Pokračování textu ze strany 83
… nebýti té skutečnosti, že Apačové sami byli rozštěpeni a že bílí vojáci měli s sebou velkou družinu rudých odrodilců, kteří prováděli skauting, stopování a nesnadnější práci sledovámí a vyhledání nepřítele, jakož i ochránění bílých jejich spojenců před překvapením.
Pozdě v prosinci major Brown se třemi pluky z Pátého Jízdectva, asi čtyřiceti apačskými skauty, a kromě toho se stem lidí národu Pima poď jejich náčelníkem Esguinosguizuem čili Boconem, vyrazili proti kmeni náčelníka Chuntze, kmeni, jenž terorisoval ony osadníky, kteří se usídlili v domovině Apačů, údolí řek Gila a Salt River. Vedl je Nantahey, odrodilý Apač tohoto území, jenž vyrazil v plné výzbroji a rozhodl se zabíti nebo chytiti každého Apače, s nímž se potká.
Vedeni těmito renegáty, vojáci zticha vylezli hrozným kaňonem konečně na místo, odkud se dobře vidělo do velké mělké jeskyně. přirozené rozsedliny, v níž byla skryta dosti velká družina Apačských Indiánů, mužů, žen i dětí, sotva čtyřicet metrů daleko a docela netušících, že nepřítel jest tak blízko.
Muži zpívali a tančili náboženský obřad; ženy připravovaly oběd. Bílí vojáci měli dosti času, aby se rozestavili a každý si vybral svou oběť.
Kdyby Apačové nebyli bývali zaujati svým vlastním zpěvem, jistě by byli slyšeli tichý šepot: „Hotovo! Miř! Pal!“, ale bylo by bývalo příliš pozdě; smrt byla rozhodnuta a hodina jejich přišla.
Hrozný rachot, který odrážel se od vrchu k vrchu, od skály ke skále, byl hromadný výstřel Rosseho a jeho druhů, kteří poslali šest duší k poslední jejich správě a rozezvučeli umíráček ubohé družině.
