Stránka:vatra-25-4.djvu/9

námětů hojnost. V kraji hovo- říme o poli, methodách jeho zúrodňování, výhodě inevýho- dě zcelování, o lese, kam až jde dřevo a pod. Náš vůdce musí ovšem využívat svého času co nejrozumněji, aby si nasbí- ral takovýchto fakt plno a u— měl na nich demonstrovat. Mu— sí si uvědomit, že ina formě jeho řeči záleží. Nesmí způso- bit, aby jeho junáci byli une- seni jen jeho nadšením, jeho rozhořčením, nýbrž aby se vě- novali věci a ne jemu. R—ozčilení vůdcovo už vůbec odvádí od skutečného pozorování. Vest k faktu, poznat občas nejdřív nejbližší okolí atak sí utvořit měřítko a oporu pro posuzo- vání ivzdálešníějších věcí, to je woodcrafterské a to vede k tomu, co řekl jednou Masaryk ke svým moravským voličům: „]ežíš jednou vyřkl, že chudá budeme mít vždycky, my socia- listé věříme, že chudobu vykořeníme.“ K této důvěře Opevněné znal.|0stí faktů |ať vede cesta začatá letošním prvním májem. c. SCHMITT: POZOROVÁNÍ u DŽBERU VODY. Přeložil Míla. Džber dešťové vody stál v naší malé zahradě. Kolik hodin ztrávil jsem nakloněn přes jeho okraj, abych pozoroval záhadné, malé třepeta- jící se bytosti! jak rychle řítily se dolů do černé hloubky, když jsem přistoupil a jak podivuhodně škubaly tělem, když po delší době přišly opět na světlo! Často jsem zmítající sebou tyčinky chytil do sklenice a běžel od Pontia k Pilátovi, k otci, učiteli, faráři: „Co by to bylo ?“ Ale nikdo nemohl desetiletému chlapci odpověděti. Konečně jsem to rozluštil sám a jsem na to ještě dnes hrdý. Byla to dvojí zvířátka. jedna byla ;mm dlouhá, vzadu o něco tenčí. Když tahle dolezla až k hoření ploše, zavěsila se téměř svisle hlavou dolů na povrchu vody a jen malá nálevka ve vodní hladině pro- zrazovala jejich přítomnost. Druhá zvířátka, o něco kratší prvých, podo— bala se malým otazníkům se silně sesílenou hlavou. Na tom seděly dvč „uši“, které držely zvířátka nad vodou. Stál jsem mnohokrát u džberu a dumal nad tajemstvím: co by to mohlo být? Až jednou jeden z těch „hlaváčů“ odhalil rni vše. Vynořil se nad vodu a zatím co jsem jej pilně pozoroval, vymrštil se do vzduchu a —— praskl po celé délce. Ta veliká, ušatá hlava se roztrhla a ukázala se malá, okřídlená bytost. Vytáhla se z obalu, zůstala delší dobu na něm seděti a když chtěla vzlétnout * lapil jsem ji. Nemohl jsem jinak. Musil jsem znát celé tajemství. Komár! První štěstí objevitele! Se svým novým poznatkem šel jsem k otci. Ten se chytil a chtěl se také přesvědčiti. Musil jsem mu přinésti do medicinální lahve s úzkým hrdlem nějaká vodní zvířátka. Ale ta byla druhého dne všechna mrtva. Nová hádanka! * Byla zvířata zadušena? Otázka přišla proto, že jsem dávno u džberu už vypozoroval, jak stoupají k povrchu hladiny nadýchat se. Ihned byla volná sklenice naplněna novým počtem hlaváčů. Vyno- řovali se a ponořovali vesele, ale žádný z nich neměl se k vyloupnutí. 55