Stránka:vatra-25-4.djvu/13

QQ Heš (Ho K&cczMQš [MWNjš/Ži Ideální oblouk lučištč nesmí se podobati ani pile (C). nesmí být ani příliš ostře vybrán u středu (D), ani blízko konců (E). Abychom tak řekli: křivka, jež se pohybuje mezi těmito výstřednostmi, je ideální křivkou lučiště (F). jeho prů- řez musí býti ve středu kruhový G, v ramenech sploštělá elipsa H a u kon-ců zase kruh, ale se stran smáčknutý CH. Dobré lu- čištiě, opatřené tětivou, „táhne“ (ohýbá luk) tak, že je středová vzdálenost 5 asi 12—16 cm. U dobrého napujiatiého luku nesmí tlato středová vzdálenost býti větší ani menší 12—116 cm; 8 cm je středová mire příliš malá <a 20 cm neobyčejně veliká. Když jsme lučištiě „vybreli“, namažeme je olejem nebo rybím tukem a necháme v teple nasáknout. To několikrát opakujeme a pak ještě opravíme lučištiě, škrabeme je totiž sklem nebo škeblí. Nakonec je návoskujeme včelím voskem & dáme „za- piš—ci“ do chladnoucí pece k hrnčíři nebo pekaři (ne do vel- kého žáru, vzňialo by se). Potom uděláme žlábky pro tětivu. Ty nikdy nevyřezáváme nožem, ale vypálíme žhavým hřebem na nezpracovávtané straně do podoby mezi U a V otevřením ke středu K. an0vu lučiště navoskujeme a „vypečeme“. Nyní, když lučiště vyjmeme z peci, ohladíme je jemným skelným. papírem, navoskujeme a vyleštíme plátýnkem. Od středu k jed- né straanič namotiáme provaz závity těsně k sobě asi na. 11/2 šířky dlaně ,a na něm prak máme ruku při střelbě (L). K výrobě tětivy potřebujeme lněnou nebo konOpnou přízi e včelí vosk (rozhodně ne „ševcovský“). Nařežeme třikrát po 4 (5—8) nitích, dlouhých 12/10 délky lučiště a každou na- voskujeme, ale jen jedním směrem. (Nikdy nevoskujme přílišl) Potom všechny 4 (5—8) nitě stočíme na pramen a znovu voskujeme. Tlak dostaneme tři prrlameny. Kiaždý pramen u- končíme tímto způsobem: 4 (5—8) vlákna přitáčíme jeden za druhým „asi 11/53 cm na obou koncích pramene, takže se tento zúžuje. Potom teprve všechny tři prameny a to opačně 59“