy Scouts of America. A pod tím drobným písmem, že jde o osmé vydání The Birch-Bark Roll. Je tak zcela evidentní, že tím chtěl Seton zareagovat na nově vzniklou situaci.

Právě toto vydání se dostalo do rukou Miloši Seifertovi a na jeho základě začal propagovat woodcraft v Čechách.

9. vydání knižní

Prakticky ve stejnou dobu vydal i verzi s názvem Boy Scouts of America – Official handbook. I když by se mohlo podle názvu a obsahu zdát, že šlo o oficiální příručku B.S.A., není tomu tak. Kniha vyšla v červenci 1910 – ve stejnou dobu dokončil Baden Powell revizi třetího vydání Scouting for Boys.

Od 8. vydání se tato kniha liší tím, že je organizační část nahrazena organizačním schématem skautské organizace dle Baden-Powellova modelu a i když kniha obsahuje seznam činů, nikde není uvedeno, jakým způsobem se za ně pocty přiznávají a jaké za ně náleží tituly. Část věnovanou původně pouze indiánskému svérázu, Seton rozšířil o další obory. Knihu je k dispozici ve zdejším digitálním archívu. Viz Index:roll_1910.djvu.

10. vydání knižní

Vyšlo pod názvem "Boy Scouts Handbook, The First Edition" v roce 1911. Jako hlavní autor již byl uveden pouze Seton, ale z jeho původního Svitku zde zůstalo pouze několik návodných částí. Zbytek a především organizační část je už dílem kolektivu autorů, ve kterém hrál prim John L. Alexander. Kniha je zpracovaná do elektronické formy na webu gutenberg.org. Zde je k dispozici její dotisk z r. 1912, viz Index:roll_1911.djvu

Seton, pochopitelně nebyl spokojen s tím, že byl jeho organizační model z BSA vytěsněn, a proto se rozhodl rozšířit původní The Birch-Bark Roll o návodnou část, aby vytvořil alternativu k této oficiální skautské příručce, a takto rozšířenou publikaci začal vydávat pod názvem The Book of Woodcraft.

11. vydání knižní

Vyšlo v roce 1912 jako součást "The Book of Woodcraft" v nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:book_1912.djvu

12. vydání knižní

Vyšlo rovněž v roce 1912. Je s 11. vydáním - až na poznámku pod čarou k textu předmluvy zcela identické - dokonce je v textu předmluvy opomenuta i neupravená věta, kde je zmínka o tom, že jde o vydání jedenácté. Toto vydání je sice k dispozici, ale vzhledem k tomu že se od přechozího jinak vůbec neliší, nepovažovali jsme za nutné ho umístit do zdejšího archivu.

13. vydání knižní

Vyšlo v roce 1913. Toto vydání je shodné s 12. vydáním, až na vročení. Stejně jako předchozí je vydalo nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:book_1913.djvu

Spojení The Book of Woodcraft a The Birch-Bark Roll do jednoho souborného svazku, se ukázalo jako ekonomicky nešťastné řešení, protože návodná část se měnila jen minimálně, kdežto organizační část a přehled činů procházely poměrně razantní evolucí.

• Ten, koho zajímala pouze praktická část, neměl důvod kupovat nové aktualizované vydání protože se změny týkaly Svitku.
• Woodcrafteři, které zase zajímaly pouze změny v činech nechtěli kvůli tomu opakovaně utrácet za stejný obsah praktické části.

Proto došlo opět k vyčlenění organizační části - jejíž součástí byl i přehled činů, do samostatné publikace, které se vrátil původní název "The Birch-Bark Roll".

14. vydání knižní

Vyšlo v roce 1915 pod názvem "Manual of the Woodcraft Indians; The Fourteenth Birch-Bark Roll, Containing Their Constitution, Laws, and Deeds, and Much Additional Matter - Primary", bez návodné části. Vydalo je nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:roll_1915.djvu

Z obsahu kapitoly The Sun – The Healer je zřejmé, že ji Seton napsal někdy v období od září 1914 do června 1915.

16. vydání knižní

Vyšlo v r. 1916 pod názvem "Birch Bark Roll for the Girls of the Big Lodge Woodcraft League" (je k dispozici), ovšem bylo označeno pouze jako proof copy.

Rokem 1916 tedy s největší pravděpodobností započal chaos v číslování vydání, protože následující vydání Svitku vyšlo v samostatných mutacích pro hochy a pro děvčata, ovšem obě se stejným číslem vydání. Zajímavé je, že u vydání Svitku je každá mutace označená jako samostatné vydání. Buď tedy Seton při vydání verze pro chlapce r. 1918, započítal dodatečně i toto vydání, nebo se rozhodl že bude označovat jako samostatné vydání každou vydanou část Svitku, bez ohledu na to pro koho je určena, či co obsahuje.

15. vydání knižní

Vyšlo ve dvou samostatných mutacích. Nejprve vyšla mutace určená dívkám pod názvem "The Woodcraft Manual for Girls: The Fifteenth Birch-Bark Roll". Podle datace byla dokončená v září 1916 a podle vročení pravděpodobně vyšla ještě téhož roku.určených pro členy a členky nově vzniklé The Woodcraft League. Obě jsou označené jako 15. vydání, i přes to, že se obsahově liší. Druhá, určená pro chlapce s názvem "The Woodcraft Manual for Boys: The Fifteenth Birch-Bark Roll" byla dokončená v říjnu 1916, ale do tisku šla až v následujícím roce 1917. Obě vydalo nakladatelství Doubleday, Page & Company. V r. 1916 oficiálně vznikla The Woodcraft League of America – organizace pro woodcraftery obého pohlaví, a Svitek byl přejmenován na The Woodcraft Manual. Opět byl spojen s návodnou částí. A ačkoliv má mutace pro chlapce v názvu uvedeno "for Boys", je v oblasti mistrovství rozšířeno i o mistrovství v oborech specificky ženských.

17. vydání knižní

Vyšlo 4. října 1918 pod názvem The Woodcraft Manual for Boys; The Seventeenth Birch Bark Roll. Dotisk byl 14. října 1918. ⅹⅹⅸ, 441 p. 20cm. Zde je k dispozici zatím pouze snímek titulního listu, ale na serveru hathitrust je reprint z r. 1921.

Právě u tohoto vydání začal chaos v číslování, protože reprint této revize vyšel nejenom v roce 1921, ale i v r. 1923 – viz vročení na snímku titulního listu exempláře z r. 1923.

18. vydání knižní

Vyšlo 17. prosince 1918 pod názvem The Woodcraft Manual for Girls; The Eighteenth Birch Bark Roll. Dotisk byl 28. prosince 1918. ⅹⅹⅴ, 424 p. 20cm. Zde je k dispozici zatím pouze snímek titulního listu

19. vydání knižní

V roce 1921 byla vydaná poprvé zcela samostatně pouze(!) návodná část, pod staronovým názvem The Book of Woodcraft. Vydalo jí nakladatelství Garden City Publishing Co. Knihu vydalo v nezměněné úpravě roku 1922 také nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:book_1922.djvu

20. vydání knižní

Vydání, které vyšlo 3. ledna 1925 (dotisk 23. a 24. září 1925) bylo určeno v jednom svazku pro obě pohlaví a mělo název: "The Birch Bark Roll of Woodcraft: For boys and girls from 4 to 94". Knihu ale tentokrát nevydalo nakladatelství Doubleday & Page Comp. ale nakladatelství Brieger press.

Seton, Ernest Thompson: The Birch Bark Roll of Woodcraft. The 20th ed. of the manual For boys and girls from 4 to 94. Brieger press, inc. New York. 1925 ⅹⅹⅺ 493 p. 20cm.

Jeden z výtisků této revize Seton věnoval 26.dubna 1927 Elbertu Hubbardovi II. Media:roll_1925_brieger.jpg. Jeho otec, Elbert Hubbard byl zakladatelem …, a v roce 1915 tragicky zahynul na palubě parníku RMS Lusitania.

