Baden-Powellův skauting
Základem Baden-Powellova skautingu je hierarchie, ukázněnost a disciplína. Klíčovým aktivním prvkem skautského organizačního modelu je scoutmaster – dospělá osoba, kterou byl v Anglii většinou nějaký učitel, či kněz, který obvykle vytvořil skautský oddíl s posvěcením své nadřízené instituce, ze svěřených osob[1]. Jeho úkolem bylo zaujmout jejich pozornost a zavázat slibem k poslušnosti a slepému plnění rozkazů, jako u vojska. Řadoví skauti o své činnosti nerozhodovali. Rozhodoval vůdce (scoutmaster). Role byla řadových skautů byla čistě pasivní. Vedoucí družin, tzv. patrol leader, byl obvykle jen jeho prodloužená ruka. Záleželo tedy na vůdci, do jaké míry byl schopen mládež zaujmout a nabídnout jí zajímavou činnost.
I woodcrafterské skupiny měly své dospělé vůdce (guide), ovšem ty si vybíral náčelník zvolený z vlastních řad. Je vcelku pochopitelné že si za svého rádce vybral buď někoho z rodičů nebo někoho dospělých co je k založení kmene vybídli. Ovšem role woodcrafterského vůdce byla diametrálně odlišná. Oproti skautingu mnohem víc pasivnější, neboť o činnosti kmene si měli při sněmech rozhodovat sami woodcrafteři. Dospělý měl pouze roli rádce, který měl dohlížet na dodržování pravidel a korigovat rozhodnutí sněmu tak, aby nedošlo k překročení zákona. Samozřejmě, že i on mohl přijít s vlastním návrhem co by mohli dělat, ale rozhodoval sněm, kde měl hlasovací právo každý člen. Pro Setonův woodcraft je tedy klíčová aktivní mládež, která vyvíjí vlastní iniciativu[2].
- ↑ V tom tkví i tajemství úspěchu skautské organizace – aktivní vůdce zůstává, a mládež přichází a odchází, oddíl existuje. Systém je založen na neustálém koloběhu nováčků.
- ↑ Problém je, že do skupiny mládeže, která si založila woodcrafterský kmen je velice těžké proniknout, pokud není cíleně otevřená vůči nově příchozím. A s odchodem aktivních členů woodcrafterský kmen obvykle zaniká.
