Stránka:vatra-24-3.djvu/15

Z U D 0 L 2 r— LT.. ZAŽÍHÁNÍ TÁBORO VÉHO OHNĚ. Tváře a čelo se zjasní, zruměni a příjemné teplo ovládne vzduch — — To hranice dříví zaplála ruděžlutým světlem — —— V šumění lesa a po— toka mísí se tichý, nábožný zpěv tá— borového ohnivce: Táborový oheň zažíhám, by plál, vahú, vahu, vahú, aby jasné světlo ku sněmu nám dal, vahú, vahu, vahú — — —— NA ŘECE. „Půjdeme se dnes koupat?“, volá na mne černooký Jarka, právě když se- stupují se svahu Dubového vrchu dolů. ' „To víš, že půjdeme, je dnes krásně, musíme koupání hodně užít,“ odpovídám vesele, a již běžím do stanu pro plavky. Slunce nemilosrdně pálilo a voda byla teplá " jako polévka. Svolávám táborovou osadu a za “chvíli ubírá se řada nahých divochů k řece. Někteří obsadili loďku, která pod jejich tíži zakolísala. Za chvíli brázdila lesklé vlnky stříbropěnné Vltavy. Těsně za ni plul „maňas,“' obsazen Smělým Rysem a mnou. Mí— říme k protějšímu břehu. Náhle strhl se na pramici boj o vesla. Každou chvíli se může loď obrátit dnem vzhůru. Boj se stává napinavějším a vrcholí v tom, že polovina veslařů je ve vodě. Ale než napočítáš pět, obě strany sedí svorně na lodi a souhlasí jednomyslně s návrhem Jardovým naskákat do vody. „Bucht“ letí první Jarda a rovnou na břicho. To zavdá pod- nět k jásavému výskotu a jeden po druhém seskakují s loďky do řeky. Pavel s Jirkou obsadili „maňasa“ a čile víří hladinu kolem břehů, aby „nenabrali“. Slunce pomalu se kloní k západu a ozařuje hladinu řeky. Je čas jíti do tábora, hlad se hlásí, a za- číná být chladno. Nasedáme v dobré náladě do lodi a Opouštíme vrbičky, míříce k protějšímu břehu. V táboře kuchaři uvařili již večeři. Usedáme všichni na kamenná sedadla se šálkem kakaa, krajícem chleba a s chutí jíme. Z táborového zápisníčku bratra, zvaného ŘI—NAI. 49