Tato stránka byla zkontrolována
Pokračování textu ze strany 77
usmíval, poslouchaje je. »Ano, docela správně,« říkal, »je to milostná píseň.«
Starý muž s milostnou písní dosáhl velmi vysokého stáří, až mohl pouze za nejteplejších jiter pomalu vylézti na vrchol skály, a osaměv s větry a ptáky, vítal nový den svou písní, jež prozrazovala zároveň jeho tajemství — tajemství lásky, klenoucí se jako zářící duha nad celým jeho životem. Konečně nadešel čas, kdy jeho hlas nebyl více slýchán.
Něžný spád této písně, prodchnutý lidskou nadějí a lidským cítěním, trvá dosud, a do- dnes budí ohlasy, jež zaznívají přes přehrady času a rasových rozdílů.