BÍLÉ LÝTKO, NÁČELNÍK KMENE ČERNÝCH NOH.
Po šedesát let, jako chlapec, jinoch a hrdý bojovník, potuloval se prerií, volný jako jiní divocí tvorové, kteří probíhali po ní, a šťastný svou svobodou.
Byl teprve malým hochem, když bílý muž prvně vkročil do území toho, za obchodem, ale byl dosti stár, aby mohl býti přítomen a těšil se dost velké vážnosti v kmeni, aby podepsal smlouvu guvernéra Stevense s prerijními lidmi r. 1855, připojuje svou značku jako otec — na tento papír. Tehdy příchod bílého muže pro něho a pro jeho lid málo znamenal. Zařídil jim trh jejich šatů a kožešin, za něž dostávali výměnou pušky a náboje, což je učinilo více než jindy hroznějšími jejich nepřátelům. Celá široká prerie dosud byla jejich, aby na ní lovili a tábořili. Jejich obydlí byla rozestavena podél řek od Jelení Řeky na sever až k Losí Řece na jihu a jejich výpravy sahaly až k území Mexikánů.
Více než před dvaceti lety událo se největší neštěstí, jež kdy kmen stihlo. Bisoni zmizeli a nikdy se nevrátili. Od té doby byli odvislí na potravě, kterou jim dodával bílý muž a aby obdrželi tuto potravu, museli zůstati na jednom místě, býti uvězněni na tento malý koutek země, své reservace.
Dávno před tím stal se náčelníkem kmene — otcem svého lidu. Vždycky blaho jejich kladl před své vlastní, myslel především na ně a na sebe naposled. Neboť to bylo povinností náčelníkovou, starati se o ..text pokračuje