Stránka:vatra-26-3.djvu/12

A naše pozorování o žlunách, špačcích, datlech, šoupálcích? Skoro k patnácti hnízdům v útulných dutinách buků jsme denně dochá- zeli plni zvědavosti. Jak důmyslně jsou stavěna hnízda žluny, ptáka, jehož pozorování vyžaduje největší ostražitosti a klidu! Hnízdo se dvěma vchody na opačných stranách, dvouokénkový byt má zelená paní žluna. Jaká veselá věc byl shon o příbytky při příletu ptáků. Odvážnější obsadili obstojná hnízda a ostatní musili si buď pořídit nová nebo nalézt v okolí jiná, opuštěná. . Abychom zabránili bytové krisi, vyhlásili jsme velkou soutěž na výrobu ptačích budek a výsledek — byl opravdu velkolepý. Bílí Jeleni se činili a oni to byli, kteří měli nejhezčí budky, celé po- kryté korou a přiměřeně veliké. . Ah, když se podařilo Šedému Vlkovi objevit sovu, která hníz- dila ve vysokém stojáku a šerem létala na lup! Junák — ornitolog nalezl zde nejvděčnější studium. Vůdce jedné družiny překvapil nás kdysi na sněmu a přinesl s sebou pěknou situační mapku hory. Mapoval se€ svými k vůd- covské zkoušce. Jakou radostí byla pro všechny Čistota jeho ná- črtu. Vyniknout v pozorování života na Bukové hoře bylo naší nejvyšší touhou. A chyše námi postavená k nočnímu pozorování, nálezy a úlovky vybělených koster ssavců, studie míst lesních tragedií, historie proměny přírody, přijímání svědectví o rozpuku pupenů i života volných obyvatelů Bukové hory, sbírka básní, fotografií, kreseb — to byl výsledek našeho krásného hladu po světle poznání, našeho pozorování. Nejkrásněji však bylo a je na Bukové hoře v době probuzení a na podzim, kdy buky prodělávají radikální změnu. Slunce je znovu nutí k životu a tu se snaží na bratrský popud reagovat. Dlouho, dlouho jim to však trvá, nežli počnou rašit. Kolem se zelenají jiné stromy, dávno již rozsvítily zelená světla nad svými pupeny, ale buky stále stojí a tiše hledí do kraje, jako by se chvěly vnitřním blahem z pomalého rašení a přílivu života. Teprve po dlouhé době vyrazí z konečků větévek malinké, skládané pupénky a pomaloučku rozrůstají. V měsíci květů a lásky však buky hýří. Přijde konec léta a buky dozrávají. Bukvice! Větry se oprou o kmeny javorů, jírovců a bříz, ale bu- kům nic nevadí. Však podzim je čtverák. Stvoří nejkrásnější barvy a štědře rozdává okolním stromům. V té době našli jsme nejkrásnější barvy listnatých stromů v bucích a jen listy málo kterých stromů mohly s nimi závodit. Zima zatím zesílila dech a buky ztrácejí list po listu. Tehdy se mi zdává, že buky pláčí. — Loučí se těžko, přetěžko se svou nádherou. A zase tiše, tichounce vystýlají listím půdu kolem sebe. Tak odpočívají šedé a hladké celou dlouhou zimu až do jara, kdy slunce znovu je nutí zapo- menout na minulost a usiluje o probuzení nového života v nich. Jsme hrdí na svá zasněná zákoutí — na svou horu, na svou Bukovou horu. VV 42