Pokračování textu ze strany 26
… vedla lidi k myšlence o Velkém Tajemství nade vším, a to byl počátek náboženství.
Ve smyslu této historie shromažďujeme vždycky své mladé lidi v kruhu kolem ohně a jakmile jest obřadně rozžat, ihned zachováváme důstojnost, posvátné chování, primitivní prostotu, která byla společná lidem v oněch dávných časech sedání kolem ohně.
Oheň tedy jest středem Zálesáctví. I když jsme v místnosti a ústřední oheň jest nemožný, máme aspoň symbol jeho, světlo, jež znamená ochranu. Pak, uznávajíce sílu malebnosti, význam symbolu, provádíme kresbu pískem dle kmene Navajo, abychom vyjádřili myšlenku Zálesáctví.
Takto: Ústřední oheň jest a byl vždy symbolem Velkého Ducha, ať se s ním shledáváme v oltářním ohni patriarchů, vestálských ohních Řecka a Říma, hořícím keři Mojžíšově, svatém ohni Peršanů, nebo oltářních svících našich dnů.
Od něho vycházejí čtyři směry lidského vývoje, duch, tělo, mysl a služba, z nichž každý vede k jedné lampičce neb malému světélku. Tyto lampy jsou síla, krása, pravda, láska. Avšak pruhem, jenž je spojuje s velkým ohněm, čtou se: duch síly, tělo krásy, mysl pravdy, služba lásky, a z každé z nich vycházejí tři paprsky, které čteny za sebou, dávají dvanáctero zákonů Zálesáctví v jejich stručném vyjádření:
Síla: Buď odvážný, mlčelivý a poslouchej.
Krása: Buď čistý, silný, ochraňuj přirozený život vždy.
Pravda: Mluv pravdu, buď zbožný, jednej poctivě, když se o něco snažíš. ..text pokračuje
