Pokračování textu ze strany 9 radím, aby v městě čerpali moudrost z krásných knih, poněvadž vždy byli a budou na světě myslící lidé, za nimiž stojí za to jíti a myšlenky jejich si zamilovati, avšak do tábora, aby knih s sebou nenosili. Neboť zde je jedna Velká kniha, ve které je napsáno víc a málo kdo dovede z ní čísti.
V táboře budete se učit číst z Knihy Přírody. Ve dne v noci bude před Vámi otevřená. Nenahlédnete-li do ní, ale jen po ní šlapete, vedle ní křičíte, mimo ni se bavíte, bylo to věrolomné a svatokrádežné vplížení se do svatyně, vás nehodné. Studiem přírody, pravou školou přírodozpytu, musí býti tábor junáků Lesní Moudrosti.
Příroda je v plnosti svého rozvoje. Koruny stromů jsou husté a hnízda v nich jsou oživena mláďaty. Umlkají veselé zpěvy opeřenců. aby ustoupily vážným starostem léta.
I mezi ssavci převládá teď starost o rodinu a výchovu mladých. Často srnka přeběhne táborem se svými kolouchy za tiché měsíční noci.
Hmyzu je všude plno, rodí a rojí se a jako jaro vyznačeno je milostnými melodiemi ptáků, tak léto zpívá svou monotonní píseň bzukotem včel, much a vší té drobotiny, bzukotem, cvrlikáním, vrzáním a šustěním, které zapadá v slavnostní akord s vonícími polí a lučinami zapalujícímu se touhou po zrání.
Léto — to je slavnostní vyvrcholení života, kde rozkoš a okázalost ustupuje vážnosti a užitečnost, ale pří tom mluví vše o zdraví, bujné míze, a vše jásá štěstím plodností.
A tak junák, který teď už není hostem v přírodě, ale přivinuje se k ňadrům své Matky jako oddané dítě s touž touhou, jež stvořila léto, s touhou kvést a uzrát, oslavil sám v sobě velký zázrak stvoření, junák ohlíží se po tomto životě.
Léto jest pro našeho junáka dobou biologických pozorování.
Tábor bývá tam, kam nechodí lidé. Za to sousedy našimi tu bývají zvířata Jeleni nás navštěvovali v Křivoklátských lesích, s divokými kanci sdíleli jsme jednu houštinu pod Lomnickým Štítem, o medvědech dovídali jsme se pod Dumbírem. Jest to jediná příležitost, kdy můžeme mnoho zvídat o divokých volných dětech přírody.
Můžeme pozorovat prvé výlety ptáčat a jak je staří učí samostatnosti, Jen být přítomen někde v úkrytu prvé lekcí malého ptáčka opustivšího hnízdečko, je něco úžasného. Kolikrát starý drozd ukazuje malým, jak si mají sbírat se země, vždy marně. Roztrhá žížalu na kusy a hodí každému nemluvněti pod nohy — zase marně. Pak každému ji strčí do zobáčku — tomu rozumějí, ale hodina výcviku nevedla k výsledku, zítra bude muset začít znova. Žádný lidský učitel nemá tolik trpělivosti!
Nejsnáze hoši v táboře budou moci studovat hmyz. A je tu snad právě nejvíce problémů, Na cestě kterou chodí z táboru do vesnice je vypěchovaná hlína a na ní tu a tam malinké kopečky nakypřené prstí, Odhrnou a zpozorují otvůrek do země: za chvíli z něho vyletí malinká včelka ploskočelka, Ve starém plotu jsou hnízda včely čalounice. Stromy v létě mají plno hálek a můžeme býti přitom, jak z temného svého žaláře prokouše se prvně na světlo boží, jako ..text pokračuje
