Pokračování textu ze strany 20
… jednal podle své vůle; pak se vrátí ke mně lepší neb horší tvým přičiněním. Nalezl jsi mne, poněvadž srdce tvé jest čisté a tvé hledání mne neúnavné. Ode dneška budu mluviti k tobě a těm, kteří přijdou po tobě, hledajíce mne tisíci různými hlasy a v tisíci různých podobách. Budu mluviti hlasem lesa a potoků a toho, co miluješ. Zjevím se ti v slunci ve dne a ve hvězdách v noci. Až tvůj a můj lid bude v tísni a bude si přáti znáti vůli Velkého Ducha, pak duch můj oplodní ducha tvého a slova, jež promluvíš, budou mými slovy.“
A Wo se probudil, dívaje se na východ a vycházející slunce. Tělo jeho bylo zahřáto jeho paprsky. Velká blaženost naplnila jeho duši. Hledal a nalezl a modlitba mu vytryskla z duše jako píseň ptáčku:
„Ó Velký Duchu, otče mého ducha, slunce jest Tvým poslem a Ty jsi jasnější než slunce. Zažeň temnotu přede mnou. Buď světlem ducha mého!“
Když Wo sešel s hory a ubíral se domů k svému lidu, tvář jeho zářila a jas ten zdálo se, že ho neopouští, takže lidé ho nazvali Zářící Tváří.
Když Wo se vrátil k svému kmeni, všichni, kdož zřeli jeho tvář, poznali, že nalezl odpověď a shromáždili se znovu kolem táborového ohně, aby jej vyslechli. Když Wo povstal, vzpomněl si, že Velký Duch mu neuložil žádného poselství a zůstal chvíli němý. Když se díval do zvědavých tváří, plných touhy a otázek, duch jeho probudil se v něm a mluvil:
„Šel jsem, hledal jsem, nalezl Velkého Ducha, jenž sídlí v zemi jako duchové vaši dlí ve vašich tělech. Z něho duch vychází. Jsme jeho dětmi, Stará se o nás více než matka o dítě u prsu nebo otec o syna, jenž je jeho pýchou. Láska jeho jest jako vzduch, jejž dýcháme; jest kolem nás; jest v nás.
