světlého paprsku dovede se radovat a mu žehnat, vyssát z něho všechen jas pro doby podmračené.“ Mateřství ukázalo jí pravý smysl života. , Pobyt v Praze vykřesal jí v srdci jiskerku tvoření. Je pozoru- hodné, s jakou pružnou radostí a životní svěžestí psala, zatím co jiní slabošsky tklivě otevírali svá srdce veřejnosti. Drtivě zasáhla v soudobou uplakanou tvorbu svou Babičkou, v níž vyzdvihla upřímnost'a prostotu pracujícího venkovského člověka. Studiem života lidu otvírá se jí jeviště utlačovaných se všemi ústrky a nedostatky. Vidí, že hluboko na dně srdci leží ukryta naděje v lepší příští lidský život. Vždyť lidství nemůže být spoutáno, jak sama praví: „Kdož ho (člověka) může ukovati a zničiti? Nikdo a nic! V bídě, v okovech, na hranici je svoboden, duch se nedá pou- tati a čisté svědomí i na hranici katanům se vysměje.“ Hrdinnost, odhodlanost a nezlomná životní energie jsou zlatou nití jejího života, třebaže životní poslání bylo omezeno na literární tvorbu, v níž ukazuje jemně upřímné srdce venkovského lidu. Její víra v Člověka je živá. „Člověk je všude člověkem a já ctím člověka— bratra v každém člověku jakékoli národnosti.“ )*
- *
Němcová postavila se tak první v předvoj nových žen. Je sice jen prvou jiskrou, která zasvitla v temnotách, ale jež vzrostla v plamen Karlou Machovou a K. G. Masarykovou, bojovnicemi za Čisté Lidství. Nechť Vás, junačky, pozdraví Dobrý vítr na stezce k.Vzrůsta— jícimu Ohni! 'jASAIŠ/A. DRAVČÍ HISTORIE Třebaže historie lidského lovu je tak stará jak lidstvo samo, není o nic mladší, než soucit se zvířetem. Primitivní člověk neměl ani mnoho soucitu se zvířaty, pokud se domníval, že lovem jich může se jedině vyživiti. Po- ' divno tím více, že není více citu u člověka „kulturního“, který má bohatou možnost obživy z jiných přírodních říší, a není ho ani tam, kde se zabijí jediné z vražedné rozkoše Proč obdařila příroda zvláště dravce krásou? V čem spočívá krása zvíře- ciho oka, v čem ladnost pohybu, v čem výraz jeho tváře a mysli? Moderní umění zabývá se stále jen člověkem, ztratilo lásku ke zvířeti a městská ci- vilisace ubila v člověku poslední její stopy. „Přírody pán a vládce“ rozdělil dle svých sobeckých zájmů tvorstvo na užitečné a škodlivé. „Užitečné“ může býtiv zabíjeno ve volné přírodě jen tím, kdo si právo na zabíjení koupil. „Skodlivé“ může zabíjet každý. A tak byl i našim opeřeným dravcům vy- pověděn boj na život a na smrt, nebot krása černých očí, ladného pohybu a vědomi síly, dávno přestaly působiti na cit člověka. 40
