Navléci na tu nitku za bolestného ticha i rytem dětinsky ne- vinného hlásku káně,
jež stála v tůni oblaků!
Sepnouti s tím i rytem pobouřeného dechu a smutný ozev
srdce. :
Zajedno být s havránky.
V jakých rytmech — v jakém sčasování — tu nádheru obrazů
v mozečku smotávali, v takých rytmech ji rozmotají.
Proto zase se vrátíhavránci v stejnou dobu,
i po sousedsku -—- a bude to už šestý rok!
Stejné čeření citové vynucuje si k barevným i hmatovým ryt- mům i shodné rytmy tónové. Tu je taj percepce skladebné — bezděčného, samovolného sbírání se díla v mysli. Příznak posvěcení skladatelova. Nezažít a neradovat se z půvabu rytmů zachycených okem, uchem i hmatem, nebylo by geniů skladatelských. A skladatelova „věc“ — znějící vzdušné bublinky, jež vynořily se z percepce — i když bují fantasií, tož přece vzroste do díla i strohým myšlením jako každá vědecká práce. Zkrátka... Ale jaký řev? Jak by mračna se trhala.
Už sedm havranů se vrátilo!
VESELÝ A KOUTEK: KOLDOVA VELKÁ
ŘEČ O VODĚ
Voda je zjev nápadně mokrý. Je to věc božská nebo lidská. Ma-
nitou totiž stvořil vodu měkkou a tvrdou — první pro žáby a tělo,
druhou pro zimu a uzenáře — a lidé dělají suchou. První dvě te-
kou obyčejně samy, ale třetí často honí lidé, jimž se pro tu hrdin-
nost říká: ejhle lev. Tito lvi pak pijí vodu ohnivou, po ní ale ne-
shoří, nýbrž znenáhla dřevění a podobají se pak houpacímu koni.
Lidé vzdělaní a opatrní pijí vodu řádně svařenou, lidé plovoucí ke
dnu dopouštějí se zlozvyku, že pijí nesvařenou, což je jednak ne-
mrav, jednak příčina značných nepříjemností. Božskost vody do-
kazuje přítomnost andělíčků, jež zmínění nemravové polykají se
27