21. vydání knižní

…svitku (1927) "The Birch Bark Roll of the Woodcraft League of America, Inc." (Je dostupné on-line. K dispozici je však snímek titulního listu Media:roll_1927.jpg, který je důkazem že po tomto vydání nastal naprostý zmatek v číslování edicí.)

22. až 26. vydání

Do r. 1924, jsou jednotlivé revize zmapované v útlé brožuře 'Ernest Thompson Seton a biographical sketch, kterou vydalo nakladatelství Doubleday, Page & Co. roku 1925 v New Yorku.

21. vydání, jak bezpečně dokazuje snímek titulního listu, vyšlo roku 1927 a další revize, kterou se podařilo dohledat, je až 28. vydání z r. 1930. Tiráž k 28. vydání, nemá mezi roky 1927 (21. vydání) a 1930 (28. vydání) uveden žádný letopočet. A doposud se – za celých 90 let – neobjevila sebemenší zmínka o svazku, který by měl na titulní stránce uvedeno že jde o „Twenty-two edition”. Svitky, které by měly v podtitulu 22. až 26. vydání tak podle všeho neexistují.

Proč tedy byl označen svazek z r. 1930 jako 28. vydání?

Domnívám se – na základě různých nepřímých indicií – že dokud se o Svitek a jeho vydávání nějakým způsobem starala Setonova první žena Grace, byl zachováván jakýs takýs řád. Ovšem poté co r. 1917 odjela do Francie a její agendu převzala Setonova nová sekretářka – Julia Butree Moss, začal v číslování chaos.

Exituje tedy několik možných vysvětlení:

Varianta A – byly započítané reprinty?

Je možné, že r. 1930 byly započteny jako samostatné edice jednotlivé reprinty předchozích vydání – viz poznámku k 17. vydání, u kterého je uveden link na titulní stranu exempláře stejného vydání, které však má vročení 1923.

Varianta B – byly započítané verze svitku pro malou lóži?

Druhá varianta je, že byly započteny svitky, které byly původně určeny pro příslušníky malé lóže a rodinné skupiny. Bohužel žádný z těchto svitků není k dispozici.

Podle bibliografických záznamů šlo o útlé svazky, sešity, cca o 5 listech.

• The Laws and Honors of the Little Lodge of Woodcraft. 10pp., 8 vo. Published at Cheyenne, Wyo., August. 4th edition. 1919
• The Brownie Wigwam. The Rules of the Brownies. Fun our-doors for boys and girls under 11 years of age. Woodcraft League of America, N.Y. 1921 8vo., 7 pp. 5th edition, the first being part of the Birch Bark Roll for 1906.
• Manual of the Brownies, the Little Lodge of the Woodcraft League of America. 6th edition. a pamphlet of 10 pp. Oct., New York. 1922
• Just for the fun of it! said dad. The Woodcraft family lodge. Woodcraft league of America, inc. 1926 (kniha vyšla 10. listopadu 1926, a dotisk byl 8. září 1927. O formátu ani počtu stran není nic bližšího známo)
• Scroll of the Little lodge, 7th edition. Woodcraft league of America, inc. 1927 (vyšlo 14. července 1927, dotisk 8. září 1927) (záznam v Catalogue of copyright entries. 1927:1:2:2)

Varianta C – započítal Seton knihy ze souborných vydání z let 1925 a 1930?

Ovšem jako nejpravděpodobnější varianta se mi jeví, že byly započteny jako samostatné revize jednotlivé svazky dvou souborných vydání Setonových nejznámějších knih.

Poprvé vyšel tento soubor šesti svazků roku 1925 pod souborným názvem „The Library of Pioneering and Woodcraft“ – což přesně odpovídá počtu oněch chybějících revizí:

1. Rolf in the Woods
2. Wild Animal ways
3. Two Little Savages
4. The Book of Woodcraft and Indian Lore
5. Woodland Tales
6. Wild Animals At Home

Zřejmě byl o něj zájem a prodával se docela dobře, protože jeho reedice vycházely rok co rok, až do roku 1930, než dolehla na spojené státy hospodářská krize.

V pozdějších inzerátech nebyly uváděny původní názvy, ale názvy svazků podle zaměření:

1. Vol. I; Hiking and Canoeing
2. Vol. II; Animals & Birds
3. Vol. III; Indiancraft
4. Vol. IV; Woodcraft
5. Vol. V; Earth and Sky
6. Vol. VI; Wild Animals

Z inzerce na straně 47 v Setonově bibliografii vydané roku 1925 (Ernest Thompson Seton a biographical sketch, 1925 (book)), je podrobnější popis k jednotlivým svazkům takže víme, že šlo o pouhý marketingový tah.

27. vydání knižní část 1.

Knižní vydání které vyšlo r.1929 s názvem "The Birch Bark Roll of the Woodcraft & Indian Lore", obsahuje pouze návodnou část (je k dispozici, ale ne v elektronickém formátu)

28. vydání knižní část 2.

Vyšlo r. 1930 pod názvem "The Birch Bark Roll of the Woodcraft: The Twenty-eight Edition of the Manual, For boys and girls from 4 to 94", jako samostatná část s podtitulem Coups and Degrees. Z xerokopií tohoto vydání se dělal český překlad v r.1990. Originál knihy získal Jan Niebauer - Wo v roce 1972 přímo Setonovy vnučky Dee Seton Barber; (tento exemplář je k dispozici v knihovně Ligy Lesní moudrost, zatím je k dispozici pouze snímek titulního listu jiného exempláře Media:roll_1930.jpg)

29. vydání knižní část 3.

Vyšlo r. 1931 pod názvem "Birch Bark Roll of Woodcraft" s podtitulem "The Twenty-ninth Edition of the Manual". Obsahuje pouze část Activities sections. Vydalo ji nakladatelství Barnes & Company. Původně zde byl k dispozici pouze snímek titulního listu Media:roll_1931.jpg. Nicméně při velké nákupní akci, se tento exemplář podařilo díky Robinovi získat. Pozoruhodné je, že se na revizi podílela i Julia M. Butree. Obzvláště ve světle faktu, že vydavatelská práva v r. 1948 vlastnila Setonova první žena - Grace Thompson Seton

30. vydání knižní část 4.

Knižní z r. 1932 obsahuje pouze část organizační - "Organization sections"; Původně zde byl k dispozici pouze snímek titulní strany obálky, na kterém není uvedeno číslo vydání Media:roll_1932.jpg, ale díky Robinově nemalé finanční oběti se právě tento exemplář podařilo z USA získat. Paradoxně nedlouho poté "vyplaval" z Ligového archívu ještě jeden exemplář, o kterém nikdo neměl ani tušení. Vzhledem k útlé velikosti tohoto svazku nikoho nenapadlo že jde o "plnohodnotnou" knihu.

