Stránka:vatra-25-4.djvu/17

]ÁNOŠ: DUB—EN, MĚSÍC TRÁVY. Není to náhodou nebo pouhou okrasou, že princové a hrdinové pohádek musili ke kouzelníkům do starých hájů. Je v tom hluboká pravda a matka, či mateřsky cítící babička ji takto pohádkou dávaly cítit svým dětem už v nejútlejším věku. Woodcraft je pro všechny věky a musí proto hledat nové pohádky, s touže pravdou. Kdo napíše pohádku woodcraftu, jak kdosi, načerpav sílu lesa, šel dobývat svět? Každou pěknou a originelní odmění redakce Setonovou knížkou. Pohádka však může být o různých přírodních věcech a silách. jistě chceš Vidět kouzelníka při práci zcela zblízka, chceš přímo zřít jeho tajemství. Nuže, zační v nejbližším okolí. Vrabec je ti všední už věcí, ale viděl jsi jeho hnízdo? Viděls, jakou maminkou dovede být jeho samička? Víš, že snáší 5—6 bělavých, temně skvrnitých vajíček? Teď už bude pomalu vyvádět z kulovitého hnízda, ve skulinách postave- ného. Také najdeš jeho rodinu na horních větvích stromů, ale to se staří nastěhovali do loňského hnízda opozdivších se pěnkav nebo zvonků. Mladí vrabci jsou při vyvádění docela po matce, až v září se kluci roz- pomenou na své mužství a hrdinně přebarví. Co myslíš, bydlil vrabec vždy s člověkem? A kolik asi sebere housenek? Není snad vegetariánem? Nemysli si, že je neschopen zpívat do „Radiojournalu Praha“. Dělává večer v hejnech celé koncerty. Nemysli, že je to křik, ne, to je večerní veselenice, koncertní beseda. Také snad víš, že všichni vrabci neposka- kuji, jeden jen cupitá drobnými krůčky a to je vrabec žlutokrký. ]iný vrabec je úpolník. Kde asi bydlí? Je tolik výbojný jako domácí? Vy- zkoumej a napiš. Poznáš ho podle dvou bílých pásků na křídle a černé skvrny na tvářích. Paní našeho obyčejného vrabce velmi se podobá paní zvonkovč. Ale i jinak je zvonek zařízen, aby nebyl ani vidět. je u nás dost rozšířen a přece málo znám."I'eď v době hnízdění se ještě nejsnáze prozradí. Využij toho. On se sice nekamaradí jako pěnkava, ale nebojí se. Nebude si tě vůbec všímal. Později už ho nenajdeš, ač je vždy tam, kde jsou pěnkavy. , _ ' Až najdeš pěkně navenek pavučinami ozdobené hnízdo, pozdrav slušně jeho paní, pěnkavovou. Její muž to byl, který s jinými nedavno pořádal turnaje, ale ted' jich pro otcovské starosti zanechal. Proč ty pavučiny nebo také lišejníky? Není tak hnízdo podobno kmenu? ]di se podívat. Pěnkavovic jsou na slušné lidi zvyklí a pěkně se dají po- zorovat. Třebas jsou malí, nabízejí ti orlí pero! Už jsi se zlobil zase na Italy pro hubení vlaštovek? To ti tedyl musím prozradil, že ještě před 30 lety byl u nás silně loven pro maso. Hned ho jdi vyhledal: do bukových hájů. Teď z nich zrovna odlétá do severních krajů až k polárnímu kruhu hnízdit. Přiletěl k nám v říjnu v plné parádě. Je nápadně zbarven. jak a proč? A proč od nás odlétá hnízdit jinam? je to jen tak „letní byt“ ten pobyt u nás v zimě? Co pak asi ted' dělá stehlík? V podzimu létal v hejnech po bodláčí .a teď jak by se propadl. Ale zas bodlák ti o něrr1 poví. Najdeš ho, jak obratně trhá jemná vlákénk'a na lodyze bodláku. K čemu to? Nenašel bys, jda za ním, jeho hnízdo? Učiň tak, uslyšíš, jak krásný je jeho zpěv na svobodě anikdy ho nevezmeš do klece, ač onvní snadno zvyká. I někteří jiní ptáci snadno uvyknou zajetí a docela si v něm libují. Zdá se, že příčina lidského pořekadla „Čí Chleba jídáš, toho píseň zpívej“ je hluboko vkořeněna, Přece však: řídíme se tím? K čemu je mravní síla člověkova? Není právě ona to plus ve vývoji přírody? A protože junáctví sílí a buduje svou mravní sílu, smí Vše svádět na poměry? Vzpomeneš tu jistě kanára, ale nezapomeň, že máme svobodného kanára —- zvonohlíka. Ten je od divokéhlo kanára šatem a zvyky k ne- rozeznání. Sleduj tohoto ptáka. Jsme svědky jeho stěhování, a ač totojc už skoro ukončeno, přece ještě zastihnete udivené cizince, přišlé od Stře- dozemního moře trvale se u nás usadit. Nejvíc vás na zvonohlíka upo- zorní jeho tanec v době ucházení se () samičku. Polétá na napiatých křídlech (!) a v letu zpívá. 63