Pokračování textu ze strany 77
… blaho svého lidu; pečovati o vdovy a sirotky; smiřovati ty, kteří se nesrovnávají; celé své srdce a celou svou mysl věnovati práci, jak pomoci lidu, aby byl šťasten. A poněvadž tolik to záviselo na jeho příkladu a jeho návodu, musel býti mužem. jenž jest udatný v boji, velkomyslný v jednání, svobodomyslný povahou, rozvážný a dobrého úsudku. Takoví lidé se svému dílu odevzdávají se srdcem a duší, a usilují o blaho těch, které mají na starosti, s vážností a oddaností, jíž snad není rovno u žádných jiných vládců lidstva.
A tato oddanost svým druhům nebyla bez vlivu na toho člověka samotného; po čase duch dobré vůle, který jej oživoval, začal zářiti z jeho tváře, takže posléze, jak zestárl, takový náčelník dostal výraz blahovůle a laskavosti, jaký někdy vidíme na tváři starých služebníků Božích, jejichž život byl dlouhou láskyplnou obětí sebe Tvůrci a svým krajanům. A byla-li tvář blahovolná a laskavá, neméně sladký a vznešený byl duch, jenž sídlil v tomto muži. Prostý, čestný, velkomyslný, něžný a přece zároveň při příležitosti veselý a žertovný. Takoví lidé u těch, kdo je jednou viděli, vzbudili všeobecnou úctu a obdiv. Nepodobali se konvenčnímu názoru o Indiánech ničím než barvou své kůže. Byli opravdovými přáteli, roztomilými společníky, moudrými rádci — lidmi, jejichž chování k svým krajanům bychom mohli napodobiti velmi prospěšně. Obyčejně Indiánům nepřisuzujeme ducha altruismu, avšak u těchto náčelníků starých časů se s ním shledáváme.
Takovým náčelníkem byl Bílé Lýtko, dlouholetý náčelník Černých Noh. Svým časem byl slavným bojovníkem a v bitvě, která se strhla r. 1867, když velký ..text pokračuje
