Pokračování textu ze strany 109
- - posílit vlastní duchovní i fyzické zdraví pro službu lidu a umocnit v sobě pocit odpovědnosti vůči celku prostřednictvím táborového života a těsného sepětí s přírodou; používat k tomu cíli tvůrčí síly ducha a rukou a být čestný při jednání s jinými lidmi,
- - seznámit se se světovými dějinami a pokrokem lidstva v jednotlivých údobích jeho rozvoje, což přispěje k poznání a k úctě k Velikému Duchu, jenž je činný ve všech věcech, jež mají dosáhnout dokonalosti,
- - být přesvědčen, že blahobyt lidského společenství lze dosáhnout jen, budou-li výrobní prostředky náležet celému společenství a jestliže všechny věci, potřebné pro dobro lidstva, budou vyráběny společným úsilím pro společné účely, jestliže přestane výroba všech věcí, které přímo či nepřímo ničí lidský život, jestliže člověk bude pracovat místo soukromého prospěchu ve prospěch obecný, aby se zvětšilo štěstí lidstva, a jestliže se národy přestanou zanášet myšlenkami rasové nenávisti a spoji se ve společném přátelství.“
V programových intencích W.F. byla od počátku hnutí zakotvena zásada spolupráce se zahraničními organizacemi dětí a mládeže, které měly a mají shodné nebo příbuzné ideové snahy jako W.F. L. A. Paul byl vyslán v roce 1926 britskou kooperativou k účasti na letní škole mezinárodního kooperativního svazu ve Vídni. Tam se seznámil s mladým učitelem Antonem Tesarkem, zakladatelem a vůdcem organizace [[RF|Rote Falken (Rudí sokolové), socialistického skautského hnutí, oficiálně podporovaného sociálně demokratickými stranami v Rakousku a Německu, kde se hnutí úspěšně rozvíjelo. L. A. Paul navázal s Rote Falken úzkou spolupráci, jejímž výsledkem byla mimo jiné výměna táborníků, konání společných setkání a jiné významné akce ve prospěch demokracie a světového míru. Úzký styk W.F. s Rote Falken pokračoval i po nacistické okupaci Rakouska a po druhé světové válce zejména díky synovi Antona Tesarka, Dr. Tillovi Tesarkovi, který navštěvoval tábory a akce W.F. v Anglii. Spolupráce W.F. se zahraničím se osvědčila také ve stycích s německou mládežnickou organizací Wandervogel a s jinými svazy mládeže v Německu. Vedení W.F. však správně rozeznalo, že v německém mládežnickém hnutí začíná se místo zaujetí přírodou klást důraz na představy o německém nadčlověku a mystické rasové ideje, a sám L. A. Paul uveřejnil v časopise The Adelphi článek, varující před negativním vývojem ideové situaci v německém mládežnickém hnutí, kde nabývaly vrchu protižidovské a reakční tendence, jež nakonec uvrhly německou mládež do drápů nacistického režimu.
Těsně před vypuknutím druhé světové války zúčastnilo se na 800 děti – členů W.F. mezinárodního letního tábora mládeže v hornické obci Wandre u belgického Lutychu. Tábor pořádala organizace Rote Falken a mezi 3000 účastníky z Francie, Belgie, Německa, Švýcarska, Nizozemí, Polska a skandinávských států bylo též 200 dětí z rodin uprchlíků ze Sudet v roce 1938. V táboře byli též mladí z Tuniska a z demokratického Španělska. Vedoucím tábora byl bývalý poslanec Reichstagu (německého parlamentu) Kurt Löwenstein, který byl tehdy předsedou dětské socialistické internacionály. (Organizace, či spíše hnutí International Falcon Movement existuje dodnes a členové W.F. se pravidelně zúčastňují jeho mezinárodních táborů. V roce 1994 to byl například tábor u Reinwarzhofenu v Německu).
Nacistický režim v Německu nejen rozpustil hnutí Rote Falken, ..text pokračuje