• V roce 1930 bylo oficiálně rozvedeno Setonovo první manželství s Grace. Seton opustil východ USA, konečně se stal občanem USA a vstoupil do svazku manželského s Julií Butree.
• Rok předtím vypukla v USA hospodářská krize, která se zanedlouho převalila do Evropy. V Československu tou dobou procházela woodcrafterská organizace názorovou krizí, která vyvrcholila rozkolem v r.1933.
• V roce 1936 se uskutečnila Setonova první a poslední návštěva Československa
• O dva roky mnichovským diktátem začala druhá světová válka, která skončila r.1945
• Seton zemřel v r. 1946

Memorial edition

Poslední Setonem redigované vydání : Vyšlo pod názvem "The Birch Bark Roll - Memorial edition" roku 1948. Jde o zcela novou revizi svitku, která vyšla po dlouhých 18 letech! Velice pozoruhodné jsou u tohoto vydání tyto informace:

• Revize se ujal tehdejší prezident The Woodcraft League of America Stephen M. Jessup - Wasiaka. Soudě dle četnosti zmínek o The Woodcraft League of America v dobovém tisku, se zdá, jako by tato organizace - po Setonově odchodu do Santa Fé na počátku třicátých let - přestala na východním pobřeží prakticky existovat. Jeden z posledních článků v novinách z r. 1932 zmiňoval Lorena Hintze, ten v roce 1945 zahynul jako pilot USAF ve věku 26 let. Jedním z možných vysvětlení, proč woodcrafterská organizace v USA po II. světové válce prakticky zanikla, může být fakt, že mnoho potenciálních vůdců woodcrafterských kmenů padlo během bojů v Evropě a Tichomoří.
• Zajímavý je také údaj o vlastníku autorských práv, kterým není nikdo jiný než Grace Seton Thompson - Setonova první manželka. Zdá se tedy, že důvodem, proč po r. 1932 přestaly vycházet další revize Svitku, byl jejich rozvod. Další revizi tak bylo možné udělat až po Setonově smrti roce 1946 - to jenom potvrzuje domněnku, že tím kdo pečoval o pravidelné revize Svitku, byla primárně Grace. Kniha je k dispozici v knihovně LLM.

Pravděpodobně se v tom záhy nevyznal už ani sám Seton, proto došlo ke sjednocení obsahu organizační části pod názvem The woodcraft manual do knihy, která byla určena všem woodcrafterům, bez rozdílu věku a pohlaví.

I tak ale původně útlá kniha časem zbobtnala do podoby tlusté bichle. Proto byl opět změněn vydávací cyklus, který do již tak chaotického číslování vydání vnesl ještě větší zmatek. Jednotlivé části Svitku začaly být vydávány samostatně, ale část byla označena jako samostatné vydání, jak dokládají obrázky titulních stránek vydání 28 až 30. nebo

Také je pozoruhodná ještě jedna skutečnost. Obě verze svitku pro dívky, ač by uvedené číslo vydání svědčilo o opaku, vyšly dříve než verze které byly určené pro chlapce. Od 20. vydání již vycházel Svitek zpracovaný pro obě pohlaví.

Geneze „The Birch Bark Roll“

Svitek, je základní příručkou woodcraftera. Obsahuje:

• základní informace o woodcrafterské organizaci
• pravidla woodcrafterského motivačního programu (Systém orlích per)
• a aktuální přehled činů a mistrovství.

V takové podobě ho znají čeští woodcrafteři. Ale na samém počátku bylo sedm návodných článků v rubrice pro chlapce, která vycházela v americkém časopise pro ženy The Ladies’ Home Journal.

1901 – 1915

Ernest Thompson Seton's Boys

Za první vydání Svitku Seton označil sérii článků, která vycházela od května do listopadu r. 1902 v 19. ročníku magazínu "Ladies' Home Journal".

Z hlediska obsahu to byl časopis určený ženám v domácnosti a jedno číslo stálo 10 centů.

Rubrika, s názvem "Ernest Thompson Seton's Boys" byla ohlášena v dubnovém čísle, na straně 4.

Seton děti nejprve navnadil v květnovém čísle článkem o stopování, ze kterého je zřejmé, že ještě neměl odhad na délku textu pro pravidelnou rubriku, jelikož obsah článku se nevešel na jednu stránku.

Text o stopování Seton dokončil až v červnovém čísle a v závěrečném oddíle nenápadně čtenářům (a čtenářkám) nahodil udici:

Předpokládám, že každý chlapec v Americe má rád "hru na indoše". Bylo to jedno z mých největších potěšení a často jsem si přál mít někoho, kdo by mě o tom mohl naučit víc. Neznamenalo to, že bych chtěl být krutým divochem, jen jsem chtěl umět žít v lesích jako on, radovat se a porozumět rostlinám a živým bytostem, které se v nich nacházejí. Tyto články jsou psány tak, aby každého chlapce naučily, jak mít co nejvíc potěšení z hry na rudocha. Co by se měl naučit "malý bojovník" nejdřív? Stopovat čtvernožce, které se mu podaří jen zřídka zahlédnout. Se stopováním je nejlepší začít když je sníh či bahno. Teď nás ale čekají teplé a suché, měsíce, kdy začne opadávat listí, takže to necháme na později. Léto není dobré na stopování, ale až napadne sníh, tak se k tomu můžeme vrátit.

Ta nejdůležitější věc, nezbytná ke hře na indiány, je kmen správného druhu chlapců, lesy, jednoho a víc týpí, luky a šípy, čelenky pro každého z nich a samozřejmě woodcrafterské znalosti, ale to vše může přijít časem.

Použít se dá téměř jakýkoliv druh stanu, ale žádný se co do pohodlnosti nevyrovná týpí. Jeden článek bude věnován tvorbě a omalování skutečného týpí. Ale ten příští, to jest v červencovém čísle, bude o indiánské čelence, jak si ji udělat a jak může každý chlapec získat právo ji nosit.

A v červencovém čísle už naostro vyjel s tím jak si hrát na "indoše" (doslova: Playing Injun). Na jedné stránce, kromě postupu jak vyrobit válečnou čelenku, uvedl také základní pravidla pro táboření (ze kterých se později vyklubalo 9 hlavních zásad), sněmování i seznam prvních 20 činů, včetně jejich symbolů na orlích pérech.

Srpnové číslo bylo věnováno lukostřelbě a tomu jak si vyrobit luk a šípy. A v září 1902 vyšel návod na týpí. Použité ilustrace u tohoto návodu jsou neklamným důkazem toho, že v té době již Seton psal své "Dva divochy".

V říjnovém čísle pak Seton referoval o své návštěvě u prvního kmene, který si na základě jeho článků vytvořila skupina chlapců z ozdravovny v New Jersey.

V listopadovém (a posledním čísle 19. ročníku časopisu) oznámil hned na straně 2, že každý z prvních 10 chlapců, co mu napíší psaní ve kterém poskytnou zpětnou vazbu k jeho rubrice, bude odměněn párem pravých quilovaných siuxských mokasínů.

V prosincovém čísle jeho rubrika změnila svůj charakter. V jejím rámci vyšel dvoustránkový příběh "Winipežský vlk" a ohlášení, že od ledna 1903 v ní začne na pokračování vycházet jeho vyprávění o "Dvou divoších"

Seriál potom vycházel od ledna 1903 do srpna. Na jeho konci bylo oznámeno, že šlo o zkrácenou verzi příběhu, který vyjde knižně v říjnu téhož roku.

V září a říjnu 1903 se od Seton neobjevilo v časopise nic, pouze v listopadovém, posledním čísle 20. ročníku, vyšel od něj příběh "Chlapec a rys"

How to Play Indian

V květnovém čísle časopisu Home Ladies Journal, je uvedeno za pravidelným pokračováním seriálu upozornění, že na základě mnoha dotazů připravil Seton dva "pamflety", které si lze zakoupit za 25 centů per kus u vydavatelství The Curtis Publishing Company:

1. How Boys Can Form a Band of Indians
2. How to Make a Real Indian Teepee

Tyto dva "pamflety" nakonec vyšly (zřejmě pro velký zájem) v jednom svazku, pod názvem How to Play Indian.

První část obsahuje pouze organizační část a informaci o titulech – zcela zde chybí seznam činů i to jak si vyrobit čelenku. Na druhou stranu se zde prvně setkáváme s kovovým odznakem s bizoní hlavou, který měl náčelník kmene doplněn o symbol lesní moudrosti – kulatý štít s rohy.

Originální exemplář svitku, který je zde v naskenované podobě k dispozici, patřil s velkou pravděpodobností Setonovi, protože obsahuje jeho poznámky pro příští vydání. Díky tomu tedy máme možnost vidět jak měnil obsah Svitku na základě reálné zkušenosti – týká se to především počtu orlích per nezbytných k dosažení titulu.

Nejspíš pod vlivem toho, jak snadno zpočátku chlapci získávali své pocty nastavil laťku takto:

• Základní odznak byl pro všechny nositele poct. Pouze ti, co měli nárok zasednout ve sněmovní radě, jej mohli doplnit o "vousy" z bílého hedvábí.

Barva těchto vousů se pak odlišovala podle počtu získaných velkých poct.

• Držitel 1 až 19 velkých poct mohl mít vousy zelené.
• Bojovník s 20 až 39 velkými poctami mohl mít vousy černé.
• Bojovník s 40 až 59 velkými poctami mohl mít vousy modré.
• Bojovník s 60 až 79 velkými poctami mohl mít vousy oranžové.
• A bojovník s 80 až 99 velkými poctami mohl mít vousy rudé.

Bojovník, který dosáhl sta a více velkých poct, obdržel titul Red Buffalo a mohl mít rudým hedvábím ozdobené nejenom vousy, ale i oči a rohy. Navíc byl oprávněn zasedat ve sněmovní radě, bez toho že by musel být zvolen.

Podle Setonových poznámek je zřejmé, že se velice záhy ukázalo, že získat tak vysoký počet velkých poct nebude pro chlapce tak snadné, jak si zpočátku myslel. Proto původní "žebříček" zcela zavrhnul. Místo titulu Red Buffalo zavedl titul Sachem a počet velkých poct nutných k jeho dosažení snížil na 40.

The Red Book

Nové upravené vydání vydal r. 1904 již nákladem vlastním pod názvem The Red Book.

Součástí knihy byl - kromě organizačního schématu - přehled do té doby přiznaných činů, rozdělený původně pouze do tří kategorií a ne čtyř, tak jak jsou rozděleny dnes:

Rudé pocty

přiznané za fyzické výkony

• Atletika (Athletics)
• Ostrozrak (Eyesight)
• Hrdinství (Heroism)

Bílé pocty

přiznané za tábornické dovednosti

• Tábornictví (Camper-craft)
• Lukostřelba (Archery)

Modré pocty

přiznané za přírodovědecké dovednosti

• Studium přírody (Nature study)
• Fotografování (Photography)

Jednotlivé skupiny činů nebyly označeny kódem, jako je tomu dnes a všechny činy byly kontinuálně očíslovány napříč kategoriemi.

The Birch Bark Roll

Název The Birch Bark Roll of Woodcraft pro Svitek začal Seton používat od 5. vydání z roku 1906.

Jedna z podstatných změn v 5. vydání se týká podmínek pro získávání titulů. Ve 3. vydání z r. 1904 se pracuje pouze jedním woodcrafterským titulem - Sachem a pro jeho získání bylo potřeba získat 40 poct z příslušné oblasti. Podle toho pak mohl být woodcrafter označován jako Bílý, Rudý nebo Modrý sachem. Výsadou woodcrafterů s tímto titulem bylo právo na členství v náčelnictvu.

Ve Svitku z r. 1906 jsou již podmínky pro udělení titulu jiné. Sice stále zůstalo označení podle barvy, ale změnily se počty činů nezbytných pro získání titulů a jejich názvy.

• 12 poct stačilo na titul "Sub-sachem"
• Na titul "Sachem" jich bylo třeba nově pouze 24
• Pokud šlo o velké činy tak se k titulu přidával přídomek "Grand .." (takže např. za 24 velkých poct byl přiznáván titul "Velký sachem")
• A za 48 poct byl titul "Sagamor"

Doubleday, Page & Company

Ačkoliv podle tiráže na předsádce 9. vydání (vydaného pro potřeby BSA) je uvedeno, že si Seton druhé až sedmé vydání vydal vlastním nákladem, není tomu tak. Ve skutečnosti Setonova spolupráce s nakladatelstvím Doubleday, Page & Company začala již od 5. vydání (1906), jak dokazují elektronické verze dochovaných exemplářů ve zdejším elektronickém archívu.

Je otázkou, kdy a proč Setonova spolupráce s tímto nakladatelstvím skončila, každopádně 20. vydání z r. 1925 již vydalo nakladatelství Brieger press.

Boy Scouts of America - Official handbook

9. vydání svitku v roce 1910 vyšlo jako součást oficiální skautské příručky čerstvě založené organizace Boy Scouts of America (BSA). V předmluvě k tomuto vydání Seton uvádí, že předchůdcem knihy nebyla jen série návodných článků z časopisu The Ladies' Home Journal z r. 1902, ale i články, které mu vyšly i v jiných v magazínech a časopisech:

• Forest and Stream v letech 1886 až 1893
• St. Nicholas 1887 až 1890
• Scribner's 1892 až 1904
• Century z r. 1900
• The Ladies’ Home Journal 1902 až 1904
• Country Life in America (Country Life) 1903 až 1905

Je zde evidentní Setonova snaha za každou cenu přesvědčit čtenáře, že Baden-Powell skautskou organizaci založil na jeho popud.

Seton zde sice zmiňuje svých devět hlavních zásad a přehled činů (stále rozdělených pouze do tří kategorií) zde tvoří samostanou část (díl 5) s názvem The Honors (přel. Pocty). Ale organizační schéma, včetně skautských hodností je zde podle Baden-Powella. Stejně jako skautské odborky - Badges of Merits. Oproti předchozím vydáním Svitku již jednotlivé činy nejsou očíslovány ani jinak označeny. Také se zde neoznačují jako coups ale jako honors (přel. pocty), V textu je vysvětleno proč ke změně došlo.

B.S.A byla založena v lednu 1910. Ambiciózní projekt ovšem nerozjel Seton, ale William D. Boyce, kterému neušla Setonova popularita mezi dospívající mládeží. Nejspíš proto mu nabídnul post náčelníka amerických skautů. Záhy se však ukázalo, že Seton není schopen takovou organizaci řídit. Proto Boyce v dubnu 1910 oslovil Edgara M. Robinsona, aby alespoň dočasně přijal funkci výkonného náčelníka.

Robinson ovšem díky svému angažmá u BSA zřejmě nestíhal svou práci pro YMCA, takže místo něj doporučil Luther H. Gulick mladého a dravého Jamese E. Westa. Ten Robinsona ve funkci nahradil 1.ledna 1911. A jak se zdá, vedení YMCA bylo rádo, že se ho tímto elegantním způsobem konečně zbavilo.

The Book of Woodcraft

Jakmile do BSA nastoupil ambiciózní James E. West, Seton pochopil, že další symbióza woodcrafterského programu se skautskou organizací nebude možná. Proto opět vydal další vydání Svitku, tentokrát ovšem jako součást knihy The Book of Woodcraft ohlašované již ve vydání pro BSA z r. 1910.

V tomoto 11. vydání je kromě organizačního schématu a přehledu činů i celá řada návodných článků. Kniha byla pravděpodobně původně určena jako doplněk komplexní návodné publikace pro mládež The Library of Work and Play: Guide and Index Cheshire L. Boona, která vyšla v nakladatelství Doubleday Page & Company zhruba ve stejnou dobu. Součástí této publikace totiž jsou i fotografie z woodcrafterské činnosti. Lze tedy zcela důvodně předpokládat, že do The Book of Woodcraft Seton zahrnul z návodů pouze takové věci, které byly specifické pro woodcrafterskou činnost. Obě publikace tak vytvořily základním zdroj informací pro mladé woodcraftery, který obsahoval nejenom organizační schéma a motivační program, ale také nezbytné návody jak tento program realizovat.

U tohoto vydání se zcela zásadně změnily podmínky pro získání (ale především hierarchické pořadí) woodcrafterských titulů. Nově se zde objevují Mistrovství a Lóže.

