Pokračování textu ze strany 17
… vran a mnoha jiných. Naše pýcha nad přírodním bohatstvím okolí Waldenu značně stoupla.
V letech 1927–1928 učil jsem v Jičíně. M. Seifert se dostal zpět do Čech — do Příbrami. S předsedou odborové organizace Moravských učitelů J. Krejčíkem jsme uspořádali prázdninový tábor na Waldenu. Všichni jako stoupenci soudobého úsilí o tzv. činnou školu, našli ve woodcraftu mnoho nových podnětů. M. Seifert začal vydávat hektografický list “Hlasatel”. Technickou stránku tisku a distribuci svěřil mně.
O prázdninách a volných týdnech brával mne s sebou na návštěvy významných přátel (Gammy v Orlických horách, Krcha v Domě dětství aj.), kulturních a vědeckých pracovníků a tak mi bylo umožněno poznat úctyhodnou základnu jeho výchovných a filosofických zájmů. Poznal jsem i jeho bolesti, ústrky a šikanování, jichž bylo více než dost, které ho však nikdy nedokázaly odvést od práce pro nové metody výchovy, studia novodobých filosofů a četné různé odborné literatury. Perfektní znalost několika cizích jazyků dovolovala mu nejen číst cizí literaturu v originálech, ale překládat ji i do češtiny. Ponejvíce překládal z angličtiny a holandštiny.
Ve vzpomínce zůstává mi obraz M. Seiferta jako jemnocitného člověka (nikdy nevyslovil žádnou hrubost, nadávku či banalitu), Vždy šel vytrvale a neodbytně za vytčeným cílem s vírou až donkichotskou, pracovitý, pečlivý stylizátor myšlenek, tichý, skromný, stále přemýšlivý se zájmy jen lidsky ušlechtilými, vždy vážný. Jeho lidská ušlechtilost, vědění a snahy imponovaly, postrádal však další vlastnosti jako větší tělesnou obratnost, ruční dovednost, smysl pro veselí a tak trochu smysl i pro klukovskou rozpustilost.
Dnes musíme hodnotit jeho životní dílo i jako nedoceněný přínos nových metod a cílů výchovy ušlechtilého, harmonicky rozvinutého člověka, dítěte přírody a vesmíru.
