CHEYENNŮ POSLEDNÍ BOJ ČILI KONEC TLUPY TUPÉHO NOŽE.
Po bojích Custerových[1] americká armáda s úspěchem zajímala Indiány, kteří nemohli nebo nechtěli uniknouti do Kanady, jediné spravedlivé země, jež byla blízko, a mezi těmito byli též Cheyennové Tupého Nože. Poddali se na slib, že s nimi bude slušně jednáno.
Ale jakmile byli v moci americké vlády (president R. B. Hayes), museli odtáhnouti šest set mil na jih do indiánského teritoria, kde byli zatlačeni v kraj tak nezdravý, že bylo zřejmě otázkou tří neb čtyř let, že všichni zemrou. Také trpěli hladem, poněvadž slibované dodávky nebyly dodávány. Skoro polovička onemocněla zimnicí a malarií, poněvadž léky jim byly odepřeny. Dvě stě pětatřicet bojovníků zmenšilo se na šedesátdevět. Vyhubení kmene bylo spečetěno. Prosili o pomoc; žádali jen, aby mohli jíti domů do své vlasti, ale jako obyčejně, nikdo si nevšímal jejich úpěnlivých proseb.
Nemohli žíti, kde byli. Americká vláda vždy nejraději je zabíjela, i rozhodli se, že bude nejlépe zemříti doma — voliti raději náhodu kulky než jistotu zimnice.
Dvacátého září 1878 Tupý Nůž, jejich hlavní náčelník, shromáždil tedy své koně, složil tábor, spálil poslední mosty a s bojovníky, ženami a dětmi, vyrazil domů, na vzdor vojákům zvrhlé vlády.
- ↑ Custer, George Aronstrong (1839—76), byl generálem dobrovolníků v občanské válce, bojoval několikráte proti Indiánům, ale konečně byl se svými lidmi zavražděn Dakoty.
