… slova: »Vím, že zvítězím, poněvadž věřím v sílu lidské imaginace.«
Zdůrazňoval jsem cenu Setonova skautingu v průkopnické práci chudičké a skromné organisace Psohlavců. Napsal jsem a v »Dědictví Komenského« vydal knihu »Přírodou a životem k čistému lidství«, k níž dal mi podnět Seton svými zálesáckými spisy. Jsem rád, že kniha byla od tolika dobrých lidí našich a vychovatelů mládeže i národa pochopena i oceněna. Zběsile se do mne pustil a práci mou zhanobil t. zv. Svaz Skautů. Jejich stanovisko nebylo kritické, ale plné nenávisti. Je. smutné, že takové zjevy se vyskytnou v řadách skautských. A ještě smutnější je, že veřejnost, ba i mládež sama nechává se tak klamati.
Přítomná kniha, třebas není z mého péra a věrně překládá řadu článků amerických, jistě mnohému otevře oči. Uvidí, že jsem nekritisoval nespravedlivě, že ten, kdo skauting na celém světě nejlépe zná i ovládá, Seton sám, nesoudí jinak. Dosud o tomto geniovi mládež u nás málo ví, ačkoliv jemu musí býti vděčna za všechno ono štěstí, které dala jí doba, že může býti účastna onoho blaha býti skautem. Ale kdo Setona jednou pozná, musí jej milovat.
Přál bych si, aby Seton stal se miláčkem českých hochů i děvčat a aby pochopili junáctví tak, jak on je hlásá – jako život v přírodě, studium přírody, hledání krásy, sílu individua – zkrátka zálesáctví.
Zpověď Setonovu »Duch lesů« přeložil jsem na přímou výzvu autorovu. Psal: to musíte čísti, ..text pokračuje
