Duch lesů, 1922
SEIFERT, Miloš. Duch lesů. 1. vydání, Praha: Federace čsl. skautů, 1922.
Brožovaných 69 stran formátu B6 (12.5×17.6cm)
Počátkem ledna 1922 dostal Milošem Seifertem balík z USA, ve kterém bylo kromě materiálů The Woodcraft League of America také textem Setonovy veřejné zpovědi, publikované v prosincovém čísle časopisu “The Century” roku 1921[1], ve které autor vylíčil jak vnímal prostředí, ve kterém vyrůstal a na konkrétních případech demonstroval svoji představu o woodcrafterské výchově.
V průvodním dopise Seton zůraznil význam svého článku pro pochopení woodcraftu, proto Seifert neváhal a okamžitě začal s překladem, aby jej mohl co nejdřív publikovat. Připojil k němu též několik dalších věcí, takže kromě Setonova článku sborník s názvem Duch lesů obsahuje:
- Překlad biografického článku o Setonovi z magazínu amerických přírodovědců “The Mentor” (vyšlo v USA 15. června 1919)
- Překlad příspěvku “Podstata zálesáctví”, předsedy odboru pro práci s hochy Bena S. Nashe, který měl být přednesen na sněmu v Trentonu r. 1918
- Překlad článku tehdejšího výkonného tajemníka The Woodcraft League of America - Philipa D. Faganse s názvem “Poselství zálesácké”
- A Setonovy články “Zkoušky jimiž dokážete kolik je ve vás života”, ”Cit zálesáctví” a ”Stoupání na horu”
Dle data předmluvy (1. května 1922) Miloš Seifert přeložil text během prvních 4 měsíců roku 1922, kdy působil na Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělovědy coby referent pro skauting[2]. Během té doby byl vystaven neustálým mediálním útokům ze strany Svojsíkova svazu skautů[3]. Seifert totiž stál v cestě Svojsíkovi, který nejrůznějším intrikami usiloval o sjednocení všech organizací sdružujících mládež, aby tak získal monopol na výchovu mládeže v duchu své nacionální mutace Baden-Powellova skautingu. Mezi jím úkolované[4] a nejaktivnější štváče proti Seifertovi patřil hlavně jeho věrný druh Jan Novák[5], ale našel svoje pohůnky i v oblasti školství[6].
Nešlo jim jen o to, aby Seifert ze svého postu odstoupil. Což se jim podařilo poměrně brzy, protože znechucený Miloš Seifert, navzdory úsilí a podpoře Bohuslava Vrbenského bezprostředně po vydání knihy Duch lesů, 1922 (kniha) z ministerstva odešel. Chtěli ho psychicky zničit a zdiskreditovat.
Obsah digitalizované kopie, uložené ve zdejším archívu (Index:duchlesu1922.djvu) naleznete rovněž na stránce Duch lesů, 1922 (kniha)
- ↑ Originál tohoto článku naleznete i zde na stránce The Spirit of the Woods, 1921 (article), kde je zpracován digitalizovaný originál.
- ↑ Do funkce ho jmenoval na doporučení společných přátel, ministr Bohuslav Vrbenský. – Studenovský, 2017 s. 111
- ↑ Antonín Benjamín Svojsík, který před 1. světovou válkou považoval Seiferta za jednoho ze “svých” mužů, pravděpodobně nepřenesl přes srdce jeho “zradu”. Svojsík byl vždy obklopen lidmi, co za něj ochotně odváděli “špinavou práci” spojenou s likvidaci konkurentů. A svých kontaktů naopak využíval k protěžování svých “milců”, mezi něž na počátku války patřil i Miloš Seifert. Ten byl, stejně jako několik dalších skautských vůdců, v roce 1915 vyreklamován z rakousko-uherské armády po několika měsících služby. Zatím co Svojsíkův konkurent František Hofmeister – který byl palčivou připomínkou toho, že Svojsík nebyl první, kdo začal v Čechách propagovat skauting – se dostal domů až po ukončení války a mnozí další padli.
