Charles Alexander Eastman - Ohiyesa (1858-1939), indián z kmene Santee – Sioux, reformátor, spisovatel a lékař. Po vystudování lékařství pracoval jako lékař pro Úřad pro indiánské záležitosti v rezervaci Pine Ridge. Po masakru u Wounded Knee pečoval o raněné indiány. Založil si privátní praxi. V letech 1894 – 1898 inicioval založení 32 skupin indiánů v rámci organizace YMCA a organizoval tábory mládeže a školení vůdců. V roce 1902 vydal knihu Indiánovo chlapectví, první ze série jedenácti knih, pojednávajících o odkazu indiánské kultury. Tituly dodnes vycházejí. Byly přeloženy do mnoha jazyků. Když Seton zakládal Woodcrafterské indiány, konzultoval s Ohiyesou mnohé organizační detaily i program hnutí. Stejně tak se na něj obraceli o radu i Daniel Carter Beard a Luther Gulick při zakládání svých organizací. Eastman – Ohiyesa a jeho dcera Irene se velmi aktivně podíleli na organizování letních táborů Dívek táborového ohně (Camp Fire Girls), které vedla Charlotte Gulicková. V Setonovi našel dalšího citlivého příznivce, který mu mohl pomoci vyjádřit názory, které prosazoval s úmyslem chránit svůj národ. Byl to Eastman, kdo pomohl zorganizovat Setonovu návštěvu v Pine Ridge v červenci 1901. Angažoval se v politice a v oblasti boje za práva indiánů. V roce 1911 reprezentoval americké indiány na Všerasovém kongresu v Londýně. Byl přizván, aby se stal členem Výboru jednoho sta – komise, která doporučila důkladně prověřit kvalitu života rezervačních indiánů. Výsledkem byla průlomová Merriamova zpráva, která zásadním způsobem posloužila Rooseveltově administrativě při formulování Nového údělu pro indiány. (New Deal for the Indian)
Emily Pauline Johnsonová - Tekahionwake (1861-1913) byla kanadská básnířka, spisovatelka a jevištní umělkyně, velmi populární na konci 19. století. Její otec byl náčelníkem Mohawků, matka byla rodilá Angličanka. Rodina žila v Rezervaci šesti národů poblíž Brantfordu v Ohiu, v domě, který otec postavil v roce 1856. Pauline se díky smíšenému manželství naučila jak jazyk Mohawků, tak angličtinu. Od svého dědečka se naučila vyprávět a předvádět mnoho legend národa Mohawků. Matka ji přivedla ke studiu anglické literatury. Počínaje rokem 1883 publikovala první básnické sbírky. Postupně si získala respekt a stala se uznávanou spisovatelkou. V roce 1892 začala s veřejnou recitací svých básní a dopracovala se takové popularity, že byla zvána na jeviště nejen v Kanadě a v USA, ale také v Anglii. Seton požíval velké podpory Pauline Johnsonové, která na něj – od jejich prvního setkání v roce 1898 – pohlížela jako na medicinového bratra. Často se Setonem konzultovala jeho plány a woodcrafterskou organizaci přirovnávala k Lize Irokézů. Když Pauline v roce 1913 zemřela, Seton byl požádán, aby napsal předmluvu k její posmrtně vydané knize The Shagganappi. Pauline Johnsonová ji zasvětila chlapeckým organizacím v celé Americe. Jak šel čas, Seton mnohokrát napodoboval její styl, když se ve svých přednáškách dostal na téma indiánů.
Mary Hunter Austinová (1868-1934) byla americká spisovatelka, autorka románů, básnířka, autorka divadelních her i literární kritik. Absolvovala studia ve svém domovském státě Illinois, a pak se v roce 1888 odstěhovala s rodinou do údolí San Joaquin v Kalifornii. Prožila nešťastné dětství a od té doby sama sebe vnímala jako součást „nekončícího proudu života“ ve světě přírody. A tudíž k ní vše v přírodě promlouvalo – každý kámen, každá rostlina, každé zvíře. Jako jedna z prvních psala o přírodě a o indiánech Jihozápadu. Její knihy jsou naplněny mysticismem a spiritualitou. Sedmnáct let studovala život indiánů v Mohavské poušti a svoje poznatky shrnula v několika knihách. První Setonovo setkání s Mary Austinovou se odehrálo v Bakersfieldu v říjnu roku 1899. Čtení jeho příběhů jí uprostřed kulturní pustiny přinášelo potěšení. V té době se sama vydala na dráhu spisovatelky a její první povídky a básně se objevily v časopise Land and Sunshine. Poté, co se rozvedla se svým manželem Staffordem Wallacem Austinem, odstěhovala se do New Yorku; často Setonovy navštěvovala a půjčovali si navzájem knihy. Grace přivítala, když byla Mary byla ochotna řečnit na slavnostních obědech a feministických setkáních. Podobně jako Seton byla charismatickým vypravěčem a dosáhla váženosti jako feministka a zastánkyně práv menšin ..text pokračuje
