NA CESTU NOVÉMU ROČNÍKU
Po čtvrté nastupuje svou pouť naše Vatra. Má úloha je snažší o to, že oba mí předchůdci, Miloš Seifert (Balů) i Prokop Koudela (Jasoň) dali mi vzor, návod, tradici, na niž mohu navázat. Vzpomínám vděčně jejich práce. Laskaví čtenáři budou moci porovnat naše letošní úsilí se snahami minulých tří let: pěkně Vás všechny prosím, abyste mi otevřeně vytkli, v čem snad chybuji a co bych měl napravit; já i redakční kruh rádi bychom, abyste všichni spolupracovali na obsahu a zlepšení listu, který se nám, doufáme, všem stal tak drahým.
Barva prvého sešitu je krásně symbolická: hněď není jen barva podzimní krajiny, o níž mluví náš básník, odstín, ve který pomalu ztemní zářivé barvy podzimu; hnědá barva je barva práce a pokory — snad proto ji kdysi přičinliví mniši milovali; hnědá je barva zorané půdy; přičiňme se, aby i naše novina vydala dobrou úrodu.
NÁVRH NOVÉHO KREDA.
Sám sobě věren a poslušen hlasu svého svědomí chci vytrvale sledovat stopu Černého Vlka: pro celý život zůstanu junákem podle dvanácterého Zákona, dnes a denně budu pracovat na svém sebezdokonalování a na uskutečnění ideálů junáckých.
Miluji oblaka, mech lesů, ticho samoty — ale nade vše, nade vše miluju lidi, soudruhy své práce a bojů. Cítím se za jedno s lidmi pracujícími a trpícími. Život lidský je mi věc svatá: ne, nebudu střílet, nebudu zabíjet. Ale rozšířím ducha dětství a víru mezi dospělé[1]. Spojeni v Evropě i v Americe, měníme v kořenech tento svět, který se nesrovnává s ideály lidství.
Nenávidím lež, matku zla; budu žít pravdivě, čestně, odkrytě. To je smyslem mého, našeho češství a junáctví: hledat, mluvit, hájit, žít pravdu. Charakter znamená po česky to, co je vytesáno, vytesáno z žuly pravdy.
Vím, je těžké být hrdinou, ale chci obstát ve zkouškách uložených mi životem, a chci stoupat. Kéž zítřek nalezne mé dnešní dílo nedokonalým a nedá mi usnout spokojeností nad sebou. Ano, dovedu se soustředit, abych pokračoval na cestě zkušeností. Cítím spoluodpovědnost za stoupání bratří a sester.
Jako syn k matce po letech, vracím se k přírodě: teprve teď se mi otvírají oči pro její krásu a velikost, miluji ji a ochráním ji před zlými cizinci. Uposlechl jsem jejích rad a odvrhl jsem nepřirozené, zlé návyky, které podlamují mužnost a dusí rozmach života: ohnivou vodu a jedovaté listí. Nesejdu s lesních stezek: vždyť na nich jsem našel svůj veselý smích, sílu a odvahu. Budu naslouchat moudrosti lesů, abych i na dlážděných silnicích měst chodil s vidoucíma očima a myslícíma rukama a radoval se z krásy věcí.
Mé oči hoří radostí: neboť junák je čistého srdce. Čistých je budoucnost.
Věřím v junáctví. Věřím ve své poslání. Věřím v sílu lásky, která obrodí svět. S modrou oblohou!
- ↑ Jde o jeden z mnoha záludných překlepů za jaké se Jaroslav Šimsa - Sůva hned v následujícím čísle omlouval. Viz Vatra č. 2 roč. IV, poznámka redakce na zadní straně obálky. V textu mělo být uvedeno: “… rozšířím ducha dětství a míru mezi dospělé.”
