PRIMITIVNÍ HRNČÍŘTVÍ.
(Dopis.)
V posledním čísle „Vatry" byl uveřejněn hezoučký obrazec hrnčířského kruhu. Takový přístroj má veliké přednosti: je vkusný, laciný, skaut si jej může pořídit sám z věcí jinak odhozených, ale má jednu velikou vadu: že není k potřebě. Kdo by si jej zřídil, bude mít o jeden překážející předmět více a ztratí chuť k práci. Mluvím ze zkušenosti, když jsem začal s hrnčířstvím, chtěl mne překvapit jeden přítel a urobil mi právě tak nepotřebný kruh. Je dobrý pouze k tomu, že při ozdobování nádoby mohu ji otáčet, aniž bych obíhal okolo.
Důležitou povinností skauta je opravit chybu a nesetrvávat v bludu. Čekám to od redakce „Vatry“ a proto přátelským skautům sděluji své zkušenosti, abych jim uspořil zklamání. Mnozí viděli mé výrobky na výstavě „Díla“ a u Topiče a ti uznají, že jsem oprávněn poradit.
Setrvačník kruhu musí být těžký a proto se robí ze silné fošny a má být alespoň 2 metry v průměru. Má-li hrnčíř provádět obstojně svou práci, musí uvádět kruh v pohyb, aniž by se pohybovala horní část těla. To není možné při šlapacím kruhu, nýbrž setrvačník je vodorovný a hrnčíř nad ním sedí tak vysoko, aby pouze špičkou nohy se dotýkal setrvačníku, jehož pohyb zrychluje neb uvolňuje jemnými doteky. Proto má být bos, aby měl cit v noze. Hrnčířství na kruhu je umění. Ne každý se mu naučí a je třeba dlouhého cviku.
Dle mého názoru se však kruh pro skauta nehodí. Na jedné stránce doporučujete kamenné nástroje, na jiné tovární průmysl kruhový, Schvaluji prvé, kdežto druhé je totéž jako skauting v automobilu, Skaut má dělat práce primitivní, aby spíše pochopil vývin lidské kultury a dovedl si jí vážit. Indián nemá hrnčířských kruhů, jež jsou vynálezem kulturních národů asijských a afrických. Jedinými nástroji praobyvatelů amerických jsou ruce, lastura, tykev, kost, dřevo, provaz a smola, přece vyrobili umělecká díla před nimiž žasne svět. Radím Vám, abyste si raději hleděli tohoto primitivního způsobu. Navštívíte-li mne, rád Vám ukáži, co jsem se od Indiánů naučil.
Poznámka redakce. Rádi uveřejňujeme dopis cestovatele našeho. „Hrnčířský kruh" přejali jsme z Hargravea. S názory Fričovými se úplně ztotožňujeme. Pro tábor jistě nebude potřeba kruhu. Měli jsme na mysli skautskou dílnu v městě.
OTÁZKY.
1. V předešlém čísle „Vatry“ bylo odsouzeno používání uřezaných smrkových stromků o Vánocích. Poesii Štědrého večera však jistě budou junáci chtíti zachovat? Jak nalézti náhradu za „vánoční stromek"?
Odpověď. Bratr náš J. U. z Mostu by Vám nejlépe pověděl, jak u nich mají hezký štědrý večer bez vraždy stromku. Myslí na to totiž celý rok a pěstují si malinké smrčky. O Vánocích pak v kořenáči jej postaví na stůl, stromeček živý, radostný, ověnčí jej, posypou stříbrnými šupinami a pod něj vloží dárky, — A pak se zeptejte našich bratří v Berouně. Ti dělají pěkné vrkoče. To jest zvyk staročeský a může se v něm pěkně uplatit vaše ovládání nože a dřeva Více o nich najdete v Krchově „Zlaté bráně (I.). (Mimochodem, I roč. „Zlaté brány“ je neocenitelná pomůcka pro vůdce, zabývající se s dětmi.)
2. V Bechyní na náměstí roste strom podobný dubu, ale s listy bohatě lichospeřenými, s 13—23 lístky, na okrajích pilovitými, Co je to?
Odpověď. Jeden skaut z Loun donesl do náčelnictva plody tohoto stromu, které prodávali u nich v krámě. Jsou to kulaté, někdy podlouhlé a špičaté oříšky velmi tvrdé skořápky, barvy silně tmavohnědé a hustě bradavkaté na povrchu, Strom jmenuje se černý ořešák — Juglans nigra a je to americký strom.
Letos se objevilo na trhu několik druhů t. zv. „amerických oříšků“, všimli jste si toho?