Tento krok pravděpodobně ještě více prohloubil konflikt mezi Setonem a Westem. Seton začal BSA vědomě bojkotovat. Potvrzuje to právě titulní stránka 11. vydání z r.1912, kde je Seton uveden jako "Head Chief of the Indians Scouts and of the Seton Indians". V následujícím 12. vydání, které vyšlo rovněž v roce 1912, je však již uveden pouze jako "Head Chief of the Woodcraft Indians".

1916 – 1929

The Woodcraft Manual

V roce 1917 vyšlo 15. vydání pro čerstvě založenou "The Woodcraft League of America" s názvem The Woodcraft Manual. Seznam činů přeorganizován z původních tří oblastí a rozšířen na šest tříd:

Exploits

činy za fyzické výkony

Campercraft

činy za tábornické dovednosti

Nature study

činy za studium přírody

Crafts

činy za manuální zručnost

Entertainer

činy spojené s historií národa

Life craft

činy spojené s ochranou zdraví a života

Toto vydání svitku bylo společné pro chlapce i dívky. Následující vydání pak vycházely zvlášť pro dívky:

• Birch Bark Roll for the Girls of the Big Lodge Woodcraft League (1916)
• The Woodcraft Manual For Girls - 18th Birch Bark Rol(1918, 1920)

a zvlášť pro chlapce:

• The Woodcraft Manual for Boys of the Woodcraft League (1918,1920)

V roce 1921 vyšla Book of Woodcraft

Reorganizace činů podle světel Velkého zákona

K velké reorganizaci činů došlo ve vydání Svitku r.1925 a lze se pouze dohadovat proč. Vyšel však pouze jeden a oproti předchozím vydáním neobsahuje mistrovství a kapitoly orientované na dívky.

Rozdělení činů - pravděpodobně aby odpovídalo symbolické interpretaci Velkého zákona - bylo založeno na čtyřech světlech Velkého zákona:

Činy prvního světla

činy za fyzické výkony

Činy druhého světla

činy za výkony vázané na učení

Činy třetího světla

činy spojené s manuální zručností

Činy čtvrtého světla

činy za společenskou angažovanost

Toto rozdělení je použito ve 21. vydání Svitku z r. 1927, ale k reorganizaci činů podle světel Velkého zákona došlo pravděpodobně r. 1925.

1930 – 1948

Kodifikace činů

K pokusu o kodifikaci činů došlo až ve 28. vydání Svitku z r.1930 (Část činy a mistrovství)

V podstatě jde o poslední vydání Svitku vůbec. A neproběhlo najednou. Svitek by rozdělen do čtyř částí a každá byla označovaná jako samostatné vydání. Knihy vyšly v rozpětí 1930, 1931 (Aktivity) a 1932 (Organizační část). O existenci čtvrtého svazku svědčí číslování na hřbetu posledního svazku série (IV).

Reorganizace činů podle oborů činnosti

U vydání svitku z r. 1948 došlo k naprosté reorganizaci činů - bohužel na úkor kodifikace.

Činy byly seskupeny podle oborů, a informace o příslušnosti k určitému světlu je uvedena u každého činu zvlášť. Některé činy si tak lze započítat i do více světel.

Česká vydání

První zmínky o Birch Bark Roll

Nevíme jakou cestou, ale již počátkem roku 1913 si Miloš Seifert opatřil z Anglie Svitek z roku 1910, se kterým pracuje. Existuje dochovaný překlad v rukopise nazvaný "Kaleidoskop skautské činnosti" ještě z dob prvního kmene Dětí Živěny v Berouně. Část Svitku zabývající se zdatností zpracoval Jan Hořejší do formy článku "Ernest Thompson-Seton a jeho výchovná soustava dorostu" pro Věstník sokolský roč. XIX., čís. 12/1915, str. 313-320.

Přírodou a životem k čistému lidství 1920

Nejde o doslovný překlad The Book of Woodcraft, ale o práci, která Setonovo dílo převádí z amerických prérií do českých lesů a slovenských hor. Přesto zdroj je snadno identifikovatelný, pokud obě práce začneme srovnávat zevrubněji. Na knize začíná Seifert pracovat již na jaře 1919, jak o tom svědčí korespondence s Ferdinandem Krchem: „Přeložte tedy, jestli jste tak ještě neučinil, Setonovu Knížku o Indiánech (vlastně tedy výbor z ní), dále onu příručku skautingu a pak onu knihu o 2 hoších – zálesácích, na kterou jsem nesmírně zvědav. Byl bych tomu velice rád, kdyby se mi podařilo nějak umožnit Vašemu ušlechtilému úsilí cestu do Dědictví Komenského nebo jiného vážného tisku – a doufám, že se nám to zdaří! Jak budete mít nějaké rukopisy, pošlete mi je, abych si je mohl napřed v klidu pročísti, nežli budeme o nich hovořit.“ Krch zde tedy hovoří dokonce o celé sérii překladů, které by měly vyjít v Dědictví Komenského, ale nakonec zde vychází pouze ona „příručka skautingu“ o rok později. V tisku se později často polemizovalo o tom, nakolik jde o dílo Seifertovo, pokusme se tedy alespoň o drobný rozbor.

Jde bezesporu o překlad Setonovy knihy „The Book of Woodcraft“ z roku 1912, v mnoha statích dokonce o překlad doslovný. Seifert především knihu upravil pro české prostředí a doplnil statěmi ze svých zkušeností s Dětmi Živěny. Jsou zde také vloženy jeho překlady dalších zahraničních autorů, jako vhodné dokreslení (van Eeden, Ruskin, Taine ad). Přítel Augustin Očenášek zpracoval část „Tělesná cvičení“ podle svých zkušeností ze Sokola. Ke knize v prosinci 1920 Seifertovi píše: „Drahý bratře! Především přijmi ode mě projev upřímné radosti, že jsi se dočkal vydání knihy. Jest to nádherná kniha. Dostal jsem jí včera odpoledne a vydržel jsem u ní až do 2 hodin v noci. Srovnával jsem ji s knihou Müllerovou a Svojsíkovou. Odlišný duch její je zřejmý. Kniha jest dílem Tvým, můžeš prožívat onu zvláštní slast, již dává vykonané dílo, ale mé spoluautorství jsi tam nespravedlivě vysoko vyzdvihl. Což jest mých několik stránek proti práci a obsahu statí Tvých.“

Jak Seifert přiznává v doslovu, velmi mu pomohl také Ferdinand Krch, zejména jako jazykový korektor a poradce. Blíže o tom píše Míla Vavrda: „Seifert přišel s myšlenkou, Krch radil a opravoval, usměrňoval. Protože šlo o podchycení dětí poválečné generace, byl se svou pomocí vždy nablízku. Jeho zkušenosti vychovatele vytvořily z příručky „Přírodou a životem“ nejhodnotnější knihu pro ty, kdo se rozhodli pracovat v novém duchu s mládeží.“ Sám Krch vzpomíná na spolupráci se Seifertem po letech takto: „Stál jsem s bratrem Milošem Seifertem, zakladatelem a tvůrcem české formy Setonovy lesní moudrosti, u kolébky jejího zrodu a spoluprožíval její pozvolný růst a prohlubování. Předvídali jsme ovšem, že naše lesní moudrost se svým filosoficko-náboženským programem počtem stoupenců nikdy nevynikne, (a ani si to nelze přát – bylo by to na úkor její čistoty), neboť má duchovně průkopnické poslání: učit se přímo z originálu, který nelže ani se nemýlí, z živé Přírody. Objevovat její tajuplné zákony, které nelze beztrestně překračovat a věřit v dřímající schopnosti člověka, o nichž sám ještě ani neví, a jichž nedovede dosud využívat.“

V prosinci 1920 konečně vychází příručka Psohlavců „Přírodou a životem k čistému lidství“ (Dědictví Komenského). František Kožíšek tuto událost okomentoval v „Dějinách Psohlavců“ (1992) takto: „Tato velkoryse pojatá příručka, úctyhodná obsahem i rozsahem (570 stran!), byla rovnocennou obdobou Svojsíkovým „Základům junáctví", B. Powellově „Scouting for Boys" i Setonově „The Book of Woodcraft". Z posledně jmenované jako vzoru také vycházela. Sepsal ji Miloš Seifert za přispění A. Očenáška a především učitele Ferdinanda Krcha. Nebyla to událost jen pro Psohlavce, ale též bomba pro Svaz skautů. V úvodu tvrdé a programové odsouzení Baden-Powellova a Svojsíkova skautingu teprve nyní odstartovalo naplno etapu sporů, nenávisti, útoků apod.“

Vydání knihy mělo několikaměsíční zpoždění, proto byly přesunuty vůdcovské zkoušky z prosince až na leden 1921 „Provoláním náčelnictva“ z prosince 1920, aby si mohli všichni náčelníci knihu důkladně pročíst a začít podle ní pracovat.

Starosta Obce ji v Oběžníku z téže doby chválí těmito slovy: „Doporučovati ji netřeba, doporučuje se sama. Jsem jist, že nebude jednoho Psohlavce, který by si příručku tuto nekoupil. Jest to jednak první NAŠE KNIHA, jednak nepostradatelná pomůcka pro každého z nás, v níž obsaženo jest opravdu samostatné, nekompromisní a české stanovisko naše, dílo původní, čisté poselství, jež nutno jen pochopili a podle něho jíti.“

Tvrdý úder však přichází z ministerstva školství… Zemská školní rada v Praze č. I 646 ai 1922. Vyřazení z knihoven žákovských. Ředitelství okresním výborům školním! Na základě výnosu ministerstva školství a národní osvěty č. 35.564 dáváme věděti toto: Nákladem Dědictví Komenského vydána kniha Miloše Seiferta „Přírodou a životem k čistému lidství“. Vzhledem k tomu, že v knize té jsou výroky pro výchovu mládeže a zvláště pro výchovu příštích občanů nebezpečné, nebudíž kniha zakupována do žákovských knihoven. Byla-li kniha zakoupena již dříve, budiž přeřazena do knihovny učitelské. Místopředseda zemské školní rady: dr. Politzer.

• Novák Jan – Cesty skautské výchovy. Glosy ke knize Miloše Seiferta Přírodou a životem k čistému lidství. Vůdce 3, 1922, č. 1 (s. 1–10), 2–3 (s. 17–31).

• Jan Novák přeložil celé dlouhé pasáže z The Book of Woodcraft, v časopisu Vůdce IV. ročník 1923 č.1-4, str. 10-15, 29-38, 45-50. V textu jsou Novákovy komentáře, které míří proti Seifertovi a LLM. K ruce měl zřejmě 14. vydání Svitku z r. 1915. Seifert reaguje na Novákův počin poděkováním za překlad ve Skautu Průkopníkovi.

Vatra

Výběr činů vycházel v prvním ročníku časopisu ZLČ Vatra (časopis LLM)

Svitek březové kůry 1924

V letech 1923-24 vycházejí hektograficky rozmnožené brožurky vydávané kmenem Synů Želvy v Příbrami. Jde o Knihovnu smečky Černých Vlků. Jako svazek 4. Kniha Orlích per (1923), jako svazek 6. Svitek březové kůry (1924). Jde o překlady Miloše Seiferta s ilustracemi Pravdomila Svobody - Šedého Vlka. Brožurky mají formát A6 a rozsah 16 stran. Jedná se pouze o několik vybraných pasáží z knihy.

Svitek březové kůry. Cesta k dokonalosti 1925

První knižní české vydání Setonova Svitku březové kůry v Československu vydal r. 1925 pod svým jménem Miloš Seifert - Woowotanna u nakladatele B. Kočího. Nemohl Setona uvést jako autora, protože první část s názvem Lesní moudrost napsal z větší části sám – i když s využitím Setonových originálů. Zcela záměrně uvádím množné číslo, protože původní překlad Seifert udělal v letech 1923-24 na základě Setonova originálu z r. 1918, který dorazil z USA r. 1922, poté co se Psohlavcům podařilo navázat kontakt se Setonem. V roce 1925 ji pouze na základě informací z 20. vydání aktualizoval.

Seifert, jako pedagog brojil proti tupému školometství. Cítil potřebu zdůraznit výchovnou roli woodcraftu, a proto doplnil první část o několik kapitol, jimiž chtěl zdůraznit rozdíl woodcrafterské výchovy oproti tradičnímu evropskému výchovnému modelu, založenému na autoritě dospělých.

Zcela vynechal návodné a přírodovědné části původní Setonovy knihy, jelikož už byly z větší části integrované do jeho předchozí knihy Přírodou a životem k čistému lidství, 1920.

Část Honors (Činy) byla převzatá jen s mírnými lokálními úpravami od Setona prakticky celá. Pouze úvodní kapitoly Climbing the Mountain (Stoupání na horu), Conservation (Ochrana přírody) a Coup and Degrees Seifert přesunul do první části “Lesní moudrost”.

Svitek březové kůry. Kniha Orlích per 1948

Nové aktualizované vydání Svitku pro potřeby českých woodcrafterů připravovala pravděpodobně již kolem r. 1943 skupina členů LČW. Vychází z 28. vydání Setonova The Birch Bark Roll z roku 1930. K vydání dochází až roku 1948 (viz Hlasatel LČSW), jako nakladatel je uvedena Liga čs. vudkrafterů. Svitek je rozmnožen cyklostylem, má formát A4 a jednotlivá světla jsou ve čtyřech složkách (22+18+16+20, tj. celkem 76 stran - pouze 54 z nich je s textem).

Svitek březové kůry. Kniha Orlích per 1969

V přepracované podobě v pěti svazcích pod názvem Svitek březové kůry, Kniha 1 - Kmenové zřízení, 2 - Vudkrafterský táborový řád, 3 - Kniha Orlích per, 4 - Mistrovství lesní moudrosti, 5 - Táboření. Brožurky vyšly pro interní potřebu klubů lesní moudrosti organizovaných v rámci České tábornické unie. Mají různý formát a jsou rozmnoženy cyklostylem.

Kniha Lesní moudrosti 1970

Vůbec první Setonovo vydání "The Book of Woodcraft", včetně návodné části, vyšlo až v r.1970 pod názvem "Kniha Lesní moudrosti" v překladu Miloše Zapletala.

Svitek březové kůry 1981

Opět v přepracované podobě vydala Náčelnická rada KLM Svitek březové kůry v 7 svazcích. 1 - Základy woodcraftu, 2 - Totemy, 3 - Obřadnictví, 4 - Kmenové zřízení, 5. Wa-pa-ha. Kniha orlích per, 6. Mistrovství woodcraftu, 7. Kmenová praxe. Editorem byl Vladimír Oborský - Wabimatto, dále se na Svitku podíleli Martin Kupka - Logan, Petr Wilhelm - Willy.

Pod taktovkou LLM

Roku 1990 byla obnovena činnost české Ligy lesní moudrosti. Pro potřebu jejích členů, přeložila skupina překladatelů 28. vydání "The Birch Bark Roll od Woodcraft", část "Coups and Degrees" z r. 1930.

Ač máme toto vydání k dispozici, není důvod pro jeho digitalizaci jelikož je přesným překladem originálního The Birch Bark Roll of Woodcraft – COUPS and DEGREES, 1930 (book). Pro identifikaci činů jsou použity stejné kódy, jako se používají k odkazování na původní znění činů u aktuální, elektronické verze Knihy orlích per.

Liga lesní moudrosti tehdy převzala štafetu zaniklé The Woodcraft League of America a vytvořila skupinu odborníků která Svitek radikálně přepracovala tak, aby odpovídal současné legislativě a aktuálním trendům. Anachronické a duplicitní činy byly vyřazeny a došlo ke zjednodušení základního schématu. Přepracovaný Svitek vyšel r. 1997. Druhé aktualizované vydání vyšlo r. 2003 a zatím poslední aktualizované třetí vydání, doplněné o "Knihu mistrovství", vydala Liga lesní moudrosti v roce 2013.

