… zrodilo se ráno. Oblačné plenky je zahalily. Avšak v tom švih — celý kraj topil se v sluneční záři.
Paprsky sluneční zašimraly pod nosem Trheje, až vyštěkl leknutím.
„No, jen co je pravda, pěkně jsi hlidal,“ káral ho Káš a vylézal z pagody. Trhej na omluvu vrtěl ocasem.
„Pojď se proběhnout!“ Pes na ta slova čekal a již letěli zrosenou travou. —
Zatím řeka se přestala zlobiti na Jižníka a sama ze své vůle odhodila své roucho a všecka svou nahotu vystavila slunci na odiv. To už Spánek pustil otěže své vlády i nad Osadou Slunce.
„Chi, chi. chi, chiííí“ — smáli se chlapci z doupěte Vlků.
„Uú, úuú“ — odpovídal jim Vojan s kamarády z pelechu Lišek.
Vlčenka s Pšenicí si pospíšily, vylezly ze svého týpí a volaly:
„Vlci a Lišky jsou líní, Broučci jsou nejčilejšíl“
„To není pravda,“ ozvalo se z obou stran a už se napadení hrnuli ven ze svých doupat.
„Hurá, na ranní projiždku,“ zakřičel Vlk a už se všichni dali v běh, orosenou travou, a přeskakování vrbiček. Na palouku u Labího brodu se zastavili a líbáni sluneční září zacvičili za zpěvu svůj ranní tělocvik. Když si ještě zatančili odzemek, ukazoval každý co umí.
„Hleďte, já se plazím jako had,“ volal Janík.
„Já lezu jako hlemýžď,“ přehlušil ho Vojan.
„Skáču jako žába,“ křičel Vlče a už ho všichni napodobovali. V tom Mauglí ukázal, jak skáče zajíc a v tu chvíli se kupa dětí učila „umění skákati jako zajíc“.
„Brum, brum, brum, bruuúúm, kdo tak zabručí jako já, bručím jako medvěd,“ spustil Jenadýze a hned táž kupa „bručela jako medvěd“.
„Snídaně,“ zakřičel od kuchyně Havran. (Je zdrávo zakřičet si trochu z plných plic v ranním, svěžím a zdravém vzduchu.) Tohle tříslabičné slovo trhlo zrovna všemi a každý „vzal nohy na ramena“ a chvátal k řece. Nastala velmi důležitá věc — mytí.
To by se byly maminky ukoukaly na Vlky, Lišky a Brouky jak se myji, čistí si zuby a češou se. jak také ne, vždyť tu v táboře slova dobře se umýt a dobře se najíst byla nerozlučně spjata. Potom už jen sborové: „Můžem,“ a Kášovo: „Ano,“ a již všichni se vrhli v otevřenou náruč Černé Vody.
Slunce, voda, vzduch — tři bozi, jichž dobrodiní těžko lze slovy vypočíst a vypovědít. Ale tihle junáci mu dokonale rozuměli a je dokonale chápali. Mnohému by se bylo v tu chvíli ..text pokračuje
