Pokračování textu ze strany 18
… jako pták, ale na vlásek jej chytíme. Přišli jsme na mnoho chytrých vynálezů, jimiž zvířata, stromy, vítr, voda a oheň stávají se našimi sluhy.
Potom z nás vyjdou domýšlivá slova: „Jak velcí a moudří jsme! Není nikoho nám rovného ve vzduchu, v lese, ani ve vodě!“ Ale slova ta jsou falešná. Naše chlouba je jako chlouba křepelky, jež zpívá na kládě v lese a při tom liščí tlapy má nad sebou. Naše zření jest jako zření krtka, hrabajícího pod zemí. Naše vědomosti jsou jako rosná kapka na trávě. Naše nevědomost jest jako velká voda, kterou žádné oko nezměří.
Náš život jest jako pták přilétající ze tmy, třepetající se kolem krbu v chýši a pak opět odlétající do tmy. Nikdy nemůže nám říci, odkud přichází a kam jde. Ptal jsem se moudrých lidí, a nedovedou odpověděti; naslouchal jsem hlasu stromů a větru a vody, ale nerozumím jejich mluvě; ptal jsem se slunce a měsíce a hvězd, ale ony mlčí.
Ale dnes v tichu, dříve než tma ustoupila světlu, zdálo se mi, že slyším slabý hlásek uvnitř svých prsou, jenž mi praví: „Wo, tazateli, vyskoč jako jelen ze svého doupěte a spěchej sám na horu slunce. Tam nalezneš, co hledáš.“
Půjdu, ale klesnu-li cestou, jděte někdo jiný mou stopou. Dostane-li se mi odpovědi, vrátím se.“
Na nikoho nečekaje, opustil Wo sněm kmene svého a odešel svou cestou k hoře slunce. Po šest dní šel neproniknutelnými lesy, ve dne maje vůdcem slunce, v noci hvězdy. Sedmého dne přišel k velké hoře — hoře slunce, na jejímž vrcholku podle podání kmene slunce každou noc odpočívalo. Po celý den stoupal vzhůru, říkaje si: „Dnes v noci budu ..text pokračuje
