ZÁHUBA NANNI-CHADDU.
(Ze zprávy kapitána J. G. Bourkeho v jeho knize „On the Border with Crook“ 1892.)
Z téhož starého důvodu, jako vždycky před tím, Apačové arizonští bojovali s bělochy, avšak úspěšně.
Vláda posléze poslala proti nim čerstvé oddíly pod velením generála George Crooka, o kterém se vyslovil generál W. T. Sherman, že to byl největší válečník s Indiány a nejlepší jich správce, jakého kdy Spojené státy měly. Ale více než to, byl to muž uctívaný, obdivovaný a milovaný každým, kdo ho znal — přítel, nepřítel. Každý věděl, že rozhodnutí se přiblížilo, když Crook převzal velení.
V historiích toho druhu jako je tato, shledáváme, že velký generál se trápil dvěma vzájemně si odporujícími myšlenkami — předně: „moje povinnost vojáka vlasti“, a za druhé: „tito Indiáni jsou v právu“. Vlastními svými slovy řekl, že „Indián zachovává úctu k jeho právům jen potud, pokud cítí teror jeho pušky.“
S příznačnou chladnokrevností, energií a vytrvalostí začal tažení, když přišla zima, zatím co jeho předchůdci se uchýlili do pohodlných přístřeší.
Představiti si, že hory byly plny Apačů, kteří se spouštěli dolů v neočekávaných chvílích, šíříce oheň, krveprolití a hroznou zkázu — byla jedna věc a celkem jednoduchá, ale vyhledati je a zahnati bylo něco docela jiného.
Bílí vojáci pod Crookem byli by bývali úplně bezmocni, třeba jich byl mnohem větší počet, třeba měli nádhernou výzbroj, hojnost potravy a střeliva, ..text pokračuje