- ↑ Dokazují to jeho osobní poznámky. Jednu z nich cituje i Studenovský, 2017 na straně 112, viz pozn. č. 210
- ↑
Viz Boj o Setona. Svými “zásluhami” při honu na Seiferta, se Jan Novák pochlubil za okupace, v říjnu 1939, kdy svou podlou činnost vůči Seifertovi alibisticky hájil obranou mravů:
Netrvalo dlouho po založení jednotného ústředí skautského. Svazu skautů býv. RČS v červnu 1919 a projevila se naše česká nesvornost, která už tolik zla má na svědomí. Založena byla proti Svazu Federace skautů socialistů, ačkoliv je skauting hnutím sociálním v nejlepším slova smyslu.Za půl druhého roku se sice rozpadla, přišel však nový těžký boj za český skauting s aktivním ministrem Dr. Vrbenským, ministrem zdravotnictví, který přes naše informace a protesty jmenoval státním inspektorem skautingu osobu pro nás skauty naprosto nepřijatelnou po stránce mravní.
Br. Svojsík nemohl tento boj vésti, aby se nezdálo, že sám chce být inspektorem skautingu a proto jsme se sami za jeho dílo postavili.
A tenkrát to bylo v dubnu 1922, kdy jsem napsal veřejně v novinách ministru zdravotnictví, „že nám vnuceného inspektora nikdy v jeho funkci neuznáme a že nedovolíme, aby kdy překročil práh našich kluboven a táborů … Pan ministr podepsal kus zbytečného papíru.“
Články byly daleko ostřejší, než tu cituji jako ukázku, s jakými překážkami se setkával br. Náčelník ještě v roku 1922 a z jakých míst.
Platí-li přísloví, že nikdo není prorokem ve své vlasti a že každá ušlechtilá věc se těžko probíjí k uznání, pak to o br. Náčelníkovi a jeho skautské výchově platí plnou měrou.
Neboť nebyl to jediný boj v té době. Nechávám stranou několik jiných osob, proti nimž musel br. Svojsík bránit čistotu a náplň českého skautingu. Bylo nutno vydat celou brožuru „Na obranu českého skautingu”.
Každého jiného by to bylo zdolalo a nebo alespoň ohnulo a přimělo ke kompromisům, ne však Svojsíka. V drobnostech a formálnostech nikdy nebyl malicherný, avšak v hlavních zásadách neslevil a nikdy se nedal od strašit! nebezpečím sebe větším a třeba i několika nezdary. Houževnatě a s přesvědčujícím nadšením šel za svým cílem, dobře promyšleným a nedal se odvrátit ani pomluvami a urážkami.
Nakonec zmizeli všichni ti, kteří se kdy postavili proti jeho dílu, a jemu se dostalo skvělého zadostiučinění. Tím většího, že jen jednou rukou mohl pracovat a druhou stále musel bránit svoje dílo.
Zvláštní číslo časopisu Junák z 21.10.1939, str. 9 – https://skaut-junak.webnode.cz/products/skaut-junak-r-26-1939-1940/ - ↑ Státní převrat se pracovníků ve školství prakticky nedotknul. Spíš naopak. Tím, že se nemuseli zodpovídat vládě ve Vídni, jejich vliv ještě zesílil. Mezi ty, co po převratu Seifertovi škodili kde mohli, patřil kupř. ředitel kladenského gymnázia Jaroslav Štastný, který ve snaze vypudit Seiferta ze své školy začal šířit pomluvy o jeho údajné homosexualitě, ministerský úředník Jan Hiller, který se snažil prosadit zákaz, konfiskaci a zničení celého nákladu knihy Přírodou a životem k čistému lidství (což se mu nepodařilo jen díky Vrbenskému a manželům Štychovým), či zemský školní inspektor Josef Pešek, jehož přičiněním byl Seifert o dva roky později umístěn na gymnázium do Berehova u Mukačeva. – Studenovský, 2017 s. 104, 116 a 135