Ostatní překlady a modifikace Svitku březové kůry

Dnes nemůže být pochyb o tom, že Svitek březové kůry je klíčovou publikací, která motivuje k organizované woodcrafterské činnosti i v dospělosti.

Je to přirozené pokračování Setonovy klíčové knihy pro mládež z roku 1903 Two Little Savages (Dva divoši), probouzející woodcrafterského ducha chlapců a děvčat, které ukazuje kudy dál.

Tam, kde neměla mládež k dispozici obě tyto knihy woodcrafterské hnutí neproniklo.

Slovenské vydání

Na Slovensku se woodcrafterské hnutí ujalo díky vzniku společného soustátí po roce 1918. Byla to země, která se po mnoha letech vymanila z maďarského vlivu a měla kritický nedostatek učitelů, co byli schopni vyučovat ve slovenštině.

Většina obyvatel Slovenska, tzv. Horní země Uherska, se věnovala zemědělství a jen velmi málo Slováků mělo možnost studovat. Pokud někdo z nich pokračoval dál ve studiu v Praze, ve Vídni, nebo jinde ve světě, jako např. Milan Rastislav Štefánik, tak se zpátky na Slovensko, kde by své vzdělání neuplatnil, většinou nevrátil.

Teď ale bylo nutné v poměrně krátké době vychovat z mladých, dosud neodrodilých, slovenských chlapců stovky nových mladých učitelů, co by dál sami vychovávali mládež v rodném jazyce. A protože je čeština pro Slováky poměrně srozumitelná, byli vysláni do nově založených slovenských škol učitelé z českých zemí, aby poskytli intelektuální první pomoc. Více viz Střední školy na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Přednostně byli, vyjma těch co se přihlásili sami, direktivně umístěni ti, co ještě neměli rodinné závazky – svobodní a bezdětní. Dobrovolně do Dolného Kubína přichází náčelník Dětí Svobody Miloš Seifert s manželkou Ninou, který se i na svém novém působišti snažil ve školním roce 1919-20 získat mladé chlapce pro ideu woodcraftu.

To se mu podařilo, i za pomoci svého studenta z Berouna a zapáleného člena kmene Dětí Živěny Prokopa Koudely, který spolu se svými spolužáky vytvoří kmen Horní chlapci. Právě zde získává Koudela svou přezdívku Jánošík. Horní chlapci existovali ještě několik let a po nich přišla velmi silná generace okolo Manokiho či Wapitona, která zasvětila lesní moudrosti celý život. Přesto se zde v té době nenašel nikdo, kdo by se ujal překladu svitku do slovenštiny. Ostatně, to nebylo zas tak nutné, protože Seifertova česká verze pro ně byla dostatečně srozumitelná.

Zvitok brezovej kôry

Až roku 1991, po obnovení Ligy lesní moudrosti začala skupina mladých slovenských woodcrafterů, pracovat na překladu slovenské verze svitku, která rovněž vycházela z The Birch Bark Roll of Woodcraft – COUPS and DEGREES, 1930 (book). Hlavní překladatelskou tíhu měl na svých bedrech náčelník bratislavského kmene Wappacomo Minal, Eduard Stloukal.

Knihu již ale nevydala Liga, ale sdružení MANOKI, združenie členov Ligy lesnej múdrosti, v prosinci 1992 pod názvem Zvitok brezovej kôry.

Ač máme toto vydání k dispozici, není důvod pro jeho digitalizaci jelikož je přesným překladem originálního The Birch Bark Roll of Woodcraft – COUPS and DEGREES, 1930 (book). Pro identifikaci činů jsou použity stejné kódy, jako se používají k odkazování na původní znění činů u aktuální, elektronické verze Knihy orlích per.

Bohužel platí to, co bylo uvedeno výše. Jelikož neexistuje nový slovenský překlad Setonovy knihy Two Little Savages a její slovenský překlad z roku 1967 publikovaný pod názvem Dvaja divosi je prakticky nedostupný, není čím by se dospívající slovenská mládež nadchla pro Setonův woodcraft. Nejspíš to bylo příčinou proč si k už tak nepočetné Lize lesnej múdrosti nedokázala najít cestu což defakto vedlo k jejímu zániku. Přes to, že woodcrafteři na Slovensku dodnes jsou.

Polská vydání

Ačkoliv byli poláci roku 1912 literárně obeznámeni se Setonovým woodcraftem mnohem podrobněji než češi, tak žádná skupina, která by se jím nechala inspirovat, před 1. světovou válkou nevznikla.

Bronisław Bouffałł, právník ve Varšavě, který sepsal knihu Boy Scouts.Indiánština ve výchově (Boy Scouts. Indyanizm w wychowaniu (1912)) měl o Setonovi jen velmi kusé informace z Anglie. Ale na rozdíl od Svojsíka měl k dispozici jak americké vydání svitku z roku 1904, tak původní vydání Dvou divochů z roku 1903. A nepochybně měl k dispozici i vydání z roku 1910, které vyšlo pod názvem Boy Scouts of America Official Handbook, kde se prvně objevilo jméno Arthura Radclyffa Dugmora, coby poradce v oblasti fotografie.

Z toho co o woodcraftu napsal je zřejmé, že celkem dobře Setonově výchovné metodě porozuměl, ale měl za to, že Baden-Powell Setonovu metodu dál rozvinul a úspěch jeho Boy Scouts je toho přirozeným důsledkem. Seton ho v tom paradoxně ještě utvrdil.

O pouhé dva roky později vypukla válka, která pro Poláky znamenala především boj za nezávislost.

Po válce sice byl učiněn pokus o založení harcerské organizace na bázi Setonova woodcraftu, ale tomu byl velice záhy utnut tipec. Setkání na kterém mělo dojít k vytvoření nové organizace ovládli bolševici a bylo rozprášeno dřív než by mělo nějaký reálný efekt.

Uplynulo mnoho let, než úplnou náhodou narazil mladý harcerský vůdce Tadeusz Wyrwalski - Wilk Tropiciel během studií v univerzitní knihovně na woodcrafterskou literaturu. Pozvolna začal v rámci svěřeného oddílu aplikovat některé woodcrafterské prvky, ale na překlad Svitku nikdy nedošlo.

Teprve po obnovení Československé Ligy lesní moudrosti po převratu v roce 1990 se našel člověk, který se rozhodl zasvětit zbytek svého života šíření Setonova poselství na polské půdě. Jmenoval se Milan Klimánek - Wayseeker. Bývalý skaut a stráž Ligy lesní moudrosti, ve spolupráci s oddanou manželkou paní Jadwigou Sosnowskou-Klimánek začal pracovat na překladu českého překladu Miloše Zapletala do polštiny pravděpodobně během roku 1990, protože v roce 1991, kdy se seznámil s Alešem Kapicou - Keny Otterem, již měl překlad téměř dokončen.

Zwitek kory brzozowej woodcraftu

Toto vůbec první vydání Svitku březové kůry, které vycházelo z Knihy lesní moudrosti Miloše Zapletala z roku 1970, poprvé vyšlo v roce 1992. Ale již tehdy Milan Klimánek věděl, po setkání s Kenym, že bude nutné knihu radikálně přepracovat. Ovšem na to nebyl čas. Proto navzdory tomuto vědomí knihu vydal v počtu 200 kusů.

Vydání 1. (zelená obálka) Rok: 1992 Vydala: Biblioteczka Walden, Katowice 1992 Překlad: Milan Klimánek - Wayseeker Redakce: Jadwiga Sosnowska-Klimánek Tisk: Wiesław Stopyra Náklad: 200

Celý náklad se poměrně brzy podařilo udat, proto obratem vrácené finance investoval do dalšího vydání, které vyšlo ještě téhož roku.

