Pokračování textu ze strany 34
… vlci a honíme společně, musíme se od nich učiti. Každá smečka má svou hlavu, které ostatní poslouchají. Když husy letí na jih, jeden velký pták, jenž jest nejmoudřejší, vede vždy hejno. Učme se od zvířat a ptáků. Kdo bude naším náčelníkem?“
Dívali se na Anga a jeden řekl: „Nechť Ang jest naším náčelníkem.“ Ale Ang potřásl hlavou: „Říkal jsem Vám po mnoho let, jaká je vůle Odinova. Budu tak činiti dále, když ji vidím v ohni nebo slyším v šepotu srdce, ale oči mé nevidí, jak viděly, nohy mé nejsou již rychlé k lovu a ruce mé tak silné, aby zápasily. Hlavou vlčí smečky jest nejsilnější a nejchytřejší, nikoli nejstarší. Hlas v mém nitru mi šeptá, že není teď okamžik k volbě náčelníka. Musí nejprve míti zásluhy.“
Lidé se podívali jeden na druhého a uznali, že slova Angova jsou moudrá. Nebylo jednoho, za kterým by šli všichni bez otázky. Čas volby dosud nepřišel. Přišel, když — ale to je látka pro jiné vypravování.
Pak Om a Sut a chlapci, kteří s nimi šli, byli uvedení do kruhu mužů a vypravovali, jak chytili bisony. Sut povídal a oči jeho zářily jako hvězdy a hlas jeho bublal jako potůček. Když mluvil, Wang kroutil hlavou co chvíli, jakoby říkal: „Vizte! Jaký otec, takový syn!“ Dívky naslouchaly zvědavě Sutovi, ale jedna ze starších se dívala na Oma, jenž seděl trochu vzadu, kde světlo tak nesvítilo mu do tváře.
Od té doby lidé počali podnikati různé věci společně, což nikdy dříve nečinili. Honili společně a rybařili společně. Skupiny příbuzných a spřátelených rodin žily blízko sebe, jako Ang a Wang kdysi. A měli ..text pokračuje
