Pokračování textu ze strany 87
jen občas obzíraje ostatní obzor. Když po druhé se zahleděl ke skupině stromů, spatřil
tam stín, jehož byl dříve neviděl. Pohyboval se; nečekaje, až uvidí více, utíkal tiše jako šíp, aby vzbudil vůdce a oznámil mu, že spatřil nepřítele, jenž se krade ke spícím válečníkům.
Vůdce, starý, zkušený muž, neodpověděl, ale rychle a tiše vstal, a vzav do ruky luk, pobídl hlídku, aby jej vedla na podezřelé místo.
Rychlými, tichými kroky dospěli na místo, kde mladý muž stál, když spatřil pohybující se stín. Náčelník se pozorně díval naznačeným směrem, přiložil ucho k zemi a naslouchal pak vstal a opět se díval.
Lehký pruh světla na východě věštil blížící se den, když náčelník kráčel obezřele ke skupině stromů, následován mladým válečníkem, jehož srdce bušilo velkou nadějí, že konečně nadešel čas, kdy bude moci ukázati svoji udatnost a získati válečných poct. Nad zemí se snášelo šedavé šero, když dospěli na podezřelé místo. Mladý muž hledal mezi kmeny stromů skrytého nepřítele, avšak náčelník se zastavil a oslovil mladíka: »Zde jsi tedy spatřil nepřítele?« »Ano.« »Podívej se na zem a pověz mi, co vidíš.« ..text pokračuje