Miloš Seifert - dnešní a živý
Je znakem velkých duchů, že vytváří dílo, které předstihuje svou dobu. Bývá sice často v době svého vzniku nepochopeno, ale svého autora přežívá a žije druhým životem i po jeho odchodu. Platí to i o díle Miloše Seiferta.
Jeho dílo je dílem výchovným. Provází život člověka po celý životní oblouk a Vytváří jeden z předpokladů harmonického prožití všech životních etap — od časného dětství až po Vysoké stáří. Výchozí principy i ideály zůstávají platné – po jistém oproštění od dobových prvků – pro naše děti i vnuky. V obecné poloze usiloval Seifert o obrození člověka přírodou a o zdokonalení všestranné výchovy. Jako jeden z prvních u nás pochopil negativní důsledky velkoměstské civilizace a hledal nápravu věcí lidských v přírodě. Ve shodě se Setonem soudil, že “polovina našich nemocí je v našich myslích a polovina v našich domech.”
Seifertův výchovný systém bychom mohli shrnout do tří principů: život v přírodě — život v kmeni – výchova od 3 do 99 let, což chápu jako výchovu, která doprovází člověka po celý život.
1, Pro život v přírodě_nacházel Seifert své vzory v Thoreauovi a hlavně v Setonovi. Proti civilizaci evropsko-americké, která neustále usiluje o podmanění přírody, formuloval východisko opačné — člověk jako dítě, bratr a spolupracovník přírody. Tedy nikoli boj s přírodou, ale soulad, který se opírá o její poznání a o prožití její krásy a hodnoty. V poznání tajů přírody a v předávání těchto poznatků dětem patřil k nepřekonaným mistrům a jestliže se dnes hledají učebnice ekologie, pak se málokdy vidí, že jejich základy byly u nás již s předstihem formulovány Seifertem, byť i v jiných termínech.
Pobyt v přírodě však není samoúčelný. Návrat do přírody je zároveň návratem k původní lidské přirozenosti ..text pokračuje
