ké, ale to bylo bojováni lidu primitivního, bez vědeckého (řekl bych) základu, tak vyznačujícího gymnastiku starořeckouť. Rý- ha, o níž mluvíme, byla cosi význačné helléniského, byla to přímo značka .hellénství, taková výmluvná zkratka staroře- cké kultury tělové. Proto aS (zdá se mi) antičtí umělci, před- vádiějíce postavy barřbarů, odlišují je od Hellénů tím, že bud' vůbec vynechávají na tělech barbarských onu charakteristi- ckou rýhu, nebo aspoň ji nevrývají V té důrazniOSti a lineární kráse obvyklé na sochách Řeků. (Pravda, není tak venkonicern, bez výjimky; tu tam zjevuje se rýha dokonale říznutái na postavách bojovníků barbarských; snad tu působil tradiční- názor na tělo, bojovníka, jehož si snad umělec ani jinak než v typu hellénském nedovedl představit.) , Je ještě jedna, nevelká skupinka nahých mužských těl bez rýhy hellénské v antickém umění a ta je pro náš dnešní živější cit sociální nejzajímavější. je starý antický pohár,. t. zv. z Vulci v Italii, původu řeckého. Na něm dva nazí tova- ryši kovoliteck'ého řemesla jsou zaměstnáni o obrovské soše nahého bojovníka, který s mečem a s kopím řítí se k útoku. Postava obra bojovníka vyznačena je z profilu ostře řížnutou. rýhou — toť Hellén, jak pravíi čistý typ tváře řecké; oba tovafryši mají hrubé, nehezké tváře „vulgární“, s hlediska an— tiky), smáčknutých nosů, nízkých čel a rýha na jejich tělech chybí; to jsou dělníci, proletáři, neplxntohodnotní pracovníci pan- ského státu hellénského, Neřekové, buď metoikové nebo otroci, na něž panská pospolitost převalovala skoro Vš-ecku práci fy- sickou. Odsouzení k ní doživotně nemohli a ovšem ani ne-- směli žít životem svých pánů, tedy arci ani pěstovat svá těla po panském způsobu soůstavnou gymnastikou — na těchto proletářských tělech rýha hellénská byla nemyslitelna. Chyj- brějící rýha na nahých tělech těchto dvou dělníků mluví zře- telně. o jejich občanské méněcennosti: stojí hluboko pod Hel- lénem, na jednom stupni s baríbary, satyry a fauny. Na. poháru jsou ještě dvě jiné postavy: dva páni, vznešení, v hfrldém postoji, obhaleni malebně uspořádanými záhyby řiz, dvojnásobné „panské“ velikosti: přihlížejí dílu proletářů „po-- lolidí“, jak praví zřejmě jejich míra, na polovici zmenšena;
- .
Měla rýhu i těla Hellének? Odpověď na otázku není snad- na. Neboť nahých postav ženských je v antickém umění cel- kem velmi málo; nahá žena je v něm výjimkou, oděná pravid- lem, kdežto nahý muž je pravidlem, oděný výjimkou. Tím také liší se význačně doba k'asická od naší dnešní: my žijeme přímo v potopě ženské nahoty (.a ani ne vždy ospnavedlněné krásou a pravdoul) ve výtvarném umění přítomnosti (ještě častěji v poloumění a ve lžiuměníl) — zřejmé svědectví nikoli zďraví, zdravé smyslnosti, nýbrž patrný důkaz n-ez'draví, ne— uirasthenické rozjitř-enosti, sexuálního nevolnictví a alkohol-em rozpáleného stavu tisícerých dnešních mužů a jinochů; ovšem i samého Výtvarného umělce. (Ač-li není jen studeným spe— 78
