Hudba v životě Indiánů.[1]
Hudba obklopovala individuelní a společenský život Indiánů jako ovzduší nezbytné k dýchání. Nebylo jediné důležitější osobní příhody, aby při ní nehrála nějakou roli, jediného náboženského úkonu, kde by nebyla základním výrazem náboženského cítění. Písně kmene jdou ruku v ruce se životem jeho lidu.
Toto všeobecné používání hudby vyplývalo z víry, že ona prostředkuje spojení mezi člověkem a neviditelnem. Neviditelný hlas může doletěti k neviditelné moci, jež proniká všecku přírodu, oduševňujíc všecky přírodní formy. A protože životní úspěch závisel na pomoci této tajemné sily, Indián při každém vzývání, při každém podniku a při každém obřadu se obracel písní k této síle o pomoc.
Když se muž vydal na lov, aby opatřil pro svou rodinu potravu a oděv, zpíval určité písně, aby si zajistil pomoc neviditelné síly při lovu. A podobně, když čelil nebezpečí a smrti, zpíval, aby mu byla dána síla čeliti neohroženě svému osudu. Při sbírání léčivých rostlin a přikládání jich, píseň přinášela potřebný úspěch. Když sázel, zpíval, aby sémě rostlo a přinášelo plody. Při svých hrách a radostech, když se ženil i když truchlil, písně zvyšovaly jeho radost a přinášely mu útěchu ve strádání. A tak Indián zpíval při každé příležitosti od kolébky až ke hrobu.