Vydání 2. (modrá obálka) Rok: 1992 Vydala: Biblioteczka Walden, ul. Różana 1/2, Katowice Překlad: Milan Klimánek - Wayseeker Redakce: Jadwiga Sosnowska-Klimánek Tisk obsahu: zakład "Nashua" Wiesław Stopyra, ul. Plebiscytowa 10, Katowice Tisk obálky: Drukarnia Diecezjalna, ul. Wita Stwosza 11, Katowice Náklad: 200

V roce 1996 konečně vyšlo první oficiální vydání aktualizovaného Svitku březové kůry, pod redakcí ÚROP české Ligy lesní moudrosti. Ovšem v té době Milan Klimánek - Wayseeker soustředil svou pozornost na další woodcrafterskou literaturu.

Ke Svitku se znovu vrátil až po roce 2000. V roce 2003 česká Liga lesní moudrosti druhé, aktualizované vydání a na jeho základě udělal nové vydání polské.

Zwitek kory brzozowej woodcraftu rozdział 1. - księga Orlich piór

Druhé, přepracované vydání, které již bylo do značné míry vycházelo z aktualizovaného Svitku LLM vyšlo v roce 2004. Bohužel Milan Klimánek - Wayseeker se dopustil zásadní chyby, protože podcenil význam kódového označení činů. Výsledkem je, že české s polské kódy spolu nejsou navzájem kompatibilní a bude do budoucna nezbytně nutné vytvořit srovnávací tabulku.

Podle Svitek březové kůry, 2. vydání 2003, 1. díl - Kniha Orlích per

Vydání 2. (obálka s ilustrací Marko Čermáka) Rok: 2004 Vydal: Milan Klimánek, Biblioteczka Walden, Katowice 2004 Překlad: Milan Klimánek - Wayseeker Redakce: Radoslaw Ragan Tisk: Wiesław Stopyra Náklad: 200

Zwitek kory brzozowej woodcraftu rozdział 2. - Mistrzostwa Leśnej Mądrości

Novinkou bylo samostatné vydání knihy Mistrovství.

Podle Svitek březové kůry - 2. díl - Kniha Mistrovství 2004

Vydání 1. (obálka s ilustrací Marko Čermáka) Rok: 2005 Vydal: Milan Klimánek, Biblioteczka Walden, Katowice 2005 Překlad: Milan Klimánek - Wayseeker Redakce: Alicja Uthke Tisk: Drukarnia Archidiecezjalna, ul. Wita Stwosza 11, Katowice Náklad: 200

Zwój kory brzozowej

Milan Klimánek - Wayseeker zemřel 30.10.2006 a v roce 2009, kdy vydal jeho překlad pod novým názvem Piotr Niwiński z Krakowa, již byla po smrti i jeho žena, paní Jadwiga Sosnkowska-Klimánek, která mu údajně práva na užití překladu poskytla.

Klíčový problém tohoto vydání je v tom, že obsahuje neautorizované změny. Nicméně je to jediné vydání, které je v Polsku momentálně dostupné v knižní podobě.

Vydání 3. Rok: 2009 Vydal: Michał Niewiński, Krakow 2009 Překlad: Milan Klimánek - Wayseeker Tisk:

Německý překlad nikdy nevznikl

V německy hovořících zemích je opačná situace. Ačkoliv byla do němčiny přeložena podobně jako do češtiny většina Setonových knih, včetně knihy Two Little Savages, Svitek březové kůry nebyl do němčiny nikdy přeložen.

V důsledku toho končí chlapci a děvčata, které tato kniha nadchne hrou na indiány do té míry, že u ní zůstanou i po překonání puberty věku v řadách euroindiánů. A ti ostatní se, podobně jako v Polsku či na Slovensku, věnují bushcraftu.

Francouzský překlad nikdy nevznikl

Ačkoliv měly ve Francii a Belgii podle Setona existovat woodcrafterské skupiny, faktem je, že nejenom svitek, ale ani další klíčové Setonovy knihy do francouzštiny přeloženy nebyly.

Ruský překlad nikdy nevznikl

Přestože v carském Rusku působily woodcrafterské skupiny již před první světovou válkou, k překladu Svitku nedošlo. Oproti tomu další Setonovy knihy se dočkaly mnoha vydání. Kniha Dva divoši vychází poprvé roku 1910 pod názvem Юные дикари (=Junyje dikari) v překladu L. Murachinové-Aksenovové. Další vydání vychází pod názvem Маленькие дикари (=Maleňkije dikari) roku 1923 v překladu L. B. Chavkinové. Od roku 1990 poté téměř každoročně až do dnešních dnů, podobně jako v sousední Ukrajině. Online druhého vydání z roku 1923 [1]

Ukrajinský překlad nikdy nevznikl

Ačkoliv na Ukrajině působily woodcrafterské skupiny již od roku 1923, kde v Užhorodu, Mukačevu a Berehovu působil Miloš Seifert jako učitel na místních středních školách, k překladu Svitku nikdy nedošlo. Oproti tomu další Setonovy knihy se dočkaly mnoha vydání. Kniha Dva divoši vychází pod názvem Маленькі дикуни (=Maleňki dikuni) poprvé roku 1958 (v překladu L. Sopoňka) a po roce 2000 téměř každoročně až do dnešních dnů, podobně jako v sousedním Rusku. Online verse je zde [2]

Italský překlad nikdy nevznikl

V Itálii vyšel překlad knihy Dva divoši pod názvem Due piccoli selvaggi (1979) v překladu Piera Pieroniho.

Finský překlad

Také Finsko mělo svého Seiferta. Jmenoval se Into Konrad Inha a své knihy vydal v městečku Porvo na jihu Finska.

• Rolf salolla: Erään partiopojan, Kuonab intiaanin ja Skookum koiran seikkailut (Rolf zálesák) přeložil Into Konrad Inha 1914
• Harmaan karhun elämäntarina (Wahb) přeložil Into Konrad Inha 1916
• Kaksi partiopoikaa (Dva divoši) přeložil Into Konrad Inha 1917
• Eläinten sankareita (Zvířata hrdinové) přeložil Into Konrad Inha 1919

Dodnes existuje finská organizace Metsänkävijät, lterá dokonce vydala již roku 1920 vlastní verzi svitku pod názvem Metsäelämää. Partiolaisnäytelmiä., kterou sestavil Aura Jurva (1882-1954) a ilustroval Ilmari Vainio (1892-1955).

Maďarský překlad nikdy nevznikl

Book of Woodcraft (Erdőjárók könyve), nebyla přeložena. Překládal Temesy Győző

• Két kis vadóc. Erdőlakók. Két fiú kalandjai (Dva divoši) ford. Temesi Győző; Franklin, Bp., 1931
• Rolf. Egy cserkész kalandjai a magános indiánnal és a Skokum kutyával; ford. Temesi Győző; Franklin, Bp., 1932

Rumunský překlad nikdy nevznikl

Do rumunštiny svitek přeložen nebyl. Vydána byla během 60. let pouze kniha Two Little Savages (Dva divoši) pod názvem Micii salbatici.

Slovinské překlady

Woodcrafteři v Jugoslávii resp. na území Slovinska byli agilní především v letech 1925-1940. Plnili zcela jistě své činy, tábořili v týpí a úzce spolupracovali s woodcraftery u nás. Nepochybně měli k dispozici svitek Seifertův z roku 1925 a také Setonovy knihy v angličtině i češtině. Slovinský svitek existoval minimálně v cyklostylované podobě pro členy JGL. V časopisu JGL "Plamen" (1936-38) vychází na pokračování jako Steza orlovich peres. Samostatné vydání dosud nebylo dohledáno

Online překlad knihy Rolf Gozdovnik z roku 1938 [3]