E. T. SETON: VLASTNICKÉ HŮLKY
Asi před dvaceti lety jsem byl návštěvou u svých přátel Havraních Indiánů (Crow) v Montaně. Byli právě shromážděni k velké Slavnosti Tance. Káry, povozy, spřežení přijížděly každou hodinou a náčelník tábora rozděloval tábořiště postupně těm, kteří přijížděli.
Jejich potřeby byly rozloženy na přidělených místech. Pak muži odtáhli pryč se svými vozy pro palivové dřevo a zeny přivážely vodu. Myslil jsem, že četné domácí předměty jsou zanedbány, opuštěny a vydány případné krádeži.
V oněch dnech pozval jsem Toma La Forge, který byl ženat s Indiánkou a stal se nyní členem kmene Crow. Dříve býval často mým tlumočníkem. Otázal jsem se ho: „Nezdá se, že se ti Indiáni příliš obávají o své nehlídané věci…“
„Ne“, odpověděl, „vidíte, jsou dokonale poctiví a mimo to u každé hromady věcí jest vlastnická hůlka.“ Zavedl mne k jedné z hromad. Vedle ní byl v zemi zastrčen proutek, upravený jako hůlka, překrásně dekorovaný a na hořejším konci se stužkou z kančích štětin.
„Toto jest vlastnická hůlka Běžícího Medvěda. Každý ji zná a respektuje.“
