Perspektivy woodcrafterského hnutí na pozadí všestranného rozvoje člověka XXI. století
František Kožíšek, Ladislav Rusek, Errol Bredin
Nejen sami woodcrafteři, ale i mnozí lidé, sledující woodcraft se sympatiemi "zvenčí“ - ať už z obav nebo ze zvědavosti - si. kladou otázku po jeho budoucnosti. Přežije rok 2000?
Vždyť například když britský historik Brian Morris před čtvrtstoletím tvrdil¹⁾, že woodcraft byl od svého počátku anachronismem, a zase jiní proletáři prorokovali woodcraftu jako buržoaznímu přežitku brzký konec. Vždyť země, ve kterých jej dnes lze nalézt, byste spočítali na prstech jedné ruky a woodcrafteři by mohli být pomalu zaneseni do Červené knihy ohrožených lidských druhů, kdyby existovala. A přece žije a to nejen v základech všech světových organizací, majících ve svém programu táboření a pobyt v přírodě.
Ano, je tu do budoucna jedno vážné "ale“, které může být pro woodcraft osudné. Přežije vůbec. lidstvo, které by mohlo woodcraft "provozovat“, jako takové - přežije pád z úspěšně podřezávané větve? A pokud ano, přežije vůbec příroda, ve které by bylo možné woodcraft "provozovat"? Nebude jí tak málo, že bude jen pro pár bohatých vyvolených a ti ostatní budou muset v totální industriální společnosti vzít zavděk "machinecraftem", jak o něm snili isawané již v roce 1930? Bez člověka a přírody by byl woodcraft poněkud zbytečný... Neopouštějme naději, že tomu tak nebude; ono "ale" je tu však stále nad námi jako varovný Damoklův meč.
Otázku po přežití lze pak odpovědět jednoznačně kladně. I kdyby byl woodcraft anachronismem, vždy se najde několik jedinců, ochotných se věnovat kdejaké výstřednosti. Ale woodcraft má větší ambice než přežívat v "klubu sběratelů kuriozit“. Proto ta správná otázka vlastně zní: v jaké podobě bude přežívat, kam se bude ubírat, koho bude oslovovat a co může lidstvu přinést? Odpovědi budou různé, podle toho, co si lidé pod woodcraftem představují a co od něho očekávají. Podle toho bude, v různých rovinách, také přežívat.
Může být nadále neškodnou kratochvílí, příjemným vyplněním volného času městského člověka.
Může být účinným prostředkem boje proti postupujícímu konzumnímu životnímu stylu společnosti tím, že umí poskytnout "zábavu“, která nemusí být koupena za peníze.
Může být výchovnou pomůckou, která vede mládež k samostatnosti a odpovědnosti, která rozvíjí její tvořivé schopnosti a otužuje a posiluje tělo.
Netradiční formulací mravního zákona může oslovit a pomáhat budovat charakter těm lidem, které zavedené výchovné instituce (rodina, škola, církev) oslovit nedokáží.
Podobně - i když sám není duchovní cestou - může na ní pomoci uvést upřímně hledajícího člověka, který přítomnost Boží cítí nebo zatím jen tuší nejsilněji v přírodě. ..text pokračuje
