Pokračování textu ze strany 14
Nesestoupil ještě písmák a již vystupuje na kámen hospodář. Má čtyři malované krabičky a v nich různé zrní, drobty a pod. Vše je z plodin a z věcí junáky pěstovaných a pečených. Hovoří hospodář o přírodě, junácích a dává jiným dvojicím, aby z nich sypali cestou domů. Milý hlahol provází jeho řeč i dvojice, které rozhazují ptáčatům a zajícům trochu mlsu.
Zbylí seskupují se kolem Ohnivého oka, prohlížejí jeho luk, hovoří s ním nebo připravují své luky.
Všichni poslové už se vrátili. Půlkruh je zas úplný. Zní zase jiná píseň a po ní nová. Slunce je nad obzorem.
Ohnivec recituje připravenou báseň. Když končí vyskakuje náhle na kámen jeden z nejmladších a přednáší svou báseň. Nikdo toho nečekal. To vůdce jedné družiny mlaďoučkých to navlékl a milého junáčka povzbudil. Je to tak krásné, mladá odvaha a zanícení, že musí chlapec na ramena. On i tam je jako doma a přednáší novou.
Teď se uplatňuje udupaná prostora. Tančí na ní dvojice děvčátek při písních; po nich jiné a jiné. Velkých zmocní se neklid a už jsou na udupaném také. Kozáček! Píseň hýří vzduchem a sníh pod podkůvkami odletuje. Tančí hoši i děvčata, nejmenší i velcí. Všem stejně čisté oči hoří a tváře rudnou.
Písknutí vůdcovo zaráží neúnavné a staví je zas v půlkruh. Sestry připravují luky, které hned z počátku držely v rukou a po celý čas a hlavně za veselého tance střežily, aby se jich chlapci nezmocnili. Mnoho by taková ztratila se šípem! To by bylo vtipů!
Teď Ohnivec zdraví slunce a mluví o souvislosti ohně se sluncem, o přeměně energií. Na jeho pokyn podají dívky šípy lučištníkům a ti vystřelí je proti slunci jako naše díky za to, že slunce stoupá.
Jeden kmen překvapuje všechny ostatní. Recituje společně krátkou báseň. Zdá se, že se s Ohnivcem domluvili. Po nich vypráví jedna sestra o různých málo známých zvycích málo známých oslav slunovratových.
I vůdce má překvapení pro své. Vysílá po několika slovech dvojici junáků pro dar sluncem nám zaslaný. Jdou určení, ale nevědí, zda pro žert či opravdu. Náhle jeden vykřikne a oba pádí, shýbají se, zvedají ozdobený, ve středu rudý kruh a běží zpět. Vůdce uhodí jakoby náhodou do kruhu, ten se rozsype a spousta malých, velkému podobných koleček padá k zemi. Pro každého junáka jedno. Je to upomínka na pěkný den s datem i několika slovy vůdcovými.
Tato slova vůdce předčítá a jimi ukončuje vlastní slavnost.
Následuje mnoho her, nové hry, inspirované zvláštností krajiny, jsou vymyšleny a provedeny, vzniká i několik svérázných ..text pokračuje
