Jean-Jacques Rousseau

Jean Jacques Rosseau (⁕ 28. června 1712, Ženeva – † 2. července 1778, Ermenonville, Francie)

Dalším, kdo na poli výchovy dětí a mládeže přišel se svou troškou do mlýna, byl ženevan Jean Jacques Rousseau (1712-1778). Jeho román "Emil, čili o výchově" byl polnicí, jejíž hlas zazněl silným revolučním zvukem do doby, ve které žil. Jeho heslo "Vše podle přírody" bylo něco hrozného pro ušněrovanou a upjatou společnost jeho současníků. Hlásá návrat k přírodě, města jsou podle něho propastí lidskosti. Rousseau již tehdejší dobu označoval za zkaženou civilizací! Co by řekl dnešní době mobilních telefonů, letadel, bezdrátového spojení, informačních dálnic! Byl revolucionářem, co se společenské výchovy týče. Děti tehdejší lepší společnosti se totiž učili menuetu, poklonkování, papouškování několika přeškrobených frází. Rousseau byl za své pokrokové myšlenky pronásledován a musel se ukrývat. Přesto všechno volá: "Cvičte vytrvale tělo dítka, učiňte chlapce silným a zdravým, abyste ho učinili rozumným. Ať pracuje, běhá, křičí, ať je stále v pohybu“.

Rousseaův názor, že dítě je třeba vychovávat lidsky, radostně a v souladu s přírodou se stal základem filantropismu (lidumilství) ve výchově. Je ironií, že přestože psal o ideální výchově k přirozenosti a nezkaženosti, svých pět dětí umístil ihned po narození do sirotčinců, v jejichž hrůzných podmínkách většina dětí tehdejší doby umírala. Dodnes tak zůstává rozporuplnou postavou světové literatury i pedagogiky.