Stránka:vatra-24-4.djvu/37

_ *f."*"'—" ' /'.A„ , nasej mně bobu, Divoký holub zjara, vi- _ dz'-li sedláka síti hrách, volá: Vrkú, vrkú, sedláka, sedláka, chudý, chudý! nasej hrachu, hrachu, všudy, všudy, nasej bobu, bobu, já ho rád zobu, zobu, zob, zob, zob! Hřívnáč volá: Ty Machu s Kubů, ať sa nazobu, až příjdu s lovu; výlelím hore, rozpučím vole, na zlatém stole —— puk! ale , TOTEMY ALJAŠSKÝCH INDIÁNÚ Totem byl kdysi nejcennějším pokladem každého kmene, rodu, který se skládal z několika rodin; totem musel být postaven před vůdcovým obydlím. Od příchodu křesťanství na ostrovech a pobřežích Aljašky totemy ztratili svůj význam. indiáni pokládali dříve za své hlavní předky —— praotce: krkavce, vlka a orla; pramátí žen byla velryba a žába. Přední část tote- mového kůlu zdobili řezbou a zadní vydlabali do poloviny av ní uschovali popel zemřelého vůdce. Hlavní ppstava reliefu značila původ plemene. Ženám se také stavěly totemy & mnohde před vůdcovým obydlím stály dva totemy: na počest matky a otce. V jedné indiánské vesnici jsme viděli překrásný, mohutný totem, zasvěcený ženě — ženě indiánského vůdce jménem Šavat. Podle vypravování Indiánů byla Savat velmi vznešeného původu. Manželské zákony jejího rodu byly tak přísné, že nerovná man- želství byla trestána smrtí. Mohla být oddána jen s tak vzneše— ným Indiánem jako byla sama. Mužem Šavat se stal náčelník plemene Tongas. Prožili spolu mnoho let. Jednou přišli poslové